Další vzpomínky na Zdeňka Pololáníka

V měsíci srpnu opustil naše farní společenství Zdeněk Pololáník. Celý život zasvětil hudbě. Vzpomínáme na něho, neboť působil jako dlouholetý varhaník v Ostrovačicích a v Říčanech a po jistou dobu i ve Veverských Knínicích, a byl milým a vstřícným partnerem každého z farníků. Do podvědomí široké veřejnosti se ovšem zapsal především jako skladatel s širokým rejstříkem svých děl přes kompozice k filmové, televizní, scénické a k duchovní produkci. 

Všichni farníci ze společenství Oříku, kteří ho měli rádi, přišli poděkovat Bohu za jeho život do ostrovačického kostela, kde se v sobotu 17. srpna konala zádušní mše sv., kterou vedl emeritní brněnský biskup Vojtěch Cikrle. Po jejím skončení ho pak téměř všichni doprovodili na místní hřbitov, kde byl uložen k věčnému odpočinku. 

Vzhledem k jeho věhlasu hlavně mezi věřícími byla Brněnským biskupstvím ohlášena ještě na 21. září pontifikální mše sv., kterou v katedrále za jeho duši sloužil brněnský biskup Mons. Pavel Konzbul spolu s emeritním biskupem Mons. Vojtěchem Cikrlem a dalšími členy svatopetrského kolegia. 

Další připomínkou života Zdeňka Pololáníka byly v minulých dnech jeho 89. narozeniny, kterých by se dožil 25. října. I ty se pro jeho přátele staly příležitostí k vděčným vzpomínkám jako na citlivého a pokorného člověka. 

Manželka Zd. Pololáníka i celá rodina dostala při těchto příležitostech mnoho dopisů a vzkazů, především s vyjádřením hluboké a upřímné soustrasti nad jeho odchodem. Redakční rada Oříku se rozhodla po domluvě s rodinou zveřejnit některé z těchto textů, především ty, které vyjadřují hlubší vztah pisatele k zemřelému nebo popisují blíže jeho skladatelskou a další práci na hudebním poli. 

Milá paní Jarmilo,

protože mi nemoc znemožňuje účast na rozloučení s drahým přítelem Zdeňkem, chci Vás ujistit, že u oltáře a v modlitbě na něho myslím stále. Přátelství s ním je v mém životě vzácným darem, a dílo, které i po jeho skonu zůstává, bude v srdcích tisíců přetrvávat k Boží slávě, která se mu v nebi otvírá. Díky Vám, která jste k tomu všemu vytvářela prostředí lásky a inspirace! Ať Vás i rodinu Pán Bůh provází svou útěchou!

Žehná Vám + Josef Hrdlička

Olomouc 16.9.2024

Vážená a milá paní Jarmilo, milá rodino,

v těchto dnech by pan Zdeněk slavil v kruhu rodiny své osmdesáté deváté narozeniny. A v kruhu rodiny je také slaví – té nebeské. Ale současně je i tady, uprostřed vás, uprostřed nás všech.

Jeho upřímné lidství, umělecká tvorba, pracovitost, věrnost Bohu, víra, obětavá služba… To vše zůstává zde s námi na zemi. V našich srdcích, v našich vzpomínkách, v tónech jeho hudby.

V Ježíši Kristu se zvláštním způsobem setkává čas s věčností a hodnota i těch nejnepatrnějších věcí vykonaných z lásky vstupuje pro spojení s ním z našeho omezeného času do věčnosti

Ujišťuji o svých modlitbách a ze srdce Vám žehnám.

+ Vojtěch Cikrle

V Brně k 25. říjnu 2024

Hudba Zdeňka Pololáníka bude žít dál

V pondělí 12. srpna dotlouklo srdce vynikajícího hudebního skladatele, pedagoga a varhaníka Zdeňka Pololáníka.

