Naplněný život - vzpomínka na Lidku Franzovou

Paní Ludmila Franzová se narodila 26. července 1935 na svátek sv. Anny. Její život byl naplněn radostí a štěstím, ale také bolestí a smutkem. Nad tím vším však vždy byla láska. Láska k Bohu a k bližnímu.  

Na svátek sv. Anny ji její vnučka přivezla do říčanského kostela na mši sv., kam už nemohla přicházet jako dřív. Závěrem mše sv. jí otec Ludvík popřál k narozeninám a my ostatní jsme se k přání přidali venku před kostelem. Radost z tohoto setkání byla vzájemná. Nikdo z nás však netušil, že tyto hezké chvíle patřily k posledním. Snad právě proto, že její život byl naplněn prací s lidmi a pro lidi od začátku až do konce. Milovala zvláště děti. Stala se učitelkou na I. stupni základní školy. Škola jí byla vším, děti to vždy brzy poznaly a měly ji velmi rády. Učila na několika místech. Pro své náboženské přesvědčení byla přeložena do pohraniční oblasti, až na sever Moravy. Tam poznala svého budoucího manžela. Narodily se jim čtyři děti, o které se společně starali a dobře vychovali. Když děti trochu odrostly, přestěhovali se zpět do Říčan (asi v r. 1980). Lidka začala znovu učit, a to postupně v Popůvkách, Říčanech a v Domašově. Práce s dětmi jí byla stále velkou radostí. I v důchodovém věku se snažila vypomáhat s výukou. Zajímala se o dění v obci a její velkou zásluhou bylo zvýšení zájmu mladých lidí o tradiční uspořádání krojovaných hodů - i s nácvikem české a moravské besedy. Stala se na nějaký čas starostkou a místostarostkou obce. Psala a dopisovala říčanskou kroniku. Byla aktivní členkou letopiseckého kroužku, kam přispívala svými příspěvky o historii obce, kterou dobře znala ze svého dětství a mládí. Když přišla těžká nemoc její maminky, trpělivě a dlouhodobě se o ni starala. Nikdy si nestěžovala, naopak říkala, že to byly vzácné chvíle, kdy si konečně s maminkou mohly hezky povídat. Za krátký čas po smrti maminky se musela s manželem vyrovnat i se ztrátou své nejmladší dcery. 

Ujala se vedení ochotnického divadla s dětmi a mládeží a předávala své zkušenosti z mládí, kdy sama hrávala divadlo. Ve farnosti byla členkou redakční rady Oříku. Byla hlavní iniciátorkou Noci kostelů v říčanském kostele. I ve svém vyšším věku se neváhala zúčastnit seminářů pro vedení klubu seniorů a ochotně ji léta vykonávala. Záleželo jí vždy na tom, aby své zkušenosti předala svým nástupcům. Měla spoustu plánů a nápadů, které se snažila s pomocí svého okolí realizovat. Jistě by se vše neobešlo bez podpory jejích nejbližších - manžela a rodiny. 

Začátkem letošního roku se její zdravotní stav změnil natolik, že byla nucena vzdát se všech svých činností pro veřejnost. S pokorou přijala i tuto, pro ni těžkou situaci a statečně se s ní za pomoci své velké rodiny vyrovnávala. Díky rodině, kterou tolik milovala, mohla trávit poslední měsíce svého života v kruhu svých nejbližších a radovat se i z nepatrných drobných radostí.   

Milá Lidko, děkujeme za vše, co jsi pro nás znamenala, co jsi s láskou vykonala. Tvé srdíčko bylo těžce zkoušené, nikdy jsi však neztrácela naději a víru v Boha. Přestože bylo nemocné, dávalo se dál, až se rozdalo docela. Věříme, že byť jen malý kousíček z něj zůstal v každém z nás. Tak ať jsme toho důkazem!

„BUDE-LI VAŠÍ ZÁSLUHOU NA SVĚTĚ TROCHU VÍC LÁSKY A DOBRA, TROCHU VÍC SVĚTLA A PRAVDY, BUDE MÍT VÁŠ ŽIVOT SMYSL.“

Autoři článků: