Tajemství věže ostrovačického kostela

Rok 2017 je pro ostrovačický kostel sv. Jana Křtitele a sv. Václava vpravdě historický. A nejenom pro něj, ale i pro nás, kteří jsme mohli být svědky události, která se odehrává naprosto výjimečně – po několika stoletích totiž byla snesena původní barokní střecha a nahrazena novou replikou. Bohužel v historických dokumentech se prozatím nepodařilo nalézt, zda k něčemu podobnému již někdy v minulosti došlo, je tedy možné, že původní dřevěné trámy byly na věž umístěny již v době, kdy byla zvyšována. Kdy to však bylo, není také zcela jasné. Existují totiž dvě možné verze – podle jedné došlo ke zvýšení věže v letech 1693 – 1699. Podle jiných zdrojů však stavěl kostelní věž až v roce 1727 František Benedikt Klíčník, který tuto úpravu realizoval v návaznosti na dokončení výstavby blízké klášterní rezidence. Historické údaje hovoří o nástavbě a úpravě věže. Do té doby existovala u kostela pravděpodobně samostatná zvonice, která mohla být na konci 17. století propojena s budovou kostela a následně byla stavebně upravována. Podle posledních průzkumů se zdá, že k prodloužení kostela o 4 sáhy (tj. cca o 7,6 metru) došlo již kolem roku 1677. Po prodloužení kostela a propojení původní zvonice s kostelem na konci 17. století byla zřejmě roku 1718 ke kostelu přistavěna kaple sv. Barbory. O dalších 10 let později byla pravděpodobně původně dřevěná vrchní část zvonice odstraněna a věž byla zvýšena, pokryta plechem a osazena hodinami.

Pokud tedy nedošlo někdy později k výměně trámoví na střeše věže, je pravděpodobné, že z ní bylo sneseno přesně po dlouhých 290 letech, protože zub času se na něm už velmi značně podepsal.

Samotný vnějšek věže však byl později zcela jistě upravován a několikrát opatřen novým plechem. Po odkrytí původního měděného plechu byly na deskách nalezeny nápisy dokládající, že těmito prkny byl krov obit roku 1892. Na jedné z desek byl tento nápis: „Tato weža se spravovala v roku 1892 26/7 a spravoval jo Antonin a František Worza z Říčan a Grosman z Ostrovačic“. I další desky byly popsány jmény těch, kteří se na opravě pravděpodobně podíleli.

Každá věž většinou skrývá své tajemství v báni, která je osazena na její špičce pod křížem, a v ní bývají ukryté historické listiny z dob, kdy byla báň otevřena většinou při opravách věže.

To platí i pro věž ostrovačického kostela. Z báně byla vyjmuta kovová zapečetěná schrána a netrpělivě jsme očekávali, jaká vydá tajemství.

K našemu překvapení v ní byly historické listiny ze tří různých období:

-     Nejstarší listina je opatřena letopočtem 1860, je psána německy kurentem, a pro nás dnes tedy velmi těžko čitelná, takže co se v ní ukrývá, je zatím malým tajemstvím, ale to se pokusíme určitě velmi brzy odhalit. V další listině z r. 1930 je zapsáno, že tato nejstarší listina byla v báni původně uložena ve sklenici společně s 11 penízky z 19. století.

-     Druhá listina je datována rokem 1930, je psaná ručně na zvláštním papíru, připomínajícím dnešní pečicí papíry a je v ní popsáno, že v úterý 22. srpna toho roku v dopoledních hodinách byla z věže snesena báň s křížem. Listina dále popisuje, že byla provedena důkladná oprava vnějšku kostela a práce probíhaly od července do září a náklady na opravy byly asi 50 000 korun československých. V listině se mimo jiné píše: „Na vděčnou a trvalou paměť budiž zde výslovně poznamenáno, že podnět k opravě kostela, již nanejvýš potřebné, dal sám o své újmě konkurenční výbor kostelní, veden vpravdě ušlechtilou myšlénkou, aby kostel, stojící u veřejné silnice v kraji velmi hojně navštěvovaném turisty, působil dojmem důstojným a podával tak veřejné a výmluvné svědectví, že farníci a vůbec osadníci mají smysl jak pro význam svého kostela, tak i pro čest svého městečka, jehož význačným bodem a středem jest právě budova chrámová.“ A na jejím konci se pak píše: „Kéž pokolení budoucí zažijí časů a poměrů urovnanějších a klidnějších a vzpomenou nás, kteří jsme pracovali pro ně a kterých již dávno a dávno nebude …“ Pod listinu se dne 14. září 1930 podepsali farář Placidus Buchta, starosta Ostrovačic Antonín Pokorný, starosta Říčan Eduard Holub a obecní tajemník Jan Burian. Do báně k této listině byly přiloženy mince z období první republiky, které byly uschovány do papíru s obrázkem sv. Cyrila a sv. Metoděje, s modlitbou a malým lístkem s podpisem Karla Krátkého, klempířského učně u Vladimíra Lorence.

