Křesťanství versus pravicový populismus

Říká se, že člověk by měl brát ohledy na to, co říkají staří lidé a naslouchat jim, ať už jsou to naše babičky a dědečkové, nebo všeobecně lidé staršího věku, kteří za svého života došli díky svým zkušenostem k poznání, jež má někdy cenu zlata.

V Rakousku slavil 26. dubna (tedy dnes, kdy píšu tento text) 90. narozeniny emeritní biskup Johann Weber. Navzdory vysokému věku se těší relativně dobrému zdraví, je stále samostatný, denně čte různé noviny a sleduje dění jak v Rakousku, tak i ve světě. U příležitosti jeho narozenin vysílal s nim rakouský rozhlas před pár dny rozhovor, v němž mě zaujala myšlenka, jíž chtěl biskup Weber naznačit, jak někdy bývá evangelium v protikladu ke světu politiků, hlavně těch, kteří mají sklon k pravicovému extremismu a populismu. Řeč přišla také na uprchlíky. Weber zcela klidně a jednoznačně pronesl: „Pro věřícího křesťana platí dvě přikázání: Máme milovat celým srdcem a veškerou svou silou Boha, a zároveň milovat celým srdcem a silou člověka. Neexistují lidé různých kvalit, všichni jsme si před Bohem rovni, ať pocházíme z takového či onakého národa, ať máme či nemáme vzdělání, jsme chudí nebo bohatí.

Tato slova starého pána, který byl v Rakousku vždy považován za velice solidního člověka, dobrého kněze a biskupa, mou duši potěšila. V jakém kontrastu jsou s myšlením politiků, které dnes právem označuje nejenom odborná veřejnost za extrémně pravicové populisty! Nedávno zvolený americký prezident chce otočit běh dějin a vrátit Ameriku do dob, kdy ji formovaly židovsko-křesťanské myšlenky přistěhovalců z Evropy, kteří z ní vytvořili demokratickou, otevřenou společnost s dobře fungujícím hospodářstvím. „Let’s make America great again“, to byl jeho slogan. Jenomže svět je v pohybu všude, nejenom v USA. Je ale opravdu možné vybudovat dokonale fungující společnost uprostřed sousedů, kde nic z toho, co představuje demokracie, rovnoprávnost lidí, solidní výdělek za práci aj., nefunguje?

V dnešní rychle plynoucí době se tyto různé světy začnou dříve nebo později prolínat. Vytvoří se skupiny lidí, jimž se vede dobře a kteří pro zabezpečení svých jistot a udržení statu quo budou vynakládat všechny prostředky. Americký emeritní profesor věhlasného Massachusetts Institute of Technology (MIT) v Cambridgi, 88letý Noam Chomsky, odborník na lingvistiku a politologii, se dívá na narůst pravicového populismu podobně jako na styl, jimž mnozí lékaři léčí nemoci: Oni neléčí nemoc, ale pouze symptomy oné nemoci. Protože léčit znamená vynaložit mnohem větší námahu, vyžaduje poznat situaci člověka, příčiny jeho nemoci, a ty se snažit odstranit. „U pravicového populismu je to podobné: To, co je potřeba udělat, aby se zabránilo pravicovému populismu, je hledat příčiny hněvu a nespokojenosti lidí a zkoumat původ jejich beznaděje. Jednou z těchto příčin je, že v této neoliberální době mnoho lidí zůstalo stát kdesi uprostřed ulice, a nikdo si jich nevšímal. Jsou to lidé, kteří ztratili práci, vědomí vlastní hodnoty, a kteří byli okradeni o možnost vyhlídek na ekonomické zabezpečení. To všechno se dělo a děje proto, že se politika stala nástrojem k tomu, aby blahobyt a moc byly koncentrovány do rukou pouze nemnoha lidí, přičemž zbytek nikoho nezajímá.“

Donald Trump, to je pro Chomského důsledek a zároveň pokračování neoliberální politiky. Nevadí mu ani tolik to, že Trump neustále touží být středobodem ve světle kamer, že je to vlastně jen šoumen a žádný politik, že dokonce ani nemá svou vlastní ideologii, jako spíš to, že jeho rozhodování bude mít pro společnost katastrofální, nedozírné následky, hlavně v oblasti řešení klimatických změn a ve způsobu uchopení problematiky uprchlíků. (www.orf.news.at, 20. dubna 2017: Scharfe Abrechnung mit der US-Politik (Ostré zúčtování s americkou politikou, rozhovor s prof. Chomskym).

Něco podobného říká také francouzská prezidentská kandidátka Marie Le Penová, když žádá, aby se Francii vrátila původní podoba, jakou měla ještě v šedesátých letech 20. století. I ona by chtěla zvrátit běh dějin, i ona manipuluje křesťanstvím, neuvědomujíc si, že je to opravdu jen čistá, lživá manipulace a ne věrohodné vnímání toho, co tvoří podstatu křesťanství, totiž že na této zemi jsme si všichni rovni, že se nacházíme jakoby na pouti, na cestě ke svému Tvůrci, a že všichni si máme na této cestě pomáhat.

Jak diametrálně jinak, ale jak křesťansky a lidsky znějí v totálním kontrastu k myšlenkám pravicových politiků myšlenky papeže Františka: „Pocházím z emigrantské rodiny. Můj otec, moji prarodiče, tak jako mnoho tehdejších Italů, kteří emigrovali do Argentiny, zakoušeli na vlastní kůži, co to znamená nic nemít. Nám všem musí být jasné, že každý potřebujeme druhého člověka. Nikdo z nás není jako ostrov, na ničem a na nikom nezávislý. Budoucnost můžeme budovat, jenom když držíme spolu. Bohužel mnoho lidí dnes nevěří tomu, že je šťastná budoucnost možná. Tyto strachy lze překonat, pokud nebudeme jeden druhého vylučovat. Štěstí je možné pocítit jako dar harmonie jedince se společenstvím. Lidstvo dnes zakouší noc konfliktů. V této noci konfliktů může být každý zapálenou svící, která připomíná, že světlo je silnější než tma. Pro nás křesťany má budoucnost jedno jméno, a toto jméno je naděje. Mít naději neznamená být naivními optimisty, kteří ignorují drama zla páchaného na lidstvu. Naděje je ctností srdce, která se nenechá zatemnit tmou, neomezuje se na odvolávání na minulost, ale hledí do budoucnosti.“

(Tato slova pronesl papež František v úterý 25. dubna 2017 během přímého hovoru s účastníky TED-Talk ve Vancouveru. TED = Technology Entertaiment Design. Zdroj informace: www.orf.news.at, 26. 4. 2017)

Peter Žaloudek, Vídeň, 26.4.2017