Vzpomínka na paní Marii Mikšovou z Veverských Knínic

Katolický týdeník, dříve Katolické noviny, odebírám nepřetržitě už více než půl století. Těší mě, že jeho úroveň se velmi zkvalitnila.

Se zájmem čtu o řadě představitelů z církevní hierarchie, o jejich výročí narození, duchovní službě nebo úmrtí. Pozastavím se nad zprávou o příjezdu papeže Františka na Slovensko, oceňuji příkladný hrdinský čin P. Kolbeho a jiných svatých. Týdeník nás seznamuje s řadou osobností z literatury a filozofie, ať už z dávné minulosti nebo současnosti. Za zmínku stojí hudební festivaly, výstavy a duchovní akce v jednotlivých diecézích. Všechny tyto informace jsou zajímavé, často poučné neb nás pojí s dobou, kterou prožíváme každý po svém. Co mě tentokrát velmi překvapilo v KT č. 34, že jedna celá stránka novin byla věnována kostelnímu prádlu. Opravám, žehlení, výšivkám a vyloženě praktickým radám týkajících se liturgického prádla a jeho péči. Kromě poučení o názvosloví jednotlivých částí kalichového prádla se seznamujeme s řadou cenných rad na jejich údržbu. Málo z nás ocení službu nadmíru záslužnou, kterou mnohé ženy vykonávají s velkou láskou, plným nasazením, bez ohledu na čas a odměnu.

V souvislosti s četbou těchto řádků jsem si vzpomněla na ženu, které jsem byla nedávno s manželem na pohřbu ve Veverských Knínicích. Proč se o tom zmiňuji? Prokázala mi velkou službu. Při významných výročích mého muže se na hudebních provedeních podílelo často hodně zpěváků nebo orchestrálních hráčů. Chtěla jsem zpříjemnit chvíle hudebníkům, kteří věnovali čas nácviku a provedení jeho skladeb. S důvěrou jsem se obrátila na paní Marii Mikšovou s objednávkou na pohoštění. Ona, ač měla doma i v kostele hodně práce, nikdy mě neodbyla, pokud jí to zdraví dovolovalo. A já jsem jí doposud vděčná za stovky vynikajících koláčků, které přispěly k sváteční náladě a pohodě po koncertě.

Tato asociace se ve mně silně probudila při hojné účasti lidí na pohřební mši svaté a při čtení obsáhlých článků Terezy Zavadilové v Katolickém týdeníku č. 34.