Pohřební rozloučení se Zdeňkem Pololáníkem

Drahý Zdeňku, když jsme předloni dokončovali v MUSICA SACRA vydání Tvojí poslední sbírky Antifony k přijímání, v jednom našem rozhovoru jsem se podivil, že na zaslané zadání textů reaguješ tak rychle a zhudebněné antifony dodáváš takřka obratem. A Ty jsi mi s úsměvem odpověděl: „Přečtu si text antifony s verši žalmu a hned slyším hudbu, která k tomu patří“. Ano, byl jsi Bohem obdarován velkým darem talentu a byl sis toho dobře vědom. Svou hudbu jsi tak psal v pokoře, vděčnosti a radosti – a je to z ní cítit. Ke kompozici jsi přistupoval také s velkou ochotou, pečlivostí a vytrvalostí. Ať se jednalo o velká koncertní díla, symfonie, operu, velkou Missu solemnis s filharmonickým orchestrem či o kompozice k běžnému liturgickému užití jako různé sbory, mešní ordinária, varhanní preludia, písně do Kancionálu, responsoriální žalmy, antifony k přijímání a mnohé jiné.

Drahý příteli Zdeňku, jménem svým, jménem všech z MUSICA SACRA, jménem naší znojemské liturgické scholy, jménem všech, kteří při liturgii hrají a zpívají: DÍKY!

Z hloubi srdce jsem přesvědčen, že se i na Tebe vztahují Kristova slova z podobenství o darovaných hřivnách: „Služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem “ (Mt 25,23).