Vladimír Kokolia laureátem ceny Michala Ranného

Cena, o jejímž udělení chceme krátce seznámit čtenáře Oříku, nese jméno předčasně zemřelého malíře Michala Ranného, představitele české lyrické abstrakce. Ocenění vyhlašuje od roku 2000 vždy po dvou letech Moravská galerie, aby poukázala na výraznou tvůrčí osobnost, jejíž dílo a myšlení ovlivňuje nastupující generaci umělců. 

Prvním laureátem byl Dalibor Chatrný, následovali Miroslav Šnajdr starší, Stanislav Kolíbal, Jiří Kovanda, Vladimír Skrepl, Milena Dopitová, Daniel Balabán, Václav Stratil a Marian Palla.

Slavnostní vyhlášení a předání této ceny za rok 2018 se uskutečnilo 4. září 2019 v Místodržitelském paláci v Brně. Letošním laureátem Ceny Michala Ranného se stal dvaašedesátiletý brněnský rodák Vladimír Kokolia. Tak to uvádí oficiální zpráva. Nás Kníničany ovšem při této příležitosti naplňuje radostnou hrdostí skutečnost, že jeho rod pochází z Veverských Knínic, kde i on od příjezdu z brněnské porodnice trávil své dětství a dospívání a kde se svojí rodinou bydlí celý život. Je tedy bezesporu jedním z nás, i když nadanější a svým dílem významnější! Jak píše ve své doprovodné stati prof. dr. Jiří Kroupa, jde o „jednoho z významných a jistě nejinspirativnějších brněnských umělců současnosti.“ Vladimír je už řadu let profesorem Akademie výtvarných umění v Praze a tudíž je přirozené, že hodně času tráví mimo domov na svém pracovišti v hlavním městě. K významnému ocenění Vladimírovi upřímně gratulujeme! 

Organizátoři ocenění o něm uvádějí, že uspořádal už přes 100 samostatných výstav, a podílel se na více než čtyř stech skupinových výstavách v Česku i zahraničí. 

Rádi k tomu připomeneme, jak právě před 10 lety při oslavách 750 letého trvání ŘK farnosti uspořádali v prostorách OÚ spolu s dalším místním rodákem, ak. sochařem Nikosem Armutidisem, společnou doprovodnou výstavu svých prací. Nutno dodat, že návštěvností velmi úspěšnou. 

Před dvěma lety osobně doprovázel plný autobus spoluobčanů a přátel ze společenství Oříku, kteří si jeli prohlédnout nový katolický kostel v Sazovicích u Zlína. Návrhem i realizací se podílel na jeho vnitřní výzdobě. Představil se nám jako zdatný průvodce. Svým výkladem objasnil záměry své i záměry a práci architekta, autora stavby. 

Zatím poslední výstavou, kterou jsme v jeho přítomnosti coby průvodce mohli navštívit, byla loňská výstava ve Faitově galerii v Brně ve Vaňkovce. Konala se pod názvem To nezbytné z Kokolii. Získali jsme celistvý přehled o jeho díle, které zahrnuje malbu, kresbu i grafiku. Jedna z účastnic se se svými dojmy podělila krátkým článkem na stránkách Oříku. 

Nutno připomenout, že Vladimír vynikal už na počátku své umělecké kariéry. V roce 1990 se stal prvním laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého udělované mladým nadějným tvůrcům. S ní byla spojena tvůrčí stáž ve Spojených státech. V této souvislosti se aktuální Cena M. Ranného může jevit jak důstojné dovršení dosavadní linie jeho tvůrčí činnosti. Věříme však, že zdaleka nikoliv její ukončení! 

Jako důkaz, že se s jeho působením ve veřejném uměleckém prostoru budeme setkávat i nadále, může posloužit krátká zpráva ve sdělovacích prostředcích o výstavbě trasy D pražského metra.

„Stanici metra D na pražské Pankráci by měla ozdobit umělecká práce Jakuba Nepraše, o výzdobu sousední stanice Olbrachtova se postará Vladimír Kokolia. Rozhodla o tom výtvarná soutěž, kterou městský dopravní podnik vypsal po kritice původních architektonických návrhů stanic metra D.  Výtvarná soutěž bude pokračovat na podzim, kdy chce dopravní podnik najít autory výzdoby pro zbývající tři stanice prvního úseku trasy D.“

Malíř Vladimír Kokolia, který vyzdobí Olbrachtovu, pracoval s pojmy každodennost a všednost. Nechtěl, aby jeho dílo bylo do očí bijící – má být vnímáno spíše podprahově. „Klíčem se pro mě stala situace čekání na příjezd soupravy, kdy cestující prostě hledí nějakým směrem, zírá do zdi či do dlažby, a různě zabíjí čas,“ poznamenal. 

Možná nás za pár let čeká „inspekční“ cesta do Prahy. 

Své široké rozkročení i do ostatních oborů dokazuje vydáním několika knih, či pravidelnými komentáři na blogu. V období před rokem 1989 vystupoval v alternativních hudebních skupinách. Osobně jsem tenkrát přehrávku zaslechl na Svobodné Evropě. Při náhodném setkání jsem se mu o tom zmínil, ale skutečnost jsem maskoval tím, že to bylo na „stanici Kroměříž“. S chápavým úsměvem přitakal, souhlasil.