Církevní restituce a Babiš

Před několika lety jsem napsal článek Proč obdivuji Němce, který jsem zařadil i do své knihy SÍLA LÁSKY (nakladatelství Primus, Praha, 2010, s. 84). Hlavní důvod mého obdivu k nim – řečeno jednou větou - tkví v tom, jak se Němci nekompromisně, důsledně, s pokorou, ale i noblesou vyrovnali se svou nacistickou minulostí, uvědomili si svou vlastní vinu a zároveň i lítost a vynaložili všechny síly k nápravě.

Rád bych také někdy napsal o tom, proč obdivuji Slováky, Čechy či další národy bývalého komunistického impéria. Ale nejsem toho schopen. Vždy, když už se k tomu chystám, když na jedné misce pomyslných vah vidím mnoho pozitivního, dobrého, stále ještě na té druhé misce převažuje cosi, co má mnohem větší váhu. Čechy třeba obdivuji za to, jak jsou pracovití, vynalézaví a chytří. Daří se jim v ekonomice, v podnikání, ve vědě, ve filmové tvorbě, oproti mnoha jiným zemím téměř neznají problém s nezaměstnaností, ve všech oborech rostou platy. Ale je snad fungující ekonomika opravdu všechno? Jak je to třeba s tolerancí vůči jiným vyznáním, než je to křesťanské, jak je to s chápáním práva, respektem k právu a spravedlnosti, k hodnotám, které v minulosti na českém území vybudovali příslušníci jiných národů (vždyť tam celé věky žili Židé i Němci), jiných náboženství, jak je to s respektováním práva a postoji úcty ke kterémukoliv člověku bez rozdílu?

O vítězi posledních voleb v Česku Andreji Babišovi se říká, že je to miliardář, populista, že by chtěl řídit stát jako firmu, a právě z těchto a ještě dalších důvodů s ním nechce žádná „slušná“ strana vytvořit koalici. A on se tedy rozhodl vytvořit menšinovou vládu za pomoci dvou extrémních, vzájemně zcela odlišných stran – komunistů a SPD pod vedením Tomia Okamury. Také jim vadí církevní restituce, které by nejraději zrušili, anebo tak jako Babiš navrhují, aby se z finančního odškodnění, které musí stát platit církvím do roku 2043, tedy z postupně splácené celkové částky 2,36 miliard eur, odečítalo zdanění, což vychází asi na 450 milionů eur. Tyto daně by se pak měly vracet do státní kasy. Všechny slušné strany, právníci a samozřejmě církve se tomu vehementně brání. Je všeobecně známo, že stalinistický režim v padesátých letech majetky církví znárodnil, přesněji řečeno ukradl, a že trvalo předlouhá léta, než konečně po pádu komunismu vláda uznala, že šlo o zločin, že se církvím musí majetky vrátit, a tam, kde to již nebude možné, musí dostat odškodnění, tzv. reparace. Přitom je každému jasné, že skutečné ztráty se už ani nedají vyčíslit.

Majetek, který komunistický režim naší církvi zabral, na mnoha místech zchátral, protože s ním církev nemohla hospodařit, a také ubylo řeholníků, pro něž byl kdysi onen majetek prostředkem na misijní činnost a zdrojem obživy, aby nebyli závislí na státu. Ostatně jedním z důvodů, proč restituce církevního majetku v Česku trvaly tak dlouho, je všeobecná averze Čechů vůči církvím, především církvi katolické. Ale co je smutné a z mého pohledu i zarážející, je přístup k těmto záležitostem mezi Čechy dnes. Podle aktuálního průzkumu, přestože všechny slušné strany koalici s Babišem odmítají, občané by jeho snahu o zdanění finančního odškodnění církví podpořili, protože „mezi lidmi nebyla restituce nikdy oblíbena. Převládá totiž názor, že církev se chce znovu jen obohacovat. Že ale smyslem zákona o restitucích bylo napravit komunistický zločin, zajímá podle průzkumu jen velice malou část české populace“. (Die Presse, Babiš sucht die Nähe von Kommunisten und Rechtsextremen, 14. listopadu 2017, str. 3).

A zde je můj problém, proč nedokážu obdivovat Čechy. Je mi jasné, že 40 let opravdu poznamenalo tento národ velice silně a že to nelze banalizovat. Je mi jasné, že mnohé se od roku 1989 zásadně změnilo k lepšímu. Ale jsem smutný z toho, že většina národa vnímá demokracii jen jako fungující ekonomiku, otevření hranic, možnost cestovat a pracovat v cizině, lépe řečeno na Západě, podívat se na všechny ty „výdobytky“, které jsou v západních zemích standardem a samozřejmostí. Proč ale Češi (všeobecně, tedy hlavně ta část obyvatelstva, která na straně Babiše, komunistů a pravicových extremistů by restituce církevního majetku nejraději zrušila, anebo alespoň odškodnění zdanila) navzdory tomu, že mají svobody, o jakých se jim za komunismu ani nesnilo, nejsou schopni pochopit, že demokracie, to je hlavně respektování práva, spravedlnosti, tolerance atd.? Tak tomu opravdu, ale opravdu nerozumím.