Modlitby za republiku

V den stého výročí vzniku Československé republiky byly v mnoha českých a moravských katedrálách, ale i v obyčejných kostelích po celé zemi slouženy děkovné mše svaté za vznik tohoto prvního samostatného státu Čechů a Slováků. 

Mezi ně se zařadila také pravidelná nedělní mše sv. v knínickém kostele 28. října 2018. Na přání farníků byla obětována Bohu jako poděkování za ustavení samostatné a svobodné Československé republiky před 100 lety a za její zakladatele. 

Byla sloužena za všechny naše předky, kteří se o to svou prací a případnou účastí v bojích 1. světové války zasloužili, za duše padlých a raněných. 

Také za současnou Českou republiku, která je pokračovatelkou tehdejšího státu. Za její další svobodný a demokratický rozvoj v souručenství ostatních evropských národů. Za naše spoluobčany, za jejich zdraví a šťastnou budoucnost.

Průběh bohoslužby připomeneme třemi charakteristickými částmi: vstupní modlitbou, přímluvami a promluvou pana faráře L. Bradáče. 

Vstupní modlitba

Bože, ty všechno řídíš

s obdivuhodnou moudrostí a láskou;

dovoláváme se tvé prozřetelnosti

a prosíme tě za naši vlast:

dej ducha moudrosti a spravedlnosti

těm, kdo mají v rukou moc

a jsou odpovědni za blaho společnosti,

všechny občany veď k svědomitosti a poctivosti,

abychom ve vzájemné svornosti

usilovali o pravý pokoj a šťastnou budoucnost.

Prosíme o to skrze tvého Syna...

Přímluvy

Je naším přáním, aby se v naší vlasti všichni cítili šťastni a spokojeni. Za to také prosme: Bože, náš Otče!

1.      Posiluj církev, aby svým duchovním působením přispívala k rozkvětu celé vlasti a stala se kvasem její stálé duchovní obnovy a jejího růstu.

Posílej našemu národu biskupy a kněze, aby vychovávali lid ve spravedlnosti a úctě jednoho k druhému.

2.      Pomoz uspořádat život našich občanů tak, aby naše vlast dosáhla vážnosti u jiných národů.

Upevňuj vnitřní pokoj v našem národě, aby přispíval k trvalému míru ve světě.

3.      Pomáhej veřejným činitelům, aby moudře a spravedlivě řešili záležitosti občanů.

Dopřej lidem, aby prožívali radost z poctivě a svědomitě vykonané práce.

4.      Ovlivni nás věřící, abychom vzájemnou svorností přetvářeli sebe i celé prostředí.

Dej milost těm, kdo se přičiňují o dobro společnosti, aby je čekala šťastná věčnost.

Bože, náš nebeský Otče, vedeš nás životem zde na zemi k životu v nebeském domově; dávej nám sílu, abychom svou obětavostí přispívali k pokojnému a radostnému životu ve své vlasti. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Promluva P. Ludvíka Bradáče

zkráceno a mírně upraveno 

Pan farář ve své promluvě vycházel z veršů žalmu 126, který se zpíval mezi prvním a druhým čtením. 

Žalm začíná slovy: Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, byli jsme jako ve snách. Tehdy byla naše ústa plná smíchu a náš jazyk plný jásotu.

V tomto žalmu/modlitbě vzpomíná vyvolený národ na dobu, kdy perský král Kýros v prvním roce své vlády (r. 538 př. Kr.) dává souhlas izraelským zajatcům v Babylonu, aby se mohli vrátit do své vlasti. Byl to důsledek vítězství Peršanů nad Babyloňany, čímž v tehdejším světě nastala zcela nová situace, dnešními pojmy vyjádřeno jedna velmoc porazila jinou. Dosavadní úděl izraelského lidu v babylonském zajetí byl tvrdý a život namáhavý. Proto nad touto změnou jásali a radovali se. Nesnadno chápali, zda se jedná o skutečnost nebo je to pouhý sen (Byli jsme jako ve snách). Podle jejich přesvědčení Hospodin vyplnil svůj slib, doba těžké zkoušky byla u konce! (Tehdy byla naše ústa plná smíchu a náš jazyk plný jásotu).

Tehdy se říkalo mezi pohany: Velkou věc s nimi učinil Hospodin!Dějiny téměř každého národa byly ve starověku v představách spojovány s jeho bohy. Když byl národ poražen, znamenalo to, že jeho bůh je slabý – a proto byl národ poražen. Proto také v mnohých případech poražení převzali bohy vítězů. Nyní Hospodin – Bůh Izraele „udělal se svým lidem velikou věc“ - vrací svému lidu zemi i svobodu. A to je důvod k nesmírné radosti. 

