OŘÍK, farní zpravodaj Ostrovačice, Říčany, Veverské Knínice, číslo 4 (29. 3. 2009)

Milí farníci, sestry a bratři
Chtěl bych vás co nejsrdečněji pozdravit v úvodu nového čísla našeho farního zpravodaje. První letošní číslo našeho „Oříka“ vychází ke konci doby postní, tedy v té části doby postní, kdy intenzivně rozjímáme o utrpení našeho Pána Ježíše Krista a snažíme se „v Kristových ranách“ najít zdroj síly a občerstvení pro chvíle našeho utrpení a naší bolesti.

Nedávno jsem viděl film Ivetka a hora. Je o zjeveních Panny Marie v Litmanové na východním Slovensku. Film teď běží v českých kinech a kromě toho se dá koupit na DVD.

V tomto a dvou předchozích číslech farního zpravodaje byly zveřejněny kresby Ladislava Schovance a básně jeho ženy Běly Schovancové. Mnozí čtenáři se doptávali, o koho se jedná. Rádi jim proto oba umělce přiblížíme krátkým medailonkem.

Žila jsem u babičky do deseti roků. Babička měla 6 dětí, samá děvčata, která byla ve službě u sedláků. Moje maminka sloužila také, tak mě vychovávala babička. Byla vdova, dědeček padl ve válce. Babička byla velice zbožná, modlili jsme se každý večer.

Babička mne naučila modlitbičku: "Můj Ježíšku zlatý, tam v nebeské říši, kéž andílci tvoji, modlitbu mou slyší; ať maminku chrání a tatínka sílí, a vlast naši brání, tví andílci milí. Ať hodné máš děti, a pokoj zde svatý, tu modlitbu splň mi, můj Ježíšku zlatý".

Tento rok je bohatý na množství akcí - to vidíte i v "Kalendáriu", které se tentokrát ani nevejde na obvyklou jednu stranu našeho zpravodaje.

Ty nejdůležitější dvě akce tam však nenajdete, protože se konají až v září.

Jedná se o biřmování, které udělí biskup Vojtěch Cikrle našim biřmovancům dne 6. září 2009 v kostele sv. Mikuláše ve Veverských Knínicích (jedná se o první návštěvu našeho biskupa ve Veverských Knínicích vůbec; slavnost biřmování v samotné farnosti se konala naposledy v r. 1908).

V pátek dne 20. února 2009 se zájemci z obou našich farností mohli po mši sv. ve farním kostele v Ostrovačicích zúčastnit představení "jednoho herce". Na motivy knihy francouzského spisovatele A. de Saint Exupéryho "Malý princ" vystoupil brněnský herec p. Kamil Koula. Přednesl zajímavé partie knihy a do srdcí posluchačů vnesl pohádkově podmanivou náladu těchto známých textů.

Představení bylo dobrým úvodem k 11. zasedání farní pastorační rady, které se po jeho skončení uskutečnilo na ostrovačické faře. Zúčastnilo se ho devět členů.

Předmětem jednání FPR bylo:

V letošní Tříkrálové sbírce vykoledovali koledníci v celé naší republice celkem 64 182 947 Kč. Z toho koleda vynesla 63 789 395 Kč a dárcovské DMS 393 522 Kč. Brněnská diecéze se podílela na celorepublikové sumě 14 933 807 korunami. Už tradičně se vykoledovalo nejvíce v olomoucké arcidiecézi, kde v roce 2000 myšlenka Tříkrálových sbírek vznikla.

Chtěla bych se s Vámi podělit o tři kouzelná slovíčka, která mě naučila životní zkušenost.

Stalo se to loni v červnu, těsně před termínem mých závěrečných zkoušek. Měla jsem pocit, že to sama nezvládnu, hledala jsem nějakou pomoc, a tak jsem se rozhodla, že jí půjdu sama naproti. Zavolala jsem otci Ludvíkovi a poprosila ho o svátost smíření. Tušila jsem, že tam najdu posilu ..

Když už jsem byla na odchodu, otec mi ještě dal důležitou radu. "Hlavně si nezapomeň říct: Ježíši, důvěřuji Ti! a neboj se, ono to půjde".

