Východní ikona Vzkříšení ukazuje Ježíše sestupujícího mezi mrtvé. Má na sobě bílé šaty naznačující Kristovo oslavení. Život, který smrt nemohla přemoci. Ježíšovo vítězství podtrhuje spoutaný ďábel ležící u jeho nohou. Ježíš stojí nad dvěma otevřenými hroby a za ruku z nich vyvádí Adama a Evu a v nich celé lidstvo podrobené otroctví hříchu a smrti.
Tato ikona nevykresluje jen to, co se stalo o oné první Bílé sobotě, kdy Kristovo tělo leželo v hrobě, ani pouze nepředjímá naše vzkříšení na konci času. Může se naplňovat v našem životě každý den. Tak jako smrt nestojí jen na konci našeho života, ale celý jí je poznamenán, tak se i Ježíšovo sestoupení pro nás do říše smrti uskutečňuje stále. Ježíš zlomil moc smrti a ďábla nad naším životem a my můžeme z tohoto vítězství žít.
Ježíš vstupuje do každého mého „hrobu": do mé slabosti, do všeho utrpení a bolesti, do chvil, kdy se mne dotkne smrt někoho blízkého, do smutku a beznaděje, do mých obav a strachu, do okamžiku neúspěchu, nepřijetí a samoty, do každé temnoty, kterou procházím, do vztahů, které se rozpadají, do všeho, co je v rozkladu... Zkrátka všude tam, kde neprožívám plnost života, ke které mě Bůh stvořil. Ježíš přichází jako ten, kdo mi rozumí, protože tím vším prošel, přichází, aby mi byl nablízku, aby otevřel i můj hrob, podal mi ruku a vyvedl mě ven.
Tajemství Bílé soboty nám může být velmi blízko.