Setkání s Duchem svatým

Hned na začátku prázdnin jsem odjela na třítýdenní tábor do Orlických hor. Není to věřící tábor, ale je to tam moc fajn a mně se tam líbí. Asi v druhém týdnu jsem prožila neuvěřitelný okamžik. Bylo to u oběda.

Představte si hlučnou jídelnu, každý si s někým povídá a já tak postupně poslouchám, o čem se kdo baví. Vím, že je to neslušné, ale zkuste někdy mlčet a naslouchat, o čem se spolu ostatní lidé baví.

Dva vedoucí spolu mluvili o víře. Nevím, jak k tomu došli, ale pokračovala jsem k další skupince lidí s jiným tématem. Najednou se ozval hlas jednoho ze zmíněných vedoucích. „Hele děcka, jen tak pro zajímavost, je tady někdo věřící?“ Celá jídelna zmlkla a všichni se dívali po všech okolo, jestli se někdo přihlásí. A mně se v té chvíli honilo v hlavě nespočet myšlenek.

„Když se přihlásím, zachovám se jako správná křesťanka, ale co když mě pak budou odsuzovat a přestanou se se mnou bavit. Ale když se nepřihlásím, tak vlastně zapřu svou víru, a to je přece špatně. Ale já se přece nemůžu přihlásit.“ Nevěděla jsem, co mám dělat, byla jsem jako ztracená. Najednou jsem ucítila něco zvláštního a moje ruka byla v jedné sekundě nahoře.

Celá jídelna se na mě podívala. A já si jen říkala, jak se se mnou teď přestanou všichni bavit.

Když celý oddíl dojedl, odešli jsme na polední klid do stanů. A všichni se se mnou bavili jako předtím a někteří se mě i ptali na víru. Bylo to úžasné. Jen mně vrtalo hlavou, co se v té jídelně stalo.

Když jsem nad tím později přemýšlela, co jsem to vlastně cítila, uvědomila jsem si, že to bylo něco jiného, co jsem ještě nezažila, něco nového. A pak jsem si vzpomněla na Ducha svatého, kterého jsem přijala při biřmování v květnu. A teď jsem si stoprocentně jistá, že v té chvíli to byl právě On, kdo tam se mnou byl.