Roušky, aerodynamika a lidská vzájemnost

Z aerodynamiky je všeobecně známo, že mísení tekutin s různou měrnou hmotností probíhá poměrně pomalu. Uvedená zákonitost je občas prezentována např. v akváriu, kde jsou dvě tekutiny s rozdílnou měrnou hmotností, oddělené pevnou přepážkou. Po jejím vysunutí lze pozorovat, že se tekutiny nepromíchají, ale po sobě se posouvají, jako by byly odděleny např. pružnou folií.

Uvedený úkaz lze sledovat i v přírodě např. v meteorologii pohyb teplého vzduchu nad studeným, méně slaná – lehčí voda u břehů moře, než na moři širém, mísení výfukových plynů za motory proudových letadel na obloze, mísení kouře z komínů se vzduchem…

Ve všech těchto případech se chovají tyto tekutiny jako v případě akvária – jako by byly odděleny dokonale pružnou membránou.

Tento jev lze pozorovat i u dýchání člověka. Při nádechu proudí zpravidla homogenní chladnější vzduch z okolního prostředí malou rychlostí do úst.

Při výdechu proudí směs plynů (dusík, oxid uhličitý, vodní pára včetně aerosolu), které mají vyšší teplotu – jinou měrnou hmotnost, ústy do okolí o vyšší rychlosti. S ohledem na jinou měrnou hmotnost, než má vzduch v okolí a vyšší kinetickou energii, se nepromíchají tyto plyny bezprostředně za ústy s okolním vzduchem, ale mísení probíhá až do větší vzdálenosti. 

Uvedené lze ověřit jednoduchým pokusem. Pokud si dáme před ústa do vzdálenosti cca 20 - 50 mm ruku - dlaň a nadechneme se, necítíme žádný pohyb vzduchu, pokud vydechneme, cítíme teplé odcházející plyny.

Uvedené se výrazně projevuje při intenzivní námaze, kýchání nebo kašli.

Z výše uvedeného je zřejmé, že roušky na nose a ústech a dostatečná vzájemná vzdálenost osob výrazně snižují možnost, že infikované vydechované plyny jednoho člověka bude nadechovat druhý člověk. 

Pokud se náš národ hlásí ke křesťanství a jeho tradicím, měli by se lidé řídit Božím přikázáním „Miluj svého bližního jako sebe samého“ a nosit roušky bez reptání. Je to levný a účinný způsob jak zamezit intenzivnímu šíření koronaviru se všemi jeho důsledky.