Jiří Koch

V období, které uplynulo od vydání posledního čísla zpravodaje, se několik členů společenství Oříku dožilo významného životního výročí. Při této příležitosti jim do dalších let přejeme všechno dobré, radost a štěstí, hodně zdraví a spokojenosti, a především hojnost Božího požehnání.

V posledních letech se každým rokem začátkem září scházíme na Šmelcovně v údolí Bílého potoka, abychom krátkou bohoslužbou slova vyjádřili poděkování Panně Marii, vzdali jí úctu a prosili o další přímluvy. Zdejší kaple je zasvěcena Panně Marii Bolestné, v prvních zářijových dnech církev slaví její svátek, stejně jako svátek Narození Panny Marie a svátek Jméno Panny Marie.

V letošním roce, který prožíváme jako Svatý rok Božího milosrdenství, snad ani nešlo směřovat farní pouť jinam než do míst, která jsou významnými symboly Božího milosrdenství.

Proto hlavním cílem naší letošní farní pouti byl Žďár nad Sázavou, kde v tamější bazilice byla otevřena brána Božího milosrdenství. Vynechat jsme nemohli ani poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, který je ve správě téže farnosti. Druhým důležitým cílem byly Slavkovice s poutním kostelem zasvěceným Božímu milosrdenství a sv. Faustyně.

O vydání starého gotického deskového obrazu Madony z Veveří v rámci majetkového vyrovnání státu s církvemi požádala sousední farnost Veverská Bítýška. Využila této možnosti, protože její součástí je kaple Nanebevzetí Panny Marie u hradu Veveří, kde obraz původně až do roku 1938 visel.

Národní galerie se dlouho zdráhala církvi obraz vydat. Městský soud v Praze nakonec rozhodl, že v otázce vlastnictví dílo podléhá zákonu o církevních restitucích, neboť do vlastnictví státu se obraz dostal až v roce 1958.

Krátký pohled do života Petera Žaloudka (nar. 14. 1. 1958).

V současnosti trvale žije v Rakousku, našim farníkům je velmi dobře známý účastí na bohoslužbách či dalších akcích, svými knihami, hlavně však svými příspěvky do tohoto zpravodaje.

V letošní Tříkrálové sbírce vykoledovali koledníci v celé naší republice celkem 94 918 764 Kč. K tomu ještě na dárcovských DMS zaslali lidé 1 102 551 Kč, celkem tedy TKS vynesla 96 021 315 Kč. Brněnská diecéze se podílela na celorepublikové sumě částkou 22 300 347 Kč. Už tradičně se vykoledovalo nejvíce v olomoucké arcidiecézi, kde v roce 2000 myšlenka tříkrálových sbírek vznikla.

V pátek 26. února 2016 se v Ostrovačicích konala výjimečná událost: Divadelní společnost Spojených farností Zbraslav představila farníkům Společenství Oříku muzikál „Gedeon“. Představení se konalo v ostrovačickém kostele a bylo doprovázeno pěknými písněmi, hudbou a pohybem. Jeho prostřednictvím jsme sledovali osudy starozákonního hrdiny Gedeona, jenž nás svým jednáním a činem vyzývá k rozhodnutí se pro Boha a k odvážnému boji pro víru.

Přítomní posluchači tak prožili krásný zážitek.

Výčet jubilantů s kulatým výročím musíme rozšířit také o tento farní zpravodaj. První číslo zpravodaje dostali čtenáři do rukou na Vánoce 2005, tedy před 10 lety. Při této příležitosti si dovolím připomenout několik zajímavých údajů.

V těchto dnech vrcholí přípravy již šestnáctého ročníku Tříkrálové sbírky, která začne s Novým rokem a potrvá do 14. Ledna 2016. Jedná se o největší dobrovolnickou akