Křest v Římě

Zviditelnění českého křesťanství ve světě křesťanství celosvětového

Nebylo toho moc, co by po pádu komunismu mohlo celosvětovému společenství Československo nabídnout, především z pohledu křesťanství. Žily zde sice tisíce skvělých a poctivých lidí, ale nebyly zde osobnosti všeobecně známé a uznávané, o nichž by se psalo a mluvilo v zahraničí. Snad jedinou výjimkou byl Václav Havel, dodnes vážený v celém demokratickém světě. Bohudíky však tato absence osobností postupně přestala platit, a dnes již prakticky na všech kontinentech lidé vědí, kdo je např. Tomáš Halík, kardinál Miloslav Vlk, Marek Orko Vácha a jiní. Tedy kněží z řad katolické církve, kteří svým duchovním rozměrem a širokým rozhledem daleko přesáhli obzor běžného člověka. Ale přesto, že tito duchovní jsou vynikajícími mysliteli, zdá se, že i o nich platí ono okřídlené rčení, že nikdo není prorokem ve své vlastní zemi, a že zahraničí si váží jejich přínosu pro lidstvo mnohem víc. Jsme svědky toho, že obroda víry, růst a upevňování postavení církve v české společnosti jako by stále vázla na mrtvém bodě, a církev, jejíž hlas není v Česku moc slyšet, jako by ani neexistovala.

Toto manko nedávno nádherným způsobem vyrovnala zdánlivě banální událost. V bazilice sv. Petra v Římě byla letos o Velikonocích spolu s deseti dalšími lidmi z celého světa pokřtěna paní Taťána Čempelová, 49letá Češka z Dětmarovic na Karvinsku. Najednou se všude psalo o České republice a o křesťanství v Čechách. Její křest v Římě během největších svátků církevního roku, udělený přímo papežem, je považován za zázrak. Dětmarovická farnost je malá, skromná, čítá jen několik věřících, nemá varhaníka, kostelníka ani ministranty, ba ani finance. Křest paní Taťány v Římě navrhl dětmarovický pan farář, a v dobrém úmyslu provedl totéž co jiní kněží ze zemí celého světa, když žádají o křest svých kandidátů ve Vatikánu. Ze stovek žádostí byl vybrán necelý tucet uchazečů. Farář z Dětmarovic nemá pochyby o tom, proč - i k jeho velikému překvapení - rozhodl Svatý stolec, že jednou z nově pokřtěných bude také jeho katechumenka paní Taťána. Deníku Lidové noviny mimo jiné řekl: „Česká společnost je vyprahlá. A papež František se velmi zajímá o lidi na periférii, která nemusí být jen materiální, ale také duchovní. Uvědomil jsem si, že při svých cestách do zemí zmítaných různými problémy věnuje pozornost také tomu, které katechumeny si vybere ke křtu. Česká republika se svou sekulární společností se možná právě z tohoto pohledu stává misijní zemí. Gestem křtu našeho občana možná chtěl dát Svatý otec najevo, jak je důležité obnovit v naší zemi křesťanské kořeny. Česká republika se ocitla na periférii dnešního světa. Jsme chudí nikoliv materiálně, ale chudí na hodnoty, tradice a víru.“

A jak to vidí sama paní Taťána? „Ať chcete, nebo ne, křesťanství je podstatnou částí naší kultury. Předkové věděli, co dělají, víra byla přirozenou součástí jejich životů. Bohužel po roce 1948 se v naší společnosti přestala víra předávat dál. Důvody byly různé – politické či ideologické, kdy byly lidem vnucovány jiné názory. Lidé byli perzekvováni, báli se. Je to škoda, protože předáváním víry se vytvoří dobrý základ pro vývoj mladých lidí… Moje pokřtění v Římě byl vrcholnýzážitek. Vůbec jsem netušila, že našeho pana faráře napadne domluvit křest u papeže. Kdyby mi to řekl předem, v žádném případě bych nesouhlasila. Nejsem ničím výjimečná, nikoho jsem nezachránila, proč jít tedy až k papeži? S tím jsem velmi bojovala. Vím, že stejně velkou radost z křtu bych měla i ve chvíli, kdybych byla pokřtěna u nás v kostele v Dětmarovicích. Nejdůležitější bylo, že jsem ke křtu dospěla a stala jsem se křesťankou.“ Na otázku, jaký byl papež František při osobním setkání, odpověděla: „To byl ten nejkrásnější zážitek, který v sobě ponesu až do konce života. Kontakt s papežem Františkem byl nejsilnější při biřmování. Uchopil mě za rameno a pomazal křižmem. Když na mě pohlédl, nebylo to jako že jen přejde kolem a zatváří se, ať už to má za sebou. Byl to skutečně neuvěřitelně laskavý pohled, kdy vás vnímal a díval se na vás jako na člověka. Jako papeže si Františka velmi vážím. Je lidský, přátelský a povzbuzující. Věnuje se lidem na okraji společnosti, vnímá a slyší mládež. Církev je od toho, aby byla otevřená a neizolovala se. Doba se mění, kostely se vyprazdňují. Nechtěla bych, aby se z kostelů a kaplí staly prázdné památky bez hlubšího smyslu a ducha.“

Dovolím si dodat, že tímto křtem česká katolická církev silně „zabodovala“! Zabodovali papež František, že si vybral právě tuto kandidátku! A zabodovala hlavně paní Taťána Čempelová! Je to skromná žena, své poslání a víru v Boha nebere jako směrovku k fanatismu a fundamentalismu, ale ke smysluplné existenci na Zemi ve službě Bohu i člověku a k šíření dobra. Mám z této události nesmírnou radost!

Peter Žaloudek, Vídeň, 30. dubna 2017.

P.S. Použité citáty pocházejí ze dvou článků otištěných 29. dubna v Lidových novinách na titulní straně a na straně dvě: (1) Jak zařídit křest u papeže (2) Papežův pohled nezapomenu.