Vzpomínky na paní Ludmilu Francovou od divadelníků

Nedávno nás opustila paní Franzová. Bezpochyby je spousta lidí, kteří ji znali mnohem déle než já, někteří i celý život. Já znal paní Ludmilu pouhé dva roky, ale i přes to mi tato výjimečná dáma zasáhla do života. I za tu krátkou chvíli jsem měl tu čest, poznat ji jako dámu s velkým D. Dámu, která měla velké srdce, byla nesmírně dobrosrdečná, hodná, milá a vždycky se snažila pomáhat, kde jen mohla. Podle velkého počtu lidí na jejím posledním rozloučení soudím, že pozitivně zasáhla do života mnoha lidem. 

Paní Ludmilo Franzová, zůstanete navždy v mých vzpomínkách. 

Petr Pospíšilík 

Když se zpoza rohu kulturáku objevila starší elegantní dáma s kloboučkem a hůlkou, byla to vždy předzvěst toho, že se můžeme těšit na neotřelé historky z kantorského, divadelního, ale i osobního, ne vždy lehkého života. 

Každého z nás paní Franzová nějakým způsobem zasáhla. Na světě žije jen málo lidí, kteří -  jako ona, bez nároku na odměnu - nezištně věnují svůj čas ostatním.

Při zkoušení prvního dětského představení – Pohádky pro Aničku – si brala jednotlivé děti k sobě domů a poctivě s nimi zkoušela. Každému věnovala starostlivou péči a projevovala živý zájem o pokroky každého z nich.

Jeden z jejich velkých divadelních snů bylo uvedení Rybovy České mše vánoční. Tohoto se už bohužel nedočkala. Možná by to mohl být zajímavý úkol pro nás – pokusit se na její počest tuto hru nazkoušet. Těžko říct, zda se nám to bez její podpory podaří. 

Od Kateřiny Kobáňové a manželů Suchých