Najednou však v písni nastává zlom: Hospodine, změň náš osud, jako se mění údolí na jihu země. Kdo sejí v slzách, žnout budou s jásotem. Babylonští zajatci se vrací do Jeruzaléma, a co vidí? Země je zpustošená, chrám v troskách, město v rozvalinách. Jejich radost a nadšení byly vystřídány zklamáním. Místo podpory od těch, kteří v zemi zůstali, se setkávají s nepřátelstvím a odporem proti znovuvybudování chrámu, po němž v babylonském zajetí tolik toužili. Přichází chudoba a nedostatek. To jsou důvody, aby se obrátili znova na Hospodina. 

Hospodine, změň náš osud, jako se mění údolí na jihu země.

Jih izraelské země má pouštní charakter. Po celé léto jsou tam koryta potoků vyschlá, naplní se až v době dešťů. Celá země se tím změní. Jako se tato řečiště naplňují vodou, když přichází déšť, a voda dává vláhu vegetaci, tak obdobně má Hospodin udělat se svým lidem. 

Přes vodu žalmista přechází k dalšímu přirovnání - rozsévači. Kdo sejí v slzách, žnout budou s jásotem.Když hospodář svěřuje zrno zemi, má radost, ale i starost, aby semeno vzešlo a přineslo úrodu. Je to velmi namáhavá práce, ta se však vrátí, až se obilí bude sklízet. Navrátilci z Babylona zasévali se slzami, a s utrpením obnovovali chrám. Podle biblického vyprávění jednou rukou stavěli, v druhé drželi meč, aby bránili nejen sebe, ale i dílo obnovy. Kéž by „sklízeli“ s radostí! 

Dnes si připomínáme vznik Československa před 100 roky. Najdeme zde prvky podobné těm ze žalmu 126. Čeští politici i český národ byli tenkrát v rámci c. – k. monarchie smířeni s tehdejším stavem, bezprostředně taky kvůli probíhající válce. V cizině ale pracovala hrstka zapálených idealistů v čele s Masarykem, který už byl téměř sedmdesátník, ale svou energií vydal za několik dvacátníků. Díky úsilí těchto lidí vznikl nový stát docela najednou. Bylo to těžko uvěřitelné. Tehdy si taky lidé u nás připadali jako ve snách, nemohli tomu uvěřit. 

Ve městech i v obcích se konaly oslavy, slavnostní průvody a bohoslužby. Lid jásal nad nabytou samostatností i nad koncem války. Velkou věc s námi učinil Hospodin! (Co to znamená připadat sijako ve snách pocítila i nynější žijící generace. Stačí připomenout první polovinu roku 1968 nebo průběh a nádherné měsíce po sametové revoluci 1989.) 

Nastaly ale problémy. Už při samotných oslavách vzniku nového státu docházelo k ničení, především symbolů Rakouska-Uherska. Ale též k ničení věcí, které habsburskou monarchii připomínaly jen vzdáleně. 3. listopadu se vydal dav pod vedením anarchisty Franty Sauera zničit historickou památku - Mariánský sloup, který stál na Staroměstském náměstí v Praze jako připomínka na švédské obléhání Prahy roku 1648. 

Ještě horší to bylo na Moravě. Češi se zde střetávali s početnou německou menšinou. Na mnoha místech se zde v říjnu 1918 vůbec neslavilo. Protesty, ale i rabování či ozbrojené střety provázely vznik Československa po celé Moravě.

Když se na to podíváme z tohoto úhlu pohledu, může někoho napadnout otázka, je-li toho v souvislosti se vznikem nového státu až tak moc ke slavení!? Mohli se tak ptát katolíci tehdy, i dnes? Odpověď ale zní: ale ano, je co slavit, přecevelké věci učinil Hospodin. Patří mu za to chvála. To, že nastaly problémy, na tom nic nemění. Problémy vždycky byly a budou. Měli je navrátivší se babylonští zajatci, měli je lidé za první republiky, máme je dnes i my. 

Ať nás nepřekvapí těžkosti, nepochopení, pronásledování! Všechno to bylo předpovězeno v Bibli a opakuje se to znovu a znovu. Modleme se přitom k Pánu: Hospodine, změň náš osud, jako se mění údolí na jihu země.