Mezi kněze, na které se tak snadno nezapomíná, patřil vedle otce Bedřicha i jeho předchůdce (působící v naší farnosti), otec Vladislav Dvořák.

Jednou z jeho předností byla jasná a věcná kázání, kterými k nám promlouval. Tehdejší děkan P. Vladimír Petrů jej nazval "kazatelem od Matky Boží".

Měl rád lidi kolem sebe. Byl rád, když byl jako rodák z Chudčic pozván, aby celebroval při poutní mši svaté. Ať už to bylo při pouti u Tří křížů, v krásném lesním prostředí nad Chudčicemi, nebo při pouti k Matce Boží, v malé starobylé kapli u hradu Veveří.

V měsíci květnu se s několika dětmi naší farnosti zúčastníme při slavnostní mši jejich prvního sv. přijímání. Ráda bych zavzpomínala na své první svaté přijímání a okolnosti s ním spojené. Proběhlo před 67 lety. Psal se rok 1942 a v celé Evropě zuřila válka.

Jídlo a ošacení bylo tehdy na příděl: jídlo na potravinové lístky, ošacení na tzv. body. Stačilo to sotva na životní minimum. Tak jako většina tehdejších chudých rodin žili jsme, jak se říká, "z ruky do úst".

Říčanská schola nacvičila podle staré moravské písně Legendu o sv. Dorotě. Na dětské mši 19. 2. 2009 pak mimo modliteb a přímluv dětí zazněl i zhudebněný příběh. Každá zpěvačka či zpěvák měli svoje sólo a sbor po něm opakoval. Děti i dospělí se tak jinou formou seznámili s životopisem svaté Doroty a otec Ludvík doplnil mluveným slovem, co se do písně nevešlo - např. kdy a kde sv. Dorota žila, který král ji chtěl a jak to bylo s obrácením Teofila.

V předvečer svátku sv. Lucie 12. 12. 2008 uspořádaly obec a říčanské organizace pro děti lampionový průvod. I přes nepřízeň počasí v podobě padajícího mokrého sněhu se zúčastnilo asi 70 lidí.

Po rozžehnutí lampionů před školou se účastníci přesunuli do kostela.

V prostoru osvětleném jen lampiony zazněla starodávná antifona "Ejhle Hospodin přijde" a P. Ludvík Bradáč vyprávěl dětem o životě sv. Lucie.

Po smrti P. Františka Vlacha naše farnost očekávala příchod nového kněze, který by nás dále vedl a posiloval naši víru v Boha. Netušili jsme, jaký dar jsme v osobě P. Josefa Janšty dostali. P. Janšta byl společenský, houževnatý ve víře a v práci.

Jednou v létě nám pan farář oznámil, že je potřeba začít s opravou říčanského kostela. Nejprve s malováním a následně s opravou fasády. Netušili jsme, co nás čeká. Byla to namáhavá práce, jak pro samotného pana faráře, tak i pro těch několik věřících, kteří jeho výzvu uposlechli.

P. Josef Janšta přišel do naší farnosti asi rok před mým narozením. Mě pokřtil 9. 12. 1973, byly mi necelé dva měsíce. Z té doby si samozřejmě nic nepamatuji, stejně jako si nepamatuji pohřeb mé starší sestry, kterou P. Janšta pohřbíval. Bylo mi dva a třičtvrtě roku. Během dalších let mě rodiče a babička brávali do kostela na mši svatou. Pamatuji si, že když jsem začala chodit do školy, řekl mi jednou P. Janšta: "Pojď, budeš mi dělat ministranta, nemám žádné kluky." Nechala jsem aktovku vzadu v kostele a šla jsem. Ve druhé třídě mě a čtyři kluky připravil P. Janšta na 1. sv. přijímání.

P. Josef Janšta přišel do naší farnosti v únoru 1972. Jeho nástup po náhlém úmrtí P. Františka Vlacha nebyl zrovna snadný.

Čekala jej spousta práce - jak na faře samotné, tak i ve farnosti. Navíc jej tížila starost o jeho bývalou farnost, která zůstala zatím bez kněze.