-     Poslední listina je datována rokem 1946, je psána na psacím stroji a je velmi zajímavá tím, že jsou v ní popsány škody, které způsobila válka na budově kostela i fary. Náklady na opravy kostela činily celkem cca 350 000 korun a i přes poválečné problémy a chudobu vynesla dobrovolná sbírka mezi občany na tu dobu neuvěřitelnou částku 40 000 korun. Důležitá informace se týká zapsání ostrovačického kostela do seznamu památek vedeného Státním památkovým úřadem, ke kterému došlo 4. května 1936. Listina obsahuje i soupis osob, které se na opravách podílely, a také tento odstaveček: „Budiž zde s vděčností připomenuto, že největší oporou správce fary, který s pomocí Boží v tak těžké poválečné době odvážil se k důkladné opravě kostela, byl p. Zmeškal Antonín, pošt. asistent v. v., t. č. předseda kostelního konkurenčního výboru. Svou neúnavnou pílí, příkladnou obětavostí, povzbuzováním a intervencemi u nadřízených úřadů vydatně přispěl k tomu, že oprava kostela se mohla provésti. Tutéž snahu projevil i p. stavitel Zapletal, který podle směrnic Státního památkového úřadu celou práci provedl svědomitě a důkladně.“ Listinu podepsali v Ostrovačicích na slavnost Ježíše Krista Krále, v neděli XX. po sv. Duchu, v předvečer Dne svobody 28. října 1946 pánové Karel Jelínek (předseda Místního národního výboru v Ostrovačicích), P. Jan Nepomuk Kopáček (správce fary), P. Prokop Vostal (kooperátor), Jan Horák (ředitel školy) a Antonín Zmeškal (předseda kostelního konkurenčního výboru). K listině byly opět přiloženy tehdejší mince, ale i papírové bankovky.

Všechny dokumenty, mince i bankovky byly naskenovány a nafoceny a budou samozřejmě vloženy do nové schrány, která bude umístěna zpět do báně. A samozřejmě i my, současní obyvatelé Ostrovačic, do ní vložíme svůj odkaz a zprávu pro budoucí generace.

Pevně věříme, že naši následovníci nebudou mít dlouhou dobu potřebu věž takto důkladně opravovat a do báně vstupovat, totiž, že všechny provedené práce budou odvedeny kvalitně z dobrých materiálů, které přečkají mnoho desetiletí. Celkové náklady na opravu věže kostela nejsou ještě přesně vyčísleny, ale pohybují se kolem částky 800 000 Kč. Oprava je dotována z havarijního fondu Ministerstva kultury, z rozpočtů Jihomoravského kraje a Městyse Ostrovačice. Protože ze strany Národního památkového úřadu vzešel požadavek, aby byla věži ponechána její původní zelená barva a při použití klasického materiálu, kterým je měď, by nejdříve zářila do růžova a následně ztmavla do černo – hnědé barvy, byl jako materiál zvolen speciální hliníkový plech s nástřikem, který má evokovat patinu starého plechu zezelenalého měděnkou.

Snad se brzy budeme moci opět kochat pohledem na ostrovačický kostel v plné parádě s novou střechou a tento pohled nebude dělat radost pouze nám, ale i mnoha dalším generacím obyvatelů naší obce a jejím návštěvníkům.