Fake News...

Od té doby, co se stal americkým prezidentem Donald Trump, nemám rád tento výraz. Nesouhlasím s tím, aby kdokoliv cokoliv a kdykoliv jen tak nezodpovědně „plácnul“ do veřejného prostoru, ať již přes Twitter, Facebook, anebo jakékoliv jiné médium. Zvláště je-li je ten názor hodně agresivní, vyjadřuje nadřazenost a pohrdání, a zároveň neexistuje-li možnost vést s tímto názorem žádný rozumný, fundovaný a otevřený dialog za účelem nalezení pravdy. Trump si dokonce vymyslel, že bude každoročně vyznamenávat ta média či konkrétní novináře, které on sám považuje za tvůrce fake news, cenou zvanou Fake News Awards. Najednou se z amerického prezidenta stal jakýsi bůh, který bude rozhodovat o tom, co je dobré a co zlé, co je pravdivé a co falešné. Všechna renomovaná americká média, jakož i mnozí straníci z řad republikánů, které Trump rádoby zastupuje, ho za tento krok kritizují. Mnohá média si chyby přiznala, zároveň ale vyrazila do silného protiútoku. Za všechny cituji jen Washington Post, který napsal: „Prezident Trump téměř nikdy nepřizná svůj omyl, třebaže již učinil přes 2000 nepravdivých či zavádějících prohlášení.“ (LN, 19. ledna 2018, str. 8)

V České republice jsme se stali svědky nehezkého, přímo až podlého volebního boje o úřad prezidenta vedeného ze strany Miloše Zemana. Krátce po prvním kole voleb, kdy bylo jasné, že do druhého kola postupuje Zeman s Jiřím Drahošem, se na billboardech po celé republice objevily velké plakáty, ale i inzeráty v denících s tímto textem „Stop imigrantům a Drahošovi. Tahle země je naše.“ Byl jsem v té době v Česku a v autorádiu jsem zaslechl, jak redaktor mluví s panem Drahošem, který byl právě na volebním mítinku v Plzni, bylo to ve čtvrtek 18. ledna. Ptal se ho, jak se cítí, když vidí tyto plakáty. Pan Drahoš se snažil být nad věcí, mluvil stručně, ale silně se ho dotklo, s jakou zavádějící podlostí někdo takové plakáty šíří. Řekl, že mu to vyráží dech a že se vůči takové kampani cítí zcela bezmocný. Vždy se otevřeně hlásil k příznivcům demokraticky vyspělé a tolerantní západoevropsko-americké civilizace a kultury. Přiznal jen to, že více než před rokem řekl, že Česká republika by se měla solidárně podílet na rozhodnutí Evropské komise, aby každá země přijala v rámci svých možností a podle počtu obyvatel určitý počet uprchlíků. Tehdy se jednalo o pouhých 2600 uprchlíků, což je jen zlomek toho, kolik jich přijímají jiné země. Uvedl, že Česká republika, jak známo, nepřijala téměř nikoho, a pokud teď někdo jen na základě těchto faktů vše obrátil naruby a dělá z něho přítele muslimů, člověka, který zradil svou vlastní zem, je to nehoráznost a zloba, proti které nemá sílu se bránit...

Novináři si dali tu práci a pokoušeli se zjistit konkrétní jména těch, kdo za plakáty stojí, kdo je financuje, kolik stály, kdo rozhodoval o jejich obsahu atd... Vždyť vyvěsit velký billboard či zaplatit inzerát stojí mnoho peněz. Podařilo se jim jen zjistit, že plakáty šíří „Kruh přátel Miloše Zemana“, že jsou za tím jeho lidé Mynář, Nejedlý a Ovčáček. Ale ani jeden z nich nebyl ochoten se k tomu přiznat, stejně jako ten, kdo vynaložil své peníze za tuto manipulaci!

Před několika dny Evropská komise rozhodla, že se se začne bránit proti fake news přicházejícím z kruhů blízkých ruskému prezidentovi Putinovi. Dezinformační zprávy z Ruska se pokouší rozleptat EU tím, že se prokazatelně vměšují do voleb konkrétních zemí EU, i tím, že podporují všechny extrémně pravicové i levicové síly. Není žádným tajemstvím, že ruský prezident Putin přijímá na oficiální návštěvy Marii Le Penovou i jiné extrémně pravicové populisty. Každý solidní a slušný politik v Evropě se těmto typům lidí vyhýbá. Pan Putin ale velice dobře ví, proč se s nimi stýká, a dokonce je podporuje i finančně. Články typu: „Zabraňme invazi muslimů, kteří by zde vraždili, znásilňovali naše děvčata, ničili kulturu a náboženství“ obsahující údajná fakta o tom, co plánují a jak to bude vypadat, mají jen jeden jediný cíl: nahlodat důvěru v myšlenku demokratické, tolerantní a solidární EU, s cílem ji rozbít.

