Masarykova universita v Brně slavila letos 100 let své existence

Masarykova universita v Brně byla založena právě před sto lety. Právním vyjádřením tohoto kroku byl zákon č. 50 Sb. z. a nař. ze dne 28. ledna 1919. Zákon stanovil, že universita bude mít čtyři fakulty – právnickou, lékařskou, přírodovědeckou a filosofickou. Také, že studium na právnické a lékařské fakultě bude zahájeno studijním rokem 1919 – 20, na zbývajících dvou fakultách nejpozději rokem 1921 – 22.

Tomuto významnému kulatému výročí byla během roku vedením university věnována velká pozornost. Od ledna až k těmto dnům probíhala celá řada vzpomínkových akcí. 

Jako absolvent Přírodovědecké fakulty jsem se několika veřejně přístupných zúčastnil. Blíže si všimnu dvou. 

* K těm nejrozsáhlejším a také nejvíce navštíveným patřila celodenní slavnost pod názvem Festival MUNI100, která se konala na Výstavišti 15. června 2019. Bylo to velké mezigenerační setkání stávajících studentů, absolventů, učitelů a ostatních pracovníků napříč fakultami a obory. 

Součástí slavnosti byly „otevřené dveře“ jednotlivých fakult. Této možnosti využili především dřívější absolventi, kteří tak měli možnost po delší době navštívit a prohlédnout si místa, kde kdysi strávili při studiu pět let života. 

Patřím do této kategorie a tak jsem po 54 letech od promoce vyrazil „na místo činu“. S několika tehdejšími spolužáky, kamarády a kamarádkami jsme se sešli na vrátnici „historického“ areálu Přírodovědecké fakulty na Kotlářské ulici. 

Hledali jsme „náš“ matematický pavilon, protože v jeho původní budově sídlí nyní jiné obory. Někteří si úvodem zašli na přednášku o historii fakulty, ostatní si prohlíželi obrazovou dokumentaci, mezi jiným tablo děkanů. 

Jenže sluníčko svítilo a hřálo stále silněji, nakonec jsme se sešli ke vzpomínkám ve stínu letitých lip před pavilonem děkanátu. 

V debatě rezonovaly informace z té přednášky, a rok 1960, který byl vstupním ročníkem našeho studia. Navíc v něm došlo k velké změně. Přihlášku ke studiu jsme podávali na Masarykově universitě, skládali jsme tam přijímací zkoušky (19. března 1960, to si pamatuji přesně, dokonce i její průběh). Byli jsme přijati, a v červnu jsme už jako studenti MU odjížděli na třítýdenní brigádu na seno do vojenských lesů na Šumavě. 

K zahájení školního roku jsme se sešli začátkem října. Studentům prvého ročníku bylo umožněno, aby si vyřizovali administrativní záležitosti vč. ubytování na kolejích. Ostatní odešli do Mahenova divadla, kde se konalo zahájení nového školního roku. Při té příležitosti tam tehdejší ministr školství František Kahuda oznámil změnu názvu. Jméno prvního československého prezidenta bylo nežádoucí, universita od toho dne nesla jméno Jana Evangelisty Purkyně. K původnímu názvu se mohla vrátit až za svobodných poměrů po Listopadu 1989. Bylo to pro nás v tom roce 1960 hluboké zklamání, i když jsme samozřejmě věděli, že J. E. Purkyně byl svého času vynikající vědec, známý v celé Evropě. Dodatečně jsme se pak později z neoficiálních zdrojů dověděli, že to se změnou jména mohlo dopadnout daleko hůř. Zasvěcenci, kteří v šedesátých letech viděli do zákulisí víc, tvrdili, že tenkrát bylo ve hře jméno kteréhosi vysokého komunistického funkcionáře. Naštěstí pár let předtím došlo k odhalení kultu osobnosti, takže J. E. Purkyně měl přece jenom navrch. 

Vzhledem k tomu, že některé vědní obory (biologie, chemie) byly z prostorů PřF na Kotlářské úplně nebo částečně přestěhovány do nového universitního kampusu v Bohunicích, rozjeli jsme se to prohlédnout i tam. Jednoduše řečeno, čekal nás velký a trvalý obdiv, něco tak úžasného nikdo z nás nečekal. Skvělé prostorné učebny a laboratorní pracoviště se zařízením na vysoké úrovni. Světlé prosklené chodby s veškerým vybavením ke studiu i krátké relaxaci. Většinou díky podpoře Evropské unie. 

Odpoledne vrcholil program na Výstavišti, takže jsme se po malém občerstvení přemístili tam. A byl to opravdu festival, nejen podle jména. Těch různých vystoupení, scének, písniček, člověk nevěděl u čeho postát. 

Na vše dohlížel osobně president Masaryk – zakladatel republiky i naší university - představovaný jedním z brněnských herců. Postavou, podobou i oblečením jakoby originálu z oka vypadl. Odpolední program z tribuny zahajoval, vítal návštěvníky a spolu s legionářskou ochrankou se procházel mezi davy akademického lidu. 

** Dne 12. listopadu 1919 proběhlo slavnostní zahájení běžné výuky na Masarykově universitě v Brně. Úvodní přednášku proslovil první rektor prof. Karel Engliš. Proto se 12. 11. 2019 uskutečnila v katedrále sv. Petra a Pavla pontifikální mše sv. Byla sloužena ke 100. výročí této události, k uctění památky obětí nacismu a komunismu z řad akademiků a studentů, a k 30 výročí nabytí svobody a svatořečení Anežky České. 

Výtěžek sbírky ve výši víc jak 18 tisíc korun byl věnován Hospicu sv. Alžběty. Mši celebroval pomocný biskup Pavel Konzbul, zúčastnili se jí učitelé, absolventi a především studenti Masarykovy university.

Prvního čtení v rámci bohoslužby slova se ujal současný rektor Martin Bareš, druhé čtení měla mladá studentka. Při přednesu přímluv se střídali děkan Fakulty sociálních studií Stanislav Balík a děkan Fakulty sportovních studií Martin Zvonař. 

Jedna z přímluv (podle V. Štauda v příloze KT č. 47) zněla: „Prosme za ty, kteří byli popraveni a vězněni v době komunistického teroru. Dej, abychom si tyto skutečnosti uvědomovali a pamatovali na to, že budeme-li v každé situaci a v každém sebemenším případě podporovat a chránit demokracii, nebude zapotřebí krvavých obětí, jaké byly ty jejich.“