Máme se na koho spolehnout

Křesťané musí v každé době hledat způsob, jak hlásat radostnou zvěst. Jsou k tomu vyzváni samotným Kristem. Svým učedníkům (apoštolům) dal na cestu užitečné rady, ale ne hotové recepty. Počítal s jejich vlastní kreativitou a schopností reagovat na znamení doby. Platí to dnes také o nás?

Ježíš své apoštoly vyprovází návodem, jak mají jeho poselství rozsévat, nejdůrazněji je však nabádá ke statečnosti a houževnatosti. Posílá je jako „ ovce mezi vlky“, nemůžou tedy čekat, že budou mít na růžích ustláno. Strach, který jimi může přirozeně zatřást, je nesmí ovládnout. Důležitou zbraní proti úzkosti a obavám je důvěra v toho, kdo je nejen vyslal, ale také vybavil potřebnou mocí. Důvěra je vědomí, že máme na koho se spolehnout, je plodem blízkého vztahu k tomu, kdo je zdrojem životní síly a stále nás podpírá na naší životní pouti.

Co ovšem znamená být apoštolem v dnešním světě? Jednu z cest nám vyznačuje papež František, který pět let po vydání zelené encykliky Laudato si vyhlásil rok zaměřený na ochranu „našeho společného domova“, planety Země, která se podle klimatologů může zanedlouho snadno stát neobyvatelnou. Možná je i tohle znamením doby, které by se měl křesťan dneška naučit číst. Neobstojí námitka, že jednotlivec nic nezmění. Změna totiž může nastat jen díky obrácení a proměně srdce každého z nás. Papež nevyzývá křesťany k ideologické agitaci, byť vedené dobrým úmyslem, nýbrž ke změně smýšlení. Před námi je stále volba, kdy a jak zasáhnout do dění kolem nás, pozvednout hlas proti bezpráví, projevit soucit nebo vyhrnout rukávy a podílet se na konkrétní proměně něčeho, co je v naší moci učinit lepším. Je nesnadné jít proti proudu a vzepřít se proti způsobu života, který cílí jen na bezprostřední ukojení našich rozmarů, proti mentalitě výkonu, touze stále více vyrábět a zlepšovat ekonomický výhled. Vždyť hromaděním věcí často jen odháníme palčivou otázku, zda se nemíjíme s cílem, zda vůbec lze na povrchu najít smysl a naplnění života. Ježíš vyzývá své učedníky: „Co vám říkám ve tmě, povězte na světle, a co se vám šeptá do ucha, hlásejte ze střech!“ Apoštol dneška musí nejprve v šeru a tichu svého nitra naslouchat hlasu Mistra, aby v něm mohl uzrát plod, který obstojí ve světle a může být hlásán ze střech. Učit umění zastavit se, usebrat, plně si uvědomit přítomnou chvíli, vnímat s laskavou pozorností ty, které nám Hospodin staví do cesty, dívat se na ně očima shovívavosti a porozumění.

Vyprosme si sílu Ducha, abychom se dokázali stát staviteli nové civilizace solidarity s těmi, kdo jsou vytlačeni na okraj, osvobodili člověka v sobě, pozvedli jej nad stádo a stali se misionáři soucitu, evangelizátory radosti, nositeli pokoje a zvěstovateli naděje, kterou světu přinesl Kristus.

Převzato z KT č. 25 r. 2020, P. Jan Regner SJ, připravila Marie Ševčáková, redakčně kráceno