A co říkají k fenoménu Fake News katolíci a křesťané vůbec, kteří ještě hájí náboženství v čím dál ateističtější Evropě? Biskupové a kněží před volbami neopomíjejí neustále opakovat a připomínat, že církev se nesmí vměšovat do politického dění, ani doporučovat či vybízet své věřící k volbě konkrétního kandidáta. Ježíš, kterého křesťané všeobecně považují za svého zakladatele, kdysi říkal: Dávejte císaři, co je císařovo, a co je božího Bohu. Přeloženo do jazyka dnešní doby: Světská moc není totožná s mocí Boží. Přesto je nutno respektovat obě: Stát tvoří společenství lidí různého vyznání či nevyznání a všichni jsou si rovni. Je tedy nutné respektovat státní zákony, zvlášť jsou-li zaměřeny k všeobecnému dobru pro všechny bez rozdílu. To, co platí v zákoně světském, nemusí vždy být identické s tím, co platí v zákoně Božím. Věřící lidé vědí, že Bůh je především láska, že je náš Otec, náš Stvořitel, že my všichni bez rozdílu barvy pleti, národnosti či jazyka, žijící na tom či onom kontinentu, jsme jeho děti. Jestliže respektujeme Boha jako tvůrce celého vesmíru, tedy i nás samých, měli bychom se snad chovat tak, jak je to hodné chování dětí Božích. A o tom, jak by chování Božích dětí mělo vypadat, je celý Nový Zákon. Je evidentní, že někdy, žel, dochází ke dvoukolejnosti, a ne k symbióze mezi tím, jak by se měly chovat „děti“ nějakého státu a „děti“ Božího království. Zatlačit věřící někam do ústraní je nebezpečná věc. Nejenom ze strany státu, který je často považuje za třídní nepřátele, jak jsme toho byli svědky za 40leté komunistické diktatury, kdy věřící měli omezená práva a museli držet „hubu a krok“. Nebezpečné je to ale i ze strany věřících samých. Jak říkal na jiném místě Ježíš: Jestli sůl nebude slaná, k čemu je taková sůl? Lampa se nezažíhá proto, aby se strčila pod postel, kde ji není vidět, ale postaví se na stůl či zavěsí na zeď, aby osvětlovala místnost. A přesto, že mluvil o respektu ke státní či náboženské moci své doby, nebral si servítky a přirovnal její představitele k obíleným hrobům, nazýval je pokrytci či nehodnými správci. Ježíš, jehož učení jsme jako věřící křesťané mohli poznat, byl čistou osobností, pravdomluvným člověkem s rovnou páteří, ušlechtilého charakteru, nebyl to diplomat, ani lhář, říkal nahlas, ať vhod či nevhod, to, o čem byl přesvědčen, jak o něm později napsal apoštol národů Pavel z Tarsu. A Ježíš, věříme-li slovům Písma, přestože byl bezúhonný, byl odsouzen k nespravedlivé a kruté smrti. Byl nepohodlný, a dle jeho vzoru je i dnes nepohodlný každý křesťan, který chce takto pravdivě a smysluplně žít.

Obávám se, že mnozí věřící křesťané si dnes vybírají z Ježíšova života jen to, co se jim zrovna hodí, a o tom, co se jim nehodí, ani neuvažují. Obávám se, že dnes se takto vypočítavě, zbaběle a vyhýbavě chovají mnozí katoličtí biskupové v USA, kteří nemají odvahu říci nahlas své NE Donaldu Trumpovi, když je zřejmé, že lže. Obávám se, že takhle zbaběle se chovají i mnozí biskupové v Evropě, když myslí na své pohodlné bydlo spíš, než aby se nechali nadchnout příkladem nynějšího papeže Františka. A obávám se, že takhle zbaběle se chová i část českých biskupů v čele s kardinálem Dukou, kteří místo aby pojmenovali vulgárnosti, alkoholismus, hulvátství, podpásové nepravdy a lži prezidenta Zemana, raději mlčí. Někteří dokonce, jako kardinál Duka či biskup Radkovský z Plzně, přijali z rukou Miloše Zemana nejvyšší státní ocenění, což považuji za patolízalský projev. (Čest výjimkám. Kromě Tomáše Halíka nevím o žádném jiném knězi, který by se tak radikálně a nahlas distancoval od chování Miloše Zemana a veřejně ho za to také kritizoval.) Zeman, jak známo, je lstivý a mstivý člověk. Není prezidentem, který by spojoval, ale silně polarizuje a rozděluje, a není vzorem korektnosti a objektivity. K ocenění si mnohdy vybírá zkompromitované osoby, kdy měřítkem pro ocenění nejsou jejich osobní, duchovní, intelektuální a charakterové vlastnosti, ale často jen to, jestli jej v minulosti někdy podpořili. Jako věřící křesťan se za všechny tyto biskupy i křesťany-laiky, kterým nevadí polopravdy, či lži a šíření FAKE NEWS ze strany Zemana a jeho „kruhu přátel“ upřímně stydím! O Putinem zmanipulované ruské pravoslavné církvi se raději nebudu ani zmiňovat...

Peter Žaloudek, v předvečer druhého kola prezidentských voleb v České republice, leden 2018

P.S.

Po napsání tohoto textu se mi dostaly do rukou Lidové noviny ze dne 22. ledna 2018. Na straně 4 je dlouhý rozhovor s Tomášem Halíkem na téma prezidentských voleb. Halík kromě jiného píše: „Všichni občané měli možnost vidět prezidenta Zemana, který se vrátil z ruské ambasády zpitý jako mužik a div že nepozvracel korunovační klenoty. Který mluví tak, že rodiče musí děti odhánět od přijímačů, aby se nenaučily od hlavy státu sprostým slovům, který s prezidentem Ruska, kde jsou zabíjeni nekonformní novináři, vtipkuje, že novináře je třeba likvidovat. Který lživě uráží živé i mrtvé, od svatého Václava přes Peroutku až po Dubčeka, a seznam by mohl pokračovat. Měli jsme státníka, který nepředložil jedinou nosnou vizi, pouze dělal permanentní kampaň, při níž strašil a rozeštvával lidi a utvrzoval je v jejich předsudcích a obklopoval se osobami typu Ovčáčka, Mynáře a Nejedlého – tedy dělal přesný opak toho, co by měl prezident dělat. Nikdo už nemá alibi, že nebyl varován – pokud se rozhodne ho volit.“

Celý rozhovor je uveřejněn v Lidových novinách ze dne 22. ledna 2018, na straně 4.