Křesťanský tábor Radost na Americe v Orlických horách

V prázdninovém 32. čísle Katolického týdeníku jsme si mohli přečíst krátkou upomínku doprovázenou dobovou fotografií na letní dětské tábory Radost konané v křesťanském pojetí na Americe v Klášterci nad Orlicí v Orlických horách. Ta vzpomínka měla hořkou příchuť, neboť ji o týden dřív předcházela smutná zpráva o úmrtí P. Františka Fráni (* 11. 2. 1938, + 11. 7. 2021), zakladatele a dlouholetého vedoucího tohoto tábora.

Na tábor původně od konce šedesátých let jezdilo společenství ministrantů a dalších dětí od kostela sv. Augustina v Brně, o které se tam staral právě P. Fráňa, zvaný otec Tišek. Po celou dobu komunistického režimu byl tábor organizován tajně. Otci Tiškovi v celé věci pomáhala řada mladších kněží a „odrostlejších absolventů“ tábora. Ze známých osobností to byli např. Mons. Martin Holík, dnes ředitel Radia Proglas nebo Mons. Josef Suchár, který se později zasloužil o obnovu mariánského poutního místa Neratov. O životě a aktivitách otce Tiška si čtenáři další zajímavé podrobnosti mohou lehce nalézt na webu BB, na Wikipedii či „vyguglovat“. Dozvíte se například, že byl spoluzakladatelem Biskupského gymnázia v Brně, kde pak několik let působil, potom také na BiGy ve Žďáře n/S. Pomáhal i při rozjezdu Radia Proglas. Po zásluze mu president republiky udělil vyznamenání za zásluhy o stát v oblasti vzdělávání a školství.

Zde bych chtěl pouze připomenout začátek devadesátých let, kdy došlo k velkému rozmachu tábora a kdy se už křesťanský způsob vedení a provozování tábora nemusel skrývat. V tomto období se tábora v prázdninových měsících po několik let zúčastňovaly i děti z našich farností. Jen namátkou vzpomenu z Knínic kluky Čertkovy a téměř všechna naše vnoučata (Kadlčkova).

Při této příležitosti nemohu nevzpomenout na paní Jaroslavu Čertkovou (+ 13. 7. 2009), dlouholetou knínickou varhanici a úspěšnou a oblíbenou starostku obce (1998 - 2009). Ta se zapojovala do činnosti tábora v době dětského věku svých synů, ale pokračovala i v letech následujících. Každým rokem věnovala tehdy zdarma jeden až dva týdny své dovolené práci v táboře. Všude tam, kde to bylo momentálně potřeba, nejčastěji v kuchyni. A nebyla sama, každoročně ji věrně doprovázela také Hana Kozlová, rozená Mikšová, tehdy čerstvá absolventka zdravotní školy. A tak ti naši dětští účastníci přijížděli domů vždy i s hezkou a živou vzpomínkou na tetu Jarku a milou sestřičku Hanku.

Závěrem prosím čtenáře, aby na oba již zemřelé - otce Tiška a Jarku Čertkovou - vzpomněli krátkou modlitbou, i když je třeba osobně neznali. Díky vám - tímto způsobem jim vyprošujme věčnou spásu!