Moje dovolená v Rumunsku

Koncem června jsem byla oslovena svou kamarádkou, abych s ní a s její rodinou jela na dovolenou do Rumunska. Má první reakce byla záporná: „Ne, tam já nepojedu“. Ale ona to myslela vážně a jen tak lehce se odbýt nedala. Ještě při druhé a třetí nabídce jsem váhala. Ale vzpomněla jsem si, že kdysi před 40 lety se mi stala příhoda. Při té vzpomínce jsem se rozhodla s nabízenou cestou souhlasit.

Od nás z domu jsme vyrazili do Brna, kde jsme nabrali zbytek její rodiny. Čekala nás dlouhá cesta, která trvala 13 hodin. Když jsme vyjížděli, připadala jsem si jako na lodi uprostřed oceánu. Vybavila se mi slova písně: „Oceánem pluje loď, ke břehu mě doprovoď, hvězdo mořská zářivá, noc již vody přikrývá. Nezapadej za mraky, voditelko našich cest, děsí nás tmy přízraky, jen ty můžeš k cíli vést…“. Všichni jsme se cítili bezpečně.

Projeli jsme celé Maďarsko, Rumunskem až k Dunaji, a pak vzhůru do hor. Na místo jsme dojeli až za tmy, únavu jsme ale necítili. Ke spaní jsme se dostali o půlnoci. Ráno jsme se s východem slunce probudili do krásného dne. Zažili jsme nádherný pohled do údolí pod námi. Byli jsme vysoko, asi 700m n. m.

Cesta to byla krásná, ale pro mne trochu tajemná, protože jsem přesně nevěděla, kam jedeme, společníci to přede mnou tajili. Teprve v cíli jsem poznala, že se nacházíme v jedné z českých vesniček, které v této oblasti založili předci dnešních obyvatel kolem roku 1820. Byli to Češi utíkající z domova před nepokoji. Plavili se trochu nazdařbůh po Dunaji, zde vystoupili na břeh, aby pro sebe hledali obživu, a nalezli domov. Někteří se usadili ve zdejších horách.

Pro nás bylo velmi překvapivé a zároveň příjemné, když jsme v této cizí zemi v neděli ráno při cestě do kostela zaslechli hovor krásnou češtinou. Kostel byl pěkný, udržovaný, zasvěcený Panně Marii Neposkvrněné a sv. Janu Nepomuckému. Bohoslužba nás upoutala krásnými písněmi a modlitbami. Písmo svaté četl místní farník. Kněz má na starosti asi 10 farností, sem dochází sloužit mši jednou za měsíc. Také jsme byli přítomni bohoslužbě slova na svátek sv. Petra a Pavla.

Život ve vesničce je poklidný. Obdivovali jsme pečlivě obdělaná pole, rozsáhlé louky a lesy. Do dalších českých vesniček jsme jeli podél Dunaje. Řeka tvořila hranici, za ní už bylo Srbsko. Krajina je civilizací ještě nedotčená. Loučili jsme se s ní neradi.

V sobotu po ránu jsme se vydali na zpáteční cestu. Jeli jsme většinou po dálnicích Rumunskem, přes Maďarsko a Slovensko do Čech.

Jsem vděčná, že jsem nabízenou cestu přijala a zúčastnila se jí. Děkuji řidiči, že nás bezpečně dovezl na místo i zpět domů, za kilometry najeté po cestách v zajímavé krajině, za všechny starosti, které s námi měl. Velmi obdivuji a děkuji za auto, s kterým jsme cestovali, bylo rychlé, prostorné a zcela pohodlné. Ještě jednou znovu srdečné díky! 

Autoři článků: