K mozaice v kapli sv. Anny v Lesním Hlubokém

Když Mojžíš o samotě pásl ovce na hoře Choreb, všiml si hořícího keře. Hořel, ale nebyl stráven. Byl v údivu nad takovým znamením a slyšel hlas Boha, Boha živých. „Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.“

Na hoře Choreb Bůh řekl také své pravé jméno: Jahve, ,,Jsem, ten který jsem.”

Když Jahve přicházel k hořícímu keři, zakryl si Mojžíš tvář, aby nezemřel při pohledu na Jahve. O více jak tisíc let později se Boží Syn narodí člověku, milostiplné Marii, Matce Boží. Matka Boží se tak stala opravdovým hořícím keřem. Stále Pannou a přesto Matkou. Víra je plná těžko vysvětlitelných tajemství, proto tam, kde slova vysvětlení nepřichází, přichází nám na pomoc obrazy, básně, umění. Takovou básní je i starokřesťanská mariánská modlitba akatist:

Buď pozdravena, ty sama vytváříš Božího Stvořitele; buď pozdravena, ty sama dáváš život Původci života.

Matka Boží je obrazem Církve. A jestliže Matka Boží rodí Božího Syna jako Panna, pak také Církev rodí své syny a dcery panensky, aniž by zanechala ránu. Když tedy Bůh se sjednocuje s člověkem, nezanechává žádnou ránu, ale dává plnost a jednotu.

Juda se v Janově evangeliu Ježíše zeptal „Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, ale ne světu?“ Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.” 

A jak k této jednotě dospět? Jak si nechat budovat ve svém srdci příbytek Boží? ,,Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den,” přináší slova Krista evangelista Jan. Skrze přijímání Těla a Krve Páně se sytíme ze stromu, který přináší životadárné plody, sytíme se z Kristova oslaveného kříže. Proto také tento mozaikový kříž v závěru kaple. Kříž jako nový strom života ze ztraceného ráje, Kristus jako nový Adam, Maria jako nová Eva. Zde znázorněný benediktinský kříž má v sobě písmena, která znamenají:

C S S M L = Crux Sancta Sit Mihi Lux (Kříž svatý ať je mým světlem), 

N D S M D = Non Draco Sit Mihi Dux (drak, ať mi není vůdcem).

Závěrem mi dovolte poukázat na použité materiály. Mozaika je složena především z mozaikářského skla, mramorů, travertinů, ale také ze zlata. Zlato dnes může působit jako jistý druh zbytečného přepychu. Zde stojí za zmínku slova Jana Damašského, který píše, že zlato, je nejlepší materiál pro vyjádření Boží svatosti.

Jan Damašský říká: ,,že totiž jediná modlitba, podobně jako jediná svíce, rozžíhá celé nebe.” Kéž tato mozaika stále září vašimi modlitbami a láskou k Tomu, který dává život.