Uběhlo 40 let od počátku pontifikátu Jana Pavla II.

Před 40 lety na konkláve 16. října 1978 byl papežem Římskokatolické církve zvolen krakovský arcibiskup Karol Wojtyla. První Slovan – Polák v historii církve, po 450 letech opět papež ne italského původu. Navíc ve věku pouhých 51 let. Ukázalo se, člověk nesmírně lidský, ale ve svých postojích pevný. 

Před několika roky byl spolu s jedním ze svých předchůdců, Janem XXIII., prohlášen za svatého. I my, obyčejní laici, jsme přesvědčeni, že to bylo zcela jistě plným právem. Vzpomínáme na něho, protože jsme ho milovali od prvního okamžiku až do jeho úmrtí. 

Navždy v nás utkvěla první slova, kterými po svém zvolení jasným hlasem pozdravil davy věřících z balkonu papežského paláce ve Vatikánu. „Nebojte se!“ Místní - Římany a ostatní Italy - si podmanil na konci tohoto vystoupení, když se ostýchavě omlouval za chyby ve své italštině, a slíbil, že se bude jejich jazyk více učit. 

Dodnes si dokážeme v paměti jasně vybavit jeho milou a stále usměvavou tvář, to, jak lidsky dokázal hovořit se starcem i s malým dítětem, a třeba ho i něžně pohladit po tváři. Svým úsměvem a srdečným chováním si brzy získal sympatie celého světa. Děkujeme mu za návštěvu naší země, za to, že k nám přijel dokonce třikrát, a vždy upevňoval víru, a přinášel naději a lásku. 

Jeho dobrosrdečnost a lidskost se projevovala mnoha způsoby, i vtipnými glosami a komentáři. Některé budeme citovat z knihy Stalo se ve Vatikánu (Zajímavosti ze života papežů 20. století), vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2000. 

Začneme příhodou, která se vypráví už dlouho: 

Když po třiatřiceti dnech svého pontifikátu zemřel jeho předchůdce Jan Pavel I., začali mezi sebou kardinálové hledat jeho nástupce už před zahájením oficiální volby. Návrh na kandidaturu Karola Wojtyly s velkou obětavostí podporoval tehdejší vídeňský arcibiskup a kardinál Franz Konig. Navštívil také varšavského arcibiskupa, polského primase Štefana Wyszynského, legendárního obhájce církve proti komunistické moci. 

Mezi řečí k danému tématu mu položil otázku: „Nemyslíte Eminence, že by si Polsko nezasloužilo mít ze svých řad papeže?“ Wyszynski se zamyslel a skromně odpověděl: „Ale na to já jsem Eminence už příliš starý.“ Kardinál Konig na to: „Ale Polsko má přece ještě jednoho kardinála!“ Uslyšel odpověď: „Vy myslíte Wojtylu z Krakova? Ale ten je zase příliš mladý.“ 

Jan Pavel II. byl sportovec, velký milovník lyžování, kterému se oddával už v Krakově. Jeden novinář se ho tehdy dotázal, zda není nedůstojné, aby kardinál provozoval takový sport. 

Wojtyla odpověděl: „Podívejte se, u nás se to považuje za něco zcela normálního. Uvažte, že polovina polských kardinálů běžně lyžuje.“ (V Polsku byli tenkrát právě dva kardinálové, je o nich řeč v předchozí epizodě.) 

Pár dní po svém zvolení začal papež navštěvovat úřady státního sekretariátu a další vatikánské instituce. Jeden starý jezuita začal při papežově příchodu mluvit polsky. Moc mu to však nešlo. Jan Pavel II. se k němu obrátil a s úsměvem prohodil: „Vidím, otče, že mluvíte polsky stejně dobře jako já korejsky.“ 

Když vešlo ve známost, že papež chce v letním papežském sídle Castel Gandolfu postavit bazén, prohlašovali to někteří za vyhozené peníze. 

Jan Pavel II. na to prý reagoval slovy: „Je daleko bezpečnější koupat se v bazénu než plavat v otevřeném moři. A bude to stát méně, než by bylo potřeba na volbu nového papeže.“ 

Sdělovací prostředky udělaly i z tohoto papeže VIP. Všichni jej sledovali, byli zvědaví, co dělá, kam jde, jak je na tom se zdravím, atd. 

Světový ohlas měla poznámka Jana Pavla II., který v lednu 1998 během své cesty na Kubu v letadle prohlásil: „Chci li vědět, jak jsem na tom se zdravím, ptám se novinářů.“ 

Jan Pavel II. přijal jednou k audienci jednoho čerstvě jmenovaného biskupa z Ameriky. Protože věděl, že byl kapucín, a nyní ho viděl bez vousů, s úsměvem prohodil: „Kapucín bez vousů je jako auto bez poznávací značky.“