„Znali jsme se desítky let. Vždy jsem si vážil jeho pravdivosti a velkého nasazení v umělecké tvorbě. Věděl, že svá obdarování přijal od Boha, a přes mnohá uznáni a řadu ocenění zůstával skromným a pokorným člověkem,“ uvedl biskup Vojtěch Cikrle, který byl v sobotu hlavním celebrantem zádušní mše svaté za zemřelého v ostrovačickém kostele. Přestože Zdeněk Pololáník zemřel, jeho hudba bude žít dál ve stovkách kompozic k filmové, televizní, scénické i duchovní hudbě. Za obrovský rozsah jeho díla mluví mnoha ocenění.

Při rozhovoru, který mistr poskytl Katolickému týdeníku u příležitosti svých 85. narozenin v říjnu 2020, přiznal, že nejbližší mu vždy byla duchovní hudba. Mimo jiné spolupracoval na Kancionálu, z něhož věřící každý den zpívají v kostelích. Včetně jednoho ordinária je v něm více než třicet Pololáníkových skladeb. Patří mezi ně například Všichni jsme děti Boží, Svatým bratřím chvály znějí, Před tvou tváří, Aleluja, církev zpívá, Jak červánky ohlašují ráno, Kolik svatých zdobí nebe, Vyvolil si apoštoly a řada dalších. „Mnoho písní jsem také napsal určitým řádům jako hymny k jejich světcům. Biskup Hrdlička mi říkal, že až umřu, všichni ti svatí mi půjdou naproti. Kéž by!" svěřil se tehdy umělec. Zatímco minulou sobotu se s mistrem rozloučila rodina, přátelé a farníci, široká hudební veřejnost na Zdeňka Pololáníka vzpomene při zádušní pontifikální mši svaté s biskupem Pavlem Konzbulem v brněnské katedrále 21. září v 11.00. 

Lenka Fojtíková, KT 34, 20.-26. srpna 2024.

Moje osobní vzpomínka na mistra Zdeňka Pololáníka

Mnoho let byla pro mě osobnost mistra Pololáníka pouze pojmem jako autora především duchovních písní, mešního ordinária a řady žalmů. Osobně jsem se s ním seznámil v Tišnově v Porta coeli, kam ho tehdejší děkan Mons. Josef Šindar pozval na moji jubilejní mši sv. při oslavě 25. výročí kněžského svěcení a mé primice ve zdejší bazilice. Od této chvíle jsme se s panem Pololáníkem stali dobrými přáteli.

Celá léta posílám Pololáníkovým náš časopis Hlasy Národa a po pravdě řečeno Zdeněk Pololáník byl pro mě spolehlivou zpětnou vazbou. Děkoval za každé jednotlivé číslo dlouhým e-mailem. Reagoval na řadu článků, vždy nakonec prosil o požehnání pro sebe i celou jejich rodinu. Z druhé strany mi posílal vždy hudební novinky, které zkomponoval, sbory, písně, žalmy a živé audio či video nahrávky těchto děl…

S mistrem Pololáníkem jsem prožíval i zrod jeho opery „Noc plná světla,“ ke které na námět Paula Claudela napsal libreto olomoucký světící biskup Josef Hrdlička. A nebylo vůbec snadné i v době svobody toto dílo s hlubokým křesťanským nábojem, jak říká i podtitul opery: „Příběh o naději, lásce a síle oběti i o velkém zázraku, který se stal o jedné Vánoční noci,“ realizovat na divadelní scéně. Záznam premiéry z olomouckého divadla jsme v Chicagu díky obětavé spolupráci pana Radka Thora opatřili pro lepší srozumitelnost posluchačům českými titulky a s velikými ovacemi publika byla videoprojekce přijata v sále naší misie. Pan Pololáník měl též velkou radost, když byla opera uvedena i na světoznámém festivalu „Smetanova Litomyšl.“

Pan Pololáník si někdy naříkal, že se příliš v kostelích nehraje jeho mešní ordinárium, že jiná jsou populárnější. Utěšoval jsem ho, ať z toho není smutný, že naopak jeho kancionálové písně se zcela jistě budou zpívat i desítky let po jeho smrti.

Asi tou nejznámější je „Vyvolil si apoštoly.“

Zdeněk Pololáník byl šťastný, že mohl v posledních létech života realizovat velký liturgický projekt a zhudebnit všechny responzoriální žalmy po čteních při mši svaté pro všechny neděle i všední dny církevního roku. Celé dílo pak korunovala sbírka antifon ke svatému přijímání, která byla vydaná v loňském roce v Musica sacra v Brně, a kterou mi skladatel s velikou radostí zaslal jako svůj poslední dar.

Při návštěvách rodné vlasti jsem skoro pokaždé navštívil manžele Pololáníkovy v jejich prostém domku v Ostrovačicích. Naposledy to bylo v květnu před rokem, kdy jsem slavil již 40. výročí kněžství. Mistr Pololáník již nebyl schopen se zúčastnit jubilejní mše svaté opět v Porta coeli v Tišnově. Druhý den jsem pro něj i jeho paní sloužil soukromou mši svatou u nich doma. Mistr sám ji doprovázel na klavír a zpívali jsme jeho velikonoční píseň „Aleluja, církev zpívá“ na slova jeho „dvorního“ textaře biskupa Josefa Hrdličky. To bylo naposledy, co jsme se osobně setkali.

V posledním roce e-maily Zdeňka Pololáníka postupně vystřídaly e-maily od jeho milé a obětavé paní. Poslední v pondělí 12. srpna ráno s krátkým sdělením: „Dnes došly Hlasy národa, za které srdečně děkujeme. Stejně tak za všechny modlitby a Vaše požehnání, kterých si vážíme. Náš pan farář je tu téměř denně. Neúprosně se blíží Zdeňkův konec. Jdu za ním. Promiňte, že jsem tak stručná...“ Den na to jsem obdržel e-mail: „Vážený a drahý Monsignore, sděluji Vám smutnou zprávu, že nás opustil milovaný Zdeněk včera v 18.37 hod....“

Děkujeme Bohu za požehnaný a plodný život mistra Zdeňka Pololáníka. Kéž mu dá Pán Ježíš krásnou odměnu za jeho upřímnou víru, za všechny oběti, které musel pro víru přinášet, za jeho práci i za jeho lásku ke své rodině i ostatním lidem. Kéž mu dá Pán účast na liturgii nebeské, a tak jako po celý život pěl chvály Boží a komponoval hudbu k jeho větší cti a slávě má nyní podíl na hudbě nebeské se všemi kůry andělských sborů.

V pátek 16. srpna jsme v naší misii v Chicagu obětovali zádušní mši svatou za mistra Pololáníka. Zpívali jsme další z jeho písní: „Všichni jsme děti, děti Boží...“ Kéž se jednou sejdeme v náručí nebeského Otce.

Manželce Jarmile a synu Petrovi a dceři Janě s rodinami vyslovujeme upřímnou soustrast. Kéž Vás v této době rozloučení posiluje dobrotivý Bůh.

Mons. Dušan Hladík a krajané z České misie v Chicagu

Hlasy národa 9/2024, str. 13

Vážená a milá paní Pololáníková, milí Jano a Petře s rodinami, 

přijměte prosím upřímnou soustrast k úmrtí Vašeho drahého manžela a tatínka. Nás tato smutná zpráva také zasáhla. Měli jsme pana Zdeňka Pololáníka rádi pro jeho skromnost – i když byl opravdu velmi nadaný umělec, nikdy se nevyvyšoval. Dovedl si s každým povyprávět od srdce. Za něho mluvilo i jeho vynikající životní dílo, které svědčí o jeho velké víře v Boha, skladby pana Zdeňka svědčí o jeho velké lásce k Bohu a o tom, že jeho životní cesta byla Bohem požehnaná, a z té oboustranné lásky vzniklo tolik krásných děl, které budou obdivovány nejen v současné době, ale i v daleké budoucnosti. Jeho Noc plná světla mne dojala k slzám. A když mne pozval s vnoučkem na tuto operu do Litomyšle a o přestávce se chvíli srdečně bavil s mým vnukem (ten měl tenkrát 10 roků), byly to pro mne chvíle, na které se na pana Zdeňka, velkého umělce a současně velmi skromného člověka, nedá zapomenout.

Věřím, že Noc plná světla září i jemu u našeho Otce za vše, co za svého života vykonal a jaký to byl čestný člověk. A prosím za to, aby – až doba k tomu dozraje – Vám všem Bůh setřel každou slzu z očí.

Srdečně Vaše Marie Káňová s rodinou

PS: Milá paní Pololáníková, moc Vám děkuji za to, jak jsem byla několikrát svědkem Vaší lásky k bližnímu, když jste se zastavila kdysi u mé švagrové, Boženy Kmentové. Potěšila jste nejen ji, ale nás všechny. Pořád jsem si slibovala, že se někdy u Vás zastavím, poptat se, jak se Vám daří. Po covidu mám bohužel hodně zhoršené zdraví, tak jsem své předsevzetí neuskutečnila. Ale v duchu jsem s Vámi, v této pro Vás těžké době. Bůh Vás i děti s rodinami opatruj a posiluj. 

Vaše Marie Káňová

Vážená paní Pololáníková s rodinou,

odchod Vašeho drahého manžela zasáhl spolu s Vámi i obrovskou řadu těch, kteří Mistra Zdeňka Pololáníka znali, obdivovali, milovali. Patříme k nim. Odešel velký český skladatel a bude tu citelně chybět. Čest jeho památce!

Upřímně Vaši Věra Heřmanová a Zdeněk Špatka

Brno, září L.P. 2024

Vážená paní Pololáníková,

dovolte, prosím, abychom vyslovili Vám i Vašim nejbližším soustrast nad odchodem Vašeho pana manžela, všem drahého a milovaného Vámi a celou Vaší rodinou. Je nám ctí, že jsme ho mohli poznat i s Vámi, a nesmírně si toho vážíme. Byl úctyhodný po všech stránkách, dál bude živý ve svém díle.

Křehká lodyha jeho fyzického života se skláněla níž a níž, aby úplně splynula se zemí. Jeho duše však již obývá prostory někde vysoko nad zemí, tam, kde se připravují naše pozemské dny. Odtud bude stále s Vámi, bude nad Vámi bdít a pomáhat Vám, bude stále s Vámi, živý nejen svým dílem.

Ruku tisknou a vzpomínají

Věra a František Ludíkovi

Srpen 2024 

Vážená a milá paní Pololáníková, 

víme, že žádná slova nedokáží utišit bolest ze ztráty toho nejbližšího. Pana Pololáníka si budeme vždy pamatovat z našich společných setkání jako nesmírně lidského a laskavého člověka. Zároveň v nás zůstane jeho mimořádná hudba, která je opravdová a upřímná, taková její tvůrce.

Upřímnou soustrast vyjadřují

Jindřiška a David Keferovi ze Zlína

Za hudebním skladatelem Zdeňkem Pololáníkem

Některá jména kolem nás projdou a nic nám neříkají. Jméno hudebního skladatele a varhaníka Zdeňka Pololáníka by mezi ně ale patřit nemělo.

Zdeněk Pololáník se narodil 25. října 1935 v Tišnově. Vystudoval varhany na brněnské konzervatoři, pak pokračoval ve studiu skladby na Janáčkově akademii múzických umění. Byl velmi činný jako skladatel i chrámový varhaník, založil na JAMU oddělení duchovní hudby. Působil na kůru v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla a zejména v Ostrovačicích, kde s rodinou prožil téměř celý život. Městys Ostrovačice ocenil v říjnu 1998 jeho zásluhy udělením čestného občanství.

Při cyrilometodějské pouti na Velehradě v roce 2001 byl oceněn Řádem sv. Cyrila a Metoděje, v roce 2007 mu brněnský biskup Vojtěch Cikrle udělil medaili sv. Petra a Pavla.

