Prázdniny na faře 2024

Určitě každý z Vás znáte ten pocit, když se Vám něco nechce. Máte udělat nějakou práci, něco vyrobit, nebo si udělat čas jen s někým být. A přesně tento pocit mívám před začátkem prázdnin. Po školním roce, který strávím jako učitelka mezi dětmi a jako maminka čtyř dětí slíbím, že budu trávit prázdniny na faře mezi dalšími dětmi. Intenzivní týden s dětmi, praktikanty, vedoucími, kdy člověk pro sebe nemá žádnou volnou chvilku. 

Týden před táborem jsem se potkala s kamarádkou, která stejný týden dobrovolně absolvuje také.

„Tak co, už se těšíš?“, zeptala se mě. A já ji popravdě odpověděla, že ne. A ona vzápětí dodala: „Vždyť to tak máš každý rok, a každý rok to dopadne stejně“.  A má pravdu. Každý rok se mi nechce, každý rok se přemlouvám, každý rok přípravy na tábor odsouvám a dělám je na poslední chvíli. A každý rok přijedu z tábora unavená, ale šťastná. Pomyslná sklenice je plná.

Už několikrát jsem se snažila ten pocit vysvětlit svým blízkým, ale nejde to. Je to neuvěřitelné a nevysvětlitelné naplnění energií, kterou můžete zažít opravdu jen na táboře na faře.  A čerpám z ní, minimálně další rok. I díky tomu vím, že Bůh existuje, dávám a dostávám daleko více. Síla společenství, modlitby a dětské upřímnosti funguje.

Díky všem, kteří do toho jdete s námi.