OŘÍK, farní zpravodaj Ostrovačice, Říčany, Veverské Knínice, číslo 3 (14. 12. 2008)

Ve dnech 16.-17. 5. 2008 navštívil již potřetí otec Anselm Grün Brno. Během těchto dvou dnů představil své dvě novinky. V pátek 16. 5. v aule brněnského Biskupského gymnázia proběhla první přednáška "Řízení jako duchovní úkol". V sobotu 17. 5. tamtéž proběhla přednáška "Jak znovu najít radost". V Karmelitánském nakladatelství vyšla kniha se stejnojmenným názvem.

Radost je projevem naplněného života. Jde především o to, jak si uchovat radost i uprostřed úzkosti a smutku, neštěstí a nouze, neúspěchu a zklamání (str. 10). Radost je uzdravující a inspirující silou (str. 11).

Za posledních pětadvacet let jsem mnohokrát navštívil Švýcarsko. Mám tam přátele, jak Švýcary, tak i Čechy, kteří emigrovali do této země v roce 1968. Často jsem tedy pobýval ve švýcarských rodinách, vnímal jejich potřeby, starosti i radosti, křížem krážem procestoval tuto krásnou zemi, ale teprve po letošní dvoutýdenní dovolené jsem si uvědomil několik faktů, o kterých bych se rád zmínil.

Koncert Scholy sv. Petra a Pavla pod názvem Pocta sv. Cecílii se uskutečnil v neděli 23. listopadu 2008 v říčanském kostele (přesně v termínu uzávěrky tohoto čísla, proto jen velmi stručně). Kostel byl zaplněn, posluchači byli velmi spokojení, odměnili se účinkujícím dlouhotrvajícím potleskem.

V polovině října tohoto roku pořádala olomoucká arcidiecéze pouť do Svaté země. Zúčastnili jsme se jí společně ještě asi se čtyřmi sty poutníky, rozdělenými do osmi skupin. Byla to pouť, při které jsme putovali po místech, spojených s dějinami spásy.

První naše cesta vedla do Galileje, kde začalo a rozvíjelo se hlásání radostné zvěsti Ježíše Krista. Z města Tiberia, kde jsme byli ubytováni po dvě noci, jsme navštívili Nazaret, pohoří Karmel, Vrch blahoslavenství a horu Tábor. Taky jsme se plavili lodí po Genezaretském jezeře a zastavili se u řeky Jordánu.

Během letošního podzimu měli zájemci opět příležitost navštívit několik zajímavých vzdělávacích akcí s teologickou tematikou. Jedná se např. o:

Maminka pocházela ze šesti sourozenců, šesti děvčat. Její tatínek, podobně jako tisíce jiných, musel narukovat do I. světové války. V průběhu války byl raněn a převezen na léčení do vojenské nemocnice v Krakově. Poté dostala babička strohé, tragické oznámení, že na následky svého zranění zemřel.

Při jednání redakční rady nad obsahem tohoto čísla Oříku se s kolektivem spolupracovníků rozloučila Magda Valešová z Říčan. Podle svých slov se bude i dál externě starat o rubriku "Okénko pro děti". Otec Ludvík Bradáč Magdě upřímně poděkoval za dlouholetou práci, popřál jí hodně klidu a spokojenosti a vyslovil přání, aby nadále pokračovala v úspěšné práci katechetky.

Zastoupení Říčan v RR bude posíleno o paní Ivu Ďáskovou a paní Marii Ševčákovou. Vítáme je v RR a přejeme jim dobrý pocit z této práce!

Drazí a milí přátelé,

co nejsrdečněji děkuji za všechnu Vaši pozornost a přízeň. Měli jsme velikou radost, OŘÍK se nám moc líbí a velice pěkně působí báseň s grafikou P. Arnošta Hrabala.

Běla posílá vánoční báseň, bude-li možné ji zase o Vánocích zveřejnit, byli bychom rádi. Ale máte-li v redakci něco jiného, neradi bychom rušili program. Však jak uznáte. E-mail, když pošlete, tak se nezlobte, když ihned nereagujeme, máme toho moc. Zavoláme.

Pán ať Vás všechny chrání.

Ladislav a Běla

20. září jsme navštívili v rámci setkání farníků rosického děkanství farnost v Dolních Kounicích. Setkání, velice dobře připravené místními farníky, bylo pro nás velikým poučením.

Začalo prohlídkou kláštera Rosa coeli (Růže nebeská), který zanikl již v 16. století a je dnes pouze ruinou, ale ve své době to byla jistě jedinečná stavba. Po prohlídce jsme se zúčastnili přednášky z historie Dolních Kounic i samotného kláštera. Druhá přednáška se týkala setkání mladých v Austrálii.

Všichni víte, že probíhá příprava na biřmování. Minimálně jste zaregistrovali, že každou neděli v ohláškách je řeč o té přípravě, která bude v pátek, anebo která tentokrát v pátek nebude. Zhruba 20 biřmovanců se připravuje na přijetí této "svátosti křesťanské dospělosti". Modleme se za ně, ale nejen to.

Jejich příprava je podstatnou záležitostí celé farnosti, týká se nejen oněch biřmovanců, případně faráře, ale všech. Když dítě roste, a stává se dospělým, pak se to zásadně týká celé rodiny. Modlit se by bylo málo.

Tak už máme otce Ludvíka mezi námi jeden rok. O pár postřehů a trochu bilancování se s námi rád podělil.

Otče, co konkrétního se za ten rok podařilo?

Pustili jsme se do oprav fary, které probíhají velice zdárně za přispění ochotných rukou mnoha farníků.

A v duchovní oblasti?

Veverské Knínice - od historie nedávné k té nejvzdálenější a zpět do současnosti (aneb rok 2009 v zajetí kulatých výročí)

Na rok 1998 připadlo 80. výročí vzniku ČSR. Bylo to první kulaté výročí této události slavené ve svobodných poměrech po sametové revoluci. V Knínicích jsme se pokusili oslavy propojit s probíhajícím aktuálním děním v obci a také mu dát tak trochu duchovní charakter.

To, že se fara neopravovala desítky let, dělaly se jen opravdu ty nejnutněj-ší drobnější opravy a dávala se přednost opravám našich tří kostelů, každý z nás farníků jistě dobře ví.

V jarním čísle Oříku (vyšel k Velikonocům) jsme si mohli přečíst podrobný popis pěší poutě na Velehrad. Jen stručně připomenu, že šlo o 8. ročník celorepublikového hvězdicového pochodu, skládajícího se z několika proudů. Ty se den před vyvrcholením pouti spojily na dvou místech už poměrně blízkých Velehradu, v Buchlovicích a v Boršicích.V každém místě vzdali poutníci při mši svaté dík za ochranu na cestě Panně Marii a sv. Jakubovi, patronu poutníků.

S připomínkou pana faráře Kopáčka si vybavím jeho kaplana P. Prokopa Vostala. V roce 1941, kdy oba přišli do naší farnosti, jsem začala chodit do 1. třídy. Pan kaplan učil v Říčanech náboženství. Bylo tehdy 2x týdně - v pondělí a v pátek, zařazené do pravidelného rozvrhu všech pěti tříd. Vyučování náboženství v ty dny předcházela mše sv. už v 7 hodin ráno, kterou sloužil pan kaplan.