Krátká vzpomínka na zemřelou paní Ludmilu Franzovou

V úterý 14. srpna 2018 byla z našeho středu Pánem života a smrti povolána k věčnému odpočinku ve věku 83 let paní Ludmila Franzová Byla velmi oblíbená jak ve své rodině, tak v obci a v celém farním společenství Oříku. Projevilo se to velkou účastí přítomných při posledním rozloučení 25. srpna v říčanském kostele i na místním hřbitově. Svojí dobrotou a laskavostí si získala přízeň každého, s kým jednala nebo se zastavila jen na pár chvil. 

Jako členka redakční rady tohoto farního zpravodaje se podílela na přípravě všech čísel od jeho vzniku - od podzimu roku 2005. Dokázala získávat příspěvky mimo běžný okruh pisatelů, a když bylo potřeba, sedla a psala sama. Často to byly vlastní zážitky nebo úvahy o víře. 

Dlouhou řadu let svou iniciativou stmelovala starší farníky a připravovala jejich pravidelná setkávání ve farním centru. Ze všeho jejího činění byl vždy patrný hluboký zájem o dobro širšího společenství. Dokázala se radovat s druhými v jejich radosti, anebo pomoci radou v nesnázi. 

Děkujeme Bohu, že nám dal šanci ji poznat a sdílet jistý čas spolu s ní. Můžeme na ni vzpomínat s modlitbou a prosit o setkání na nebesích! 

Kdy srdce poskočilo radostí

Babičce na rozloučenou – vnučka Dáša 

Kdy srdce poskočilo radostí?
Když stáří setkalo se s mladostí.
Když spatřili jsme úsměv na Tvé tváři,
které na kráse přidalo Tvé stáří.

Jak šťastni ti, co s Tebou mohli být,
a mnohdy i vedle Tebe snít.
Jak krásný byl náš svět,
jako když z poupěte stane se květ.

Vždy srdce na dlani mít,
a o krásných věcechsnít,
vždy rozdávat úsměvy do všech stran,
a nikdy nenořit se do svých ran.

Když zlobí tě někdo, byť jen maličko,
nemračse a bud' na něj jak sluníčko.
Vždy nes břímě svého osudu statečně,
Bůh Ti pak vyjeví, že vedeš si výtečně.

Toť necelý výčet moudrých rad Tvých,
na kterém nic neměnila bych.
Dnes však je sklizeno, co zaseto bylo
a mnohdy se předzraky všech skrylo.

Útěchou nám vždy bylo mít Tě po boku,
z velkého trápení nám bylo hned do skoku.
Pohladit po vlasech, pofoukat bolístky,
louka hned rozkvetla tisící čtyřlístky.

Však přichází loučení, těžko je na duši,
Srdce nám pláče jak mnoho z Vás tuší.
Žádáme jen poslední pohled do moudrých očí Tvých,
na Tvoji pleť bílou, jak čerstvě padlý sníh.

Časem však odejdou trýznivé chmury,
s vědomím toho, že díváš se shůry.
Poslední sbohem máme tu pro Tebe,
milion polibků posíláme do nebe.