Milí farníci, přátelé! 

Chystáme se oslavit Kristovo vítězství nad smrtí a nad každou temnotou. Na jeho vítězství máme podíl, na křtu sv. jsme totiž zemřeli a vstali z mrtvých spolu s Kristem. 

V uplynulých dnech se hodně hovořilo ve sdělovacích prostředcích ještě o jiném vítězství, týkajícím se křesťanů v České republice, ohledně Mariánského sloupu: Tento sloup byl postaven v roce 1650 na poděkování za obhájení Prahy před švédskými vojsky (v roce 1648), byl stržen 3. listopadu 1918, a nyní může být sloup opět postaven – tak totiž rozhodl Pražský magistrát.

Přemýšlím o vítězství obecně i o cestě člověka za vítězstvím. K vítězství se může přicházet různými cestami, příběh vítězství se odehrává podle různých vzorců: 

Bývá to příběh někoho výjimečného, kdo je obdařen zvláštními schopnostmi či talentem. Takový člověk na své cestě za vítězstvím nedá nikomu jinému ani šanci. 

Nebo je to naopak příběh člověka (či skupiny lidí) se špatnými výchozími podmínkami. Nikdo mu nedával šanci, kvůli chudobě, nemoci či jiným handicapům, ale on nesmírným úsilím nakonec vítězství dosáhl.

Ježíšova cesta k vítězství je výjimečná, protože je z velké části cestou sestupu. Každý se může k Ježíši připojit – nemusí být ani zvlášť nadaný, ani mít zvlášť silnou vůli nebo jiné přednosti. Stačí důvěřovat a milovat. 

Ježíšovo vítězství nedělí svět na ty, kteří vyhráli a kteří prohráli. Jeho podstatou je sjednocení světa v lásce, při kterém vyhrávají všichni. Radujme se, že máme na tomto vítězství podíl, i když třeba v některých jednotlivých bojích prohráváme!

Radost z Kristova vítězství a plnou účast na něm přeje a vyprošuje

P. Ludvík Bradáč