OŘÍK, farní zpravodaj Ostrovačice, Říčany, Veverské Knínice, číslo 2 (28. 9. 2008)

Milí farníci, sestry a bratři,
dovolte mi, abych vás pozdravil v úvodu dalšího čísla našeho farního zpravodaje, při příležitosti slavnosti sv. Václava, patrona kostela v Ostrovačicích.
Když jsem přemýšlel, co bych vám řekl, napadla mě tato slova: OŘÍK, název našeho zpravodaje, a KŮŇ se sv. Václavem, patronem ostrovačického kostela.
My máme Oříka a sv. Václav měl koně, na kterém často a dobře jezdil.

Originál tohoto obrazu byl až do roku 1938 umístěn v kapli na Veveří, dnes je uložen v Národní galerii v Praze. Kaple Matky Boží plnila ve středověku funkci farního kostela jednak pro osadu, která stávala u hradu Veveří, a také pro ostatní osady v okolí. Dnes je farní kostel přímo ve Veverské Bítýšce, ale kaple na Veveří je do dnešních dnů důležitým pojítkem a duchovním centrem jednotlivých obcí v okolí.

Červenec 2008 se nesl v katolické církvi ve znamení nezvyklé poutě mladých z celého světa do Austrálie. Na celosvětové setkání do Sydney přijeli z našeho děkanství také dva mladí z Troubska. O tom, jaké to bylo, se s námi podělil Petr Koutný.

Úvodem nám řekněte, kolik mladých z České republiky letělo spolu s Vámi?

Setkání se uskutečnilo 18.-20. 7. na Velehradě. Jeho smyslem a cílem byla společná oslava světového dne mladých, protože málokdo se vydal přímo na mezinárodní setkání mládeže s papežem do australského Sydney.

Měla jsem možnost zúčastnit se charismatické konference ve dnech 9.-13. 7. tohoto roku. O této akci jsem se dozvěděla z rádia Proglas a také z letáčku, který byl umístěn na nástěnce v kostele.

Ráda bych se s vámi podělila o radost, kterou jsem spolu s ostatními mohla prožívat. Konference se konala stejně jako loni v Brně na výstavišti v pavilonu F. Bylo to setkání věřících lidí z celé republiky. A protože toto byla již v pořadí 19. konference, někteří tam nebyli poprvé, ale zúčastňují se jí každý rok. Nelitují ani námahy spojené s cestováním z různých koutů republiky.

Sobota před Květnou nedělí patří již tradičně diecéznímu setkání mládeže s otcem biskupem. I já jsem se připojila ke spoustě mladých lidí naší diecéze a prožila pěkný den. Program začínal v katedrále, kde nás přivítal biskup Cikrle a představili se přednášející skupinek. Každý si mohl vybrat z dvaceti témat. Nabídka byla pestrá, připravena byla témata týkající se vztahů, přírody, politiky, technologie, hudby a náboženství. Poté následoval oběd, podávaly se chutné párky s hořčicí a rohlíkem.

Ve čtvrtek 14. 8. 2008 se uskutečnila první obnovená pěší pouť ke kapli Matky Boží u hradu Veveří. Po dlouhém domlouvání se našemu otci Ludvíkovi podařilo zařídit slavení mše v této starodávné kapli, o které koluje celá řada pravdivých i nepravdivých historek.

Letos k prvnímu svatému příjímání přistoupilo 6 dětí. Otec Ludvík a paní Nejezchlebová si vždy v pátek udělali čas, aby tyto mladé lidi naučili něco o Bohu a ukázali jim blíže Ježíše Krista. Paní Nejezchlebová četla z Písma svatého a přečtené jim názorně vysvětlovala, pokud to šlo, tak se zapojením dětí. Otec Ludvík ji vždy výstižně doplnil po teologické stránce a jednouchým slovem přiblížil probíranou látku.

Svátost smíření probíhala individuálně, každý si mohl určit čas, který mu nejlépe vyhovoval.

Poprvé v životě prožívám novénu - modlitební devítidenní "maratón", jak ji někteří nazývají. Přijela k nám sestra Helenka Malášková se členy komunity Emmanuel a každý den večer se setkáváme v kostele. Program je jednoduchý a každý den se opakuje, ale dojmy jsou neopakovatelné.

Celé setkání je předesláno úryvkem z písně k Duchu Svatému. Následuje desátek růžence, píseň a po ní čtení z Písma. Při svědectví sestry Veroniky o konkrétní Boží pomoci v jejím životě cítím hlubokou vděčnost za dar víry.

28. října vzpomínáme 90 let od vyhlášení samostatné ČSR. K uctění tohoto výročí probíhá v Říčanech zajímavá výstava, kterou připravil místní letopisecký spolek a žáci devátých tříd ZŠ Ostrovačice.

Mapuje I. světovou válku, její přůběh, nabízí staré fotografie z Říčan i náhled do osudu lidí.

Co nám dnes říkají jména na pomníku padlých? Dokážeme se i dnes zastavit a ptát se, jaký měl jejich život smysl?

Před pár dny byla dokončena náročná oprava kostela v Říčanech, tj. provedeno odvlhčení zdiva, potřebné sanační omítky, byla vymalována zákristie a provedeny vnější nátěry celého kostela. Výhledově počítáme s opravou omítky a dešťových žlabů věže kostela.

V minulém čísle Oříku jsme informovali o výsledcích letošní Tříkrálové sbírky, i o tom, že naše vesnice spadají pod úsek Oblastní charity Rajhrad. Značná část výtěžku naší sbírky připadá na nutné úpravy v Domě léčby bolesti s hospicem sv. Josefa (DLB-sH). Pro bližší seznámení s DLBsH jsme vybrali několik informací z webových stránek tohoto zařízení.

DLBsH Rajhrad je charitním projektem, v jehož podstatě je láska k bližním a služebné milosrdenství těžce nemocným a umírajícím v rodinné atmosféře za přispění nejmodernějších metod a vybavení.

Hodnoty organizace jsou:

Rok před svou smrtí, v roce 1997, slavil P. Benedikt Malý 60 let svého kněžství. Dozvěděla jsem se o tom a poslala mu přání k tomuto jubileu. Mimo jiné jsem se zmínila o mamince a tatínkovi, kteří v těch dnech slavili 60 roků společného života. Byla jsem mile překvapena, když během tří dnů přišel od něj dopis s poděkování a zároveň milé přání mým rodičům. A co víc, i po letech byl jeho rukopis úhledný a krásný, bez ohledu na jeho stáří a nemoc.

První moje setkání s panem farářem Benediktem Malým bylo ve škole v Ostrovačicích, kde nás vyučoval náboženství. Ráda na toto období vzpomínám. Pan farář byl veselý, vždy v dobré náladě a výborný vypravěč. Kromě náboženské tématiky dovedl vyučovací hodiny obohatit např. příběhy z F. L. Věka nebo ze svého dětství.

Po mnoha letech jsme se opět vídali v Brně v kostele u Minoritů, kde sloužíval ranní mše.

Letos 25. srpna uplynulo 10 let od úmrtí P. Benedikta Karla Malého OSB, který zemřel v požehnaném věku 92 let v Rajhradě.

V místě, které sehrálo velkou roli v jeho životě. Zde žil s rodiči, poznal vzdělané benediktiny, po středoškolských studiích vstoupil do benediktinského řádu, kde také složil věčné sliby. Na kněze byl vysvěcen roku 1937 v Českých Budějovicích.