Před 25 lety, za hluboké totality, vyšel román anglického satirika Evelyna Waugha „Helena.“
Románovým způsobem přibližuje život matky císaře Konstantina, císařovny sv. Heleny, dobu přelomu třetího a čtvrtého století, i bohatý život světice. Ta se na sklonku svého života významně podílela na nalezení Kristova kříže v Jeruzalémě. A právě z popisu jejího pobytu v Jeruzalémě mne zaujala Helenina tříkrálová meditace:
MUSICA SACRA (v překladu: hudba posvátná či duchovní) - Jednota pro zvelebení církevní hudby na Moravě - svolává kolem svátku patronky chrámové hudby sv. mučednice Cecílie (22. listopad) všechny, kteří se touto hudbou zabývají, do brněnské katedrály sv. Petra a Pavla - na Petrov.
Letos k takovému setkání došlo v sobotu 24. listopadu. Sešli se ze širokého okolí Moravy varhaníci, skladatelé, sbormistři, dirigenti, vydavatelé, zpěváci, členové chrámových sborů, někteří i z Čech, a zcela zaplnili lavice katedrály.
Poslední den církevního roku se již tradičně konala na rosické faře oslava církevního silvestra. Tato akce je jedinečnou příležitostí pro setkání mládeže celého rosického děkanátu. Program měl na starosti Luděk Strašák ze Zbraslavi, takže se nikdo z přítomných nenudil. Po krátké bohoslužbě slova, která byla sloužena P. Petrem Koutským, jsme se odebrali na blízkou faru, kde začaly oslavy konce církevního roku plné zpěvu, tance a her.
V říjnu letošního roku byly po několika měsících příprav zahájeny práce na rekonstrukci kněžského hrobu na hřbitově v Ostrovačicích. O této nutné rekonstrukci jsme začali jednat společně s P. Provazníkem již před několika roky. Původně jsme ji chtěli provést společně s úpravou vstupu a střední částí hřbitova (na jehož realizaci žádáme o dotaci z prostředků Evropské unie), úmrtí Mons. Provazníka a jeho pohřbení do kněžského hrobu však tyto plány pozměnilo. Kněžský hrob kdysi hrobem pravděpodobně nebyl.
Pojem hospic dnes už Bohu díky není v povědomí společnosti neznámý. Na počátku církevních dějin hospice sloužily jako útulky pro poutníky a zvláště onemocnělé při pouti do Svaté země.
Po druhé světové válce se setkáváme s pojmem Hospic v souvislosti s „poutí do věčné vlasti“.
Nedá mi, abych k příspěvku Zdeňky Nejezchlebové (viz zde) nepřipojil také několik osobních vzpomínek na P. Ladislava Vybírala, který do naší farnosti nastoupil jako velmi mladý kněz po smrti dlouholetého knínického faráře P. Josefa Hodovského.
Letos v létě jsem vyrazila s rodinou a přáteli na nezvyklou dovolenou. Naplánovali jsme si, že strávíme s dětmi o prázdninách týden na Znojemsku v těsné blízkosti rakouských hranic. Ubytovali jsme se na faře v Lukově, ve vesničce, kde má můj manžel příbuzné a kde byl také na vojně. Zapomněla jsem dodat to nejdůležitější - kromě nezbytných věcí jsme sebou všichni měli kola a před sebou několik desítek ještě neujetých kilometrů.
V pátek 30. listopadu jsme měli možnost na ČRo 1 v pořadu „Nad věcí“ po zprávách ve 23 hodin vyslechnout zajímavý rozhovor. Hostem moderátorky Jany Klusákové byl Peter Žaloudek. Otázky a odpovědi se týkaly především jeho knihy „Otec malomocných a Molokai“. Jde o českou, poněkud přepracovanou a zkrácenou verzi knihy „Svätá zem Molokai“, kterou ve slovenštině (jeho mateřštině) vydalo loni Karmelitánské nakladatelství.
Existuje mnoho paradoxů, těžko vysvětlitelných věcí. Když je nedovedeme odůvodnit, jsou pro nás záhadou, hlavolamem, který neřešíme, ale přece jen akceptujeme.
Málokteré město se může chlubit tak malebným okolím, jako Brno. A tak to nejsou jen „naše“ podkomorské háje s Pohádkou máje, ale na severovýchod od Brna i Bílovice nad Svitavou, s malebným údolím řeky Svitavy a hlubokými lesy, táhnoucími se k Moravskému krasu. Tato místa lákala k procházkám i delšímu pobytu zvláště na počátku 20. století mnoho Brňanů
Když hvězdu určující směr skrývá mrak beznaděje když červotoče pochybností hlodají přímost našich kroků na poušti nejistot ve stínu hrozby Herodovy je třeba vytrvat a věrně stále jít po stopách tříkrálových k jeskyni betlémské
Seznámení s naším novým farářem. Církevní silvestr trošku jinak.
Dne 1. prosince 2007 večer se sešlo na faře v Ostrovačicích přes 60 farníků z Ostrovačic, Říčan a Veverských Knínic, aby se trošku víc seznámili s novým panem farářem Ludvíkem Bradáčem a zároveň s ním zakončili uplynulý církevní rok.
Pro ty, kdo nemohli přijít, jsme zachytili několik odpovědí na naše zvědavé otázky:
Otče, řekněte nám něco o své rodině a svém životě, který vedl ke kněžství.
V minulém čísle FZ jste na tomto místě mohli číst opatrný příslib toho, že očekávaný nový kněz bude do našich farností jmenován tak, aby své první mše svaté v našich kostelech mohl sloužit už začátkem měsíce října.
