Miluj hříšníka a nenáviď hřích

Člověk vychovávaný v tradiční křesťanské rodině, je vedený k uznávání a dodržování určitých hodnot. Ze svého dětství a mládí si pamatuji, že porušení tohoto řádu se poměrně hodně řešilo a trestalo.

Když naše děti začaly hledat svoji „stopu“, svůj životní styl, dostaly se do situace, kdy velmi vybočily z těch doporučovaných zajetých kolejí dobra. Moje reakce byla hodně pobouřená, bylo by na místě důrazně zakročit a uvést je na pravou míru. Ale čím víc jsem se snažila toho dosáhnout, tím těžší a nemožné to bylo. Uvědomovala jsem si strach z toho, že se možná i rozejdeme ve zlém. Prosila jsem Boha: Bože co mám dělat? Bůh mi odpovídá prostřednictvím Písma, druhých lidí, ale i tak, že mě něco napadne. V ten moment mě napadlo jediné: „Odpusť jim a měj je ráda.“ Byla jsem velmi překvapená, čekala jsem něco, co vše rázně uvede na pravou míru. Čekala bych něco „velkého“, ale byla to výzva nedělat nic, odpustit a mít v srdci lásku. Postupně mi docházelo, že i Pán je takový vůči nám. Dává nám svoji lásku přes všechny naše přestupky. Nečeká, až budeme dokonalí, má nás rád právě teď obalené blátem hříchu. „Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající plamen neuhasí.“ (srov. Mt, 12,20) Uvědomila jsem si, že i když máme na mysli dobro lidí vedle sebe, nejsme jejich soudci. Naší povinností je, mít je rádi za všech okolností, odpouštět jim a modlit se za jejich poznání Boží vůle a lásky.

I můj muž sdílí tento postoj a ve výsledku máme s dětmi dále dobré vztahy a pokoj v srdci přes všechno, co je jinak než naše představy. Za dobu, kdy jsme nastoupili cestu tohoto přístupu, vidíme i pozitivní změny v životě našich dětí.

Farnice z ostrovačické farnosti