Vánoce! Vánoce?

Je advent, čas těšení se na příchod Dítěte. Uklízíme v duši i v domácnosti. Sháníme dárky pro své blízké. Chceme, aby byly co nejlepší, aby udělaly radost, bez ohledu na vynaložené finance. Vždyť jsou to svátky radosti, štěstí, pohody, narození Pána Ježíše. Scházíme se u stolů plných dobrot a rodinného štěstí. Máme radost z radosti našich dětí. 

A úplně zapomínáme na to, že je velká spousta dětí, kterým se o takovém štěstí nemůže ani zdát. Člověku vhání slzy do očí, když v televizi sleduje záběry z uprchlických táborů, kde děti živoří v bídě, špíně, v naprosto otřesných podmínkách. Jaké asi budou jejich Vánoce? 

Domnívám se, že tyto děti jsou mnohem víc podobné malému Ježíši, daleko víc než ty naše. Vždyť i on se narodil v chudobě, ve chlévě, ve špíně, jistě ne tak, jak to znázorňujeme v našich betlémech. Už jako malý byl uprchlíkem, migrantem do Egypta. A tam jistě nikdo neprověřoval, z jaké rodiny pochází, jaký je důvod, že opustil rodnou zemi. 

Stydím se za naši vládu, za nás všechny, že nejsme ochotni přijmout alespoň symbolicky 40 sirotků ze Sýrie, že se vláda dokonce chlubí tím, že je v žádném případě nepřijmeme. A přitom i v Katolickém týdeníku je uvedeno, že je na 200 rodin, které jsou ochotny si tyto děti vzít do svých domovů. Kde je naše křesťanská víra? Kdo poslouchá slova papeže Františka? Proč nechceme, aby alespoň 40 dětí zakusilo kouzlo Vánoc? Opravdu se stydím před sebou i před Bohem. 

Přeji požehnané Vánoce všem lidem dobré vůle. 

Autoři článků: