Mudrování (nejen) nad divadlem

Na pokraji parného léta zemřel hudební skladatel a varhaník par excelence, 

pan Zdeněk Pololáník. Ostrovačická Pohádka máje se slzami zalyká. 

Vybavuji si laskavou tvář. 

Byl mlčenlivým souputníkem i svědkem nemilých časů. 

Jeho melodie zněly na jevištích i v chrámech. 

Rád jsem byl za každé setkání. 

Usmíval se, když jsem na školním semináři salutoval a volal vojenské zde. 

Byl u premiéry mého Romea. 

A napsal „marťanskou“ znělku pro festival, když jsem o ni požádal. 

Manželé Pololáníkovi mě potěšili svou přítomností na pořadu pod trámem Jiřího Mahena. 

Často psával trefné, historicky cenné komentáře k Mudrováním na blogu iDN. 

Jsem smutný… 

Sedím u počítače a broukám Zdeňkův popěvek, kterým kdysi obdařil verš Františka Halase: Jedna má nožička a druhá má nožička to má strašně ráda.

Zní umíráček. 

Sbohem, sbohem, sbohem, sbohem, sbohem, sbohem, sbohem, sbohem