Vzpomínka na Jaroslava Hájka

V sobotu 21. srpna 2021 nás navždy opustil první polistopadový starosta Ostrovačic pan Jaroslav Hájek. Svůj úřad zastával jako neuvolněný starosta (tj. při svém hlavním zaměstnání) 3 volební období, tedy 12 let (1990 – 2002). Další 4 roky byl ještě členem zastupitelstva obce. 

Jaroslav Hájek se narodil 28. listopadu 1948 v Miroslavi na Znojemsku, kde také do svých šesti let vyrůstal. Nástup do základní školy pro něj znamenal přesun do rodiště a bydliště jeho otce – do Rosic. Jako své zaměstnání si od střední školy vybral po vzoru svého otce práci s elektřinou, které zůstal věrný po celý svůj profesní život. A protože byl odborníkem na vysoké napětí, i po odchodu do důchodu až do jara letošního roku působil jako dozor na stavbách, které byly realizovány v jeho blízkosti. V srpnu 1972 se po svatbě s manželkou Zdeňkou odstěhoval do Ostrovačic a zde společně prožili 49 let, vychovali spolu 3 syny a těšit se mohli ze 6 vnoučat. 

Po celý svůj život v Ostrovačicích rád a nezištně pomáhal svým příbuzným, sousedům, přátelům a kamarádům, mnozí se na něj obraceli s prosbou o opravu či vybudování elektrického vedení v domě, naprosto samozřejmě se zúčastňoval brigád v obci a vždy se velmi zajímal i o život veřejný. Velmi ochotně působil v ostrovačické Tělovýchovné jednotě Sokol, kde, stejně jako jeho manželka, dvakrát týdně cvičil žáky a jezdil s nimi i na letní tábory. Již v osmdesátých létech se začal angažovat i veřejně, když byl členem stavební komise Místního národního výboru v Říčanech. 

V roce 1990 po Sametové revoluci byl místními osloven, aby kandidoval v komunálních volbách a bylo mu navrhnuto, aby se ucházel o funkci starosty. S obrovskou kuráží a vervou vstoupil do naprosto neznámých vod – Ostrovačice po oddělení od Říčan (pod společný Místní národní výbor i s Veverskými Knínicemi patřily v letech 1980 – 1990) neměly žádné finanční prostředky a vše musel se svými spolupracovníky v obecním zastupitelstvu budovat doslova od nuly. Priority byly jasné – zanedbanou a nepříliš vzhlednou obec bylo třeba co nejdříve dostat do dobré kondice a začít budovat to, na co se v minulé době zapomínalo. Ať už to byla oprava a přístavba základní školy, výstavba naprosto chybějících chodníků, opravy místních komunikací, výstavba potřebného vodovodu, a nakonec i první části splaškové kanalizace v přibližně polovině obce. Když se v roce 1998 konaly velké obecní oslavy, jmenovalo jej zastupitelstvo obce za vše, co pro Ostrovačice vykonal, čestným občanem městyse. 

Po více než 40 letech budování socialismu v Československu byly ve velmi špatném stavu i církevní stavby a památky. Příchod nového faráře Mons. Bedřicha Provazníka do Ostrovačic znamenal velkou naději pro zahájení oprav těchto zanedbaných budov. A protože zdejší farnost, která získala v roce 1994 právní subjektivitu, nebyla z vlastních zdrojů a sbírek od věřících schopna financovat tyto nákladné stavby, bylo samozřejmě třeba, aby se k opravě těchto kulturních památek postavila čelem i obec a pomohla s jejich financováním. Již v roce 1993 byly zahájeny první práce na generální opravě kostela – nejdříve byl zrenovován krov barokní střechy, následně byly budovy kostela i fary staticky zajištěny a staženy ocelovými lany. Po tomto základním zajištění střechy a statiky bylo přistoupeno k rekonstrukci fasády celého kostela. Ze spodní části po obvodu celého kostela byl odstraněn mramorový obklad, který měl původně ukrýt velký problém, a to vzlínající vlhkost. Při tomto odkrytí bylo znovuobjeveno i malé okénko, které vede do krypty – kostnice umístěné pod hlavním oltářem v presbytáři. Celkové náklady na opravy kostela dosáhly částky převyšující 500 tis. Kč, farnost na ně získala významnou státní dotaci, velkou měrou ji prostřednictvím darů a sbírek v kostele, ale i v obou farních obcích Ostrovačice a Říčany, podpořili místní obyvatelé a o dofinancování oprav ve výši přesahující 100 tis. Kč se postarala Obec Ostrovačice. Pro významnou celostátní akci putování ostatků sv. Václava, při které byla jedna ze zastávek i v Ostrovačicích, byl exteriér kostela již takřka kompletně opraven, i když lešení kolem něj v té době ještě stálo. 

Ani v dalších letech však zájem ostrovačického starosty a obecního zastupitelstva o pomoc při opravách církevních památek neustával. Do této doby spadají i první úvahy, jak dále naložit s krásnou bývalou rezidencí rajhradských benediktinů a především, jak ji do budoucna využít. I když dodnes není tento problém zdaleka vyřešen, byly položeny základy záchrany této památné budovy i pro další generace. 

V roce 1996 byla na náklady obce provedena první velká oprava barokního sousoší sv. Jana Nepomuckého stojícího vedle hlavního vstupu do kostela. Po dohodě obce a římskokatolické farnosti odkoupila v roce 2001 obec za více než 500 tis. Kč pozemky pod bývalou protipožární nádrží a vedle ní. Pro farnost byly tyto pozemky naprosto nepotřebné a z peněz získaných z jejich prodeje byla provedena generální rekonstrukce interiéru kostela. Zejména bylo vyřešeno odvlhčení zdiva, natažena byla nová elektroinstalace, po celém obvodu interiéru hlavní chrámové lodi byly opraveny omítky, opravena byla také sakristie. V letech 2000 – 2001 realizovala obec výstavbu nové přístavby základní školy na místě tzv. kampeličky a dalších prostor v areálu školního dvora. Protože tato stavba přímo sousedí s farními pozemky a část zdemolovaných budov byla ze strany fary využívána i panem farářem ke garážování auta a jako sklad, bylo dohodnuto, že namísto zbouraných objektů vybuduje obec na farním dvoře kryté parkovací stání a později i altán pro nejrůznější setkávání v tomto krásném prostředí. Stále však zůstávala stát budova tzv. konírny, která byla zdemolována v roce 2010… ale to už je jiná kapitola. 

Výše uvedený malý výčet akcí, které mohly být realizovány díky osobní podpoře starosty Ostrovačic Jaroslava Hájka dokládá, že svou prací položil základ současnému vzhledu a technickému vybavení Ostrovačic. To je jeho nesmazatelný odkaz, kterým se do historie městyse navždy vepsal.