Jeho skladby se stále hrají nejen v mnoha zemích Evropy, ale po celém světě. Je autorem více než 700 děl, z toho část tvoří filmová, televizní a scénická hudba (např. film Žert nebo seriál Synové a dcery Jakuba skláře), další podstatnou část tvoří hudba duchovní (skladby pro bohoslužby, hymny ke křesťanským světcům, kostelní písně a jiné), a také hudba vážná.

Tvorba Zdeňka Pololáníka provází i nás. Ordinária, aleluja před evangeliem – stačí otevřít kancionál a najdeme přes dvacet písní a žalmů, které nesou v záhlaví jeho jméno. Jsou to písně k různým liturgickým obdobím - např. 322, 410, 519, svátým - např. sv. Anně (825), apoštolům (827), všem svátým (841) nebo zemřelým (926).

Zdeněk Pololáník, hluboce věřící, skromný a pokorný člověk, zemřel 12. srpna 2024 ve věku nedožitých 89 let v Ostrovačicích. Pohřeb proběhl 17. srpna v rodinném kruhu tamtéž. Pontifikální mši sv. pro širší veřejnost bude celebrovat brněnský biskup Pavel Konzbul v sobotu 21. září v 1l hod. v katedrále na Petrově v Brně.

Bohu díky za jeho prací a vírou naplněný život.

Lucie Adamcová, regenschori

Milá Jarunko.

Dnes má Zdeněk své první nedožité narozeniny. Nezapomněl bych na to, ale stejně děkuji za Tvou připomínku. 

Často na Zdeňka myslím, a s láskou vzpomínám na chvíle, které jsem v jeho společnosti prožil.  S přicházejícím stářím se náš kontakt bohužel musel omezit pouze na internetové maily, ale i to mailování bylo pro mne darem a denně jsem otevíral počítač s nadějí, že tam bude Zdeňkův pozdrav. Zdeněk byl můj poslední přítel a nyní, ku konci života vím, že to byl můj přítel nejlepší. 

Vzpomínám nyní, Jarunko, také na Tebe i na Tvou rodinu. Prožili jste těžkou dobu, ale doufám, že ostny vašeho velkého smutku jsou už alespoň z části otupeny. Vždyť všechno v životě přebolí a radost i bolest je průvodcem života každého z nás.

Půjdu dnes na mši svatou do našeho barokního kostelíka sv. Filipa a Jakuba na Zlíchově. Chodím tam rád. Inspiroval pana Hašlera k písničce „V tom našem venkovském kostelíčku je plno buclatých andělíčků“.  I na mne ten kostelík působí klidným, radostným dojmem.  Dnes požádám pana varhaníka, aby vybral v kancionálu nějakou píseň od Zdeňka. Budu zpívat a budu mít radost, protože pevně věřím, že Zdeněk je nyní u Pána. Celý svůj život byl Jeho služebníkem, a hřivny talentu, jenž od Něho dostal, nezakopal, ale plně využil k Jeho oslavě.      Vzpomínáme a budeme na Zdeňka stále vzpomínat s Tebou a s vámi všemi. 

Váši přátelé Jan a Bohunka Štychovi

Milí Pololáníkovi,

přijměte naši upřímnou soustrast nad ztrátou vašeho milovaného tatínka. Srdečně pedagogové a studenti brněnské konzervatoře.

Za varhanní oddělení Helena Vodičková Reisnarová, Zdeněk Nováček a Petr Kolař.

Srpen 2024

Vážená paní Pololáníková, 

se zármutkem a těžkým srdcem jsme v České Třebové přijali zprávu o odchodu Vašeho manžela. Pan Pololáník během svého života rozdal prostřednictvím své tvorby lidem mnoho dobrého a dílo, které za sebou zanechal, jistě bude i v budoucnu nabízet příležitosti k rozjímání mnohým z nás.

Chtěl bych Vám touto cestou nejenom za sebe, ale také za ostatní Třebováky, vyjádřit upřímnou soustrast a zároveň se zavázat k šíření odkazu pana Pololáníka prostřednictvím našeho varhanního festivalu, který s hrdostí i nadále ponese jeho jméno.

Sdílíme s Vámi Váš smutek. S úctou Zdeněk Řehák, starosta.