Několik postřehů z duchovní obnovy

V sobotu 3. března dopoledne se na faře v Ostrovačicích konala duchovní obnova v rámci postní doby, která pak byla ukončena mší svatou v 11.30 hod. v ostrovačickém kostele.

Vojenský kaplan Jan Pacner, působící na Univerzitě obrany v Brně, po krátkém úvodu, ve kterém se představil, vycházel v první části přednášky ze Starého zákona, v druhé pak z Nového zákona.

Ve čtení ze Starého zákona Exodus 20,1-17 upozornil na skutečnosti, které jsou i pro dnešní dobu charakteristické. Židé byli vyvedeni z Egypta, dostali svobodu, ale museli se mít na pozoru, aby místo díků a úcty Hospodinovi se neklaněli modlám.

Nemáme tedy být závislí na věcech sloužících našemu pohodlí, na majetku, penězích a konzumu. Bůh je dárcem pravé svobody, a jestliže se chceme Jemu alespoň trochu přiblížit, je třeba se osvobodit od těchto lákadel a dát duši svobodu od věcí, které nás svazují. Pak můžeme pronášet se žalmistou slova díků: „Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé Jeho svatému Jménu!“

Hospodin ustanovil sobotu jako svatý den, neboť v šesti dnech už všechno stvořil. Pro nás den odpočinku je neděle, vzkříšení Páně.

Především návštěva mše sv. v neděli by se pro nás měla stát radostí a odpočinkem a ne příkazem, nebo jednou z povinností celého týdne.

Za pozornost stojí postavení žen ve Starém zákoně, které nebylo záviděníhodné. Preferovali se muži a mužští potomci už od dětských let. Pán Ježíš přichází s novým pohledem na ženu. Když uviděl v synagoze ženu úplně sehnutou, která se nemohla vůbec napřímit, zavolal ji, vložil na ni ruce. Ona se ihned vzpřímila a velebila Boha, jak uvádí bible. Není to příklad pro nás, abychom pod tíhou svých starostí se dokázali vzpřímit, velebit Boha v každé situaci a hlásit se k Němu za všech okolností?

V závěru se přednášející zmínil o podobenství marnotratného syna. Mnohokrát jsme podobenství vyslechli. Někteří se přidávali na stranu staršího syna, který neporušil žádný otcův příkaz. Jiní poukazovali na mladšího syna, který žil rozmařilým životem, ale včas si uvědomil svoji vinu, kál se ze svých hříchů a bylo mu odpuštěno. Často jsem přemýšlela nad oběma syny. Každý z nás může mít různé sympatie k jednomu či druhému. Směrodatné je na tomto podobenství především to, že Bůh nám jde v každém případě vstříc, ať jsme více či méně vinni před Jeho tváří. Vítá nás vlídně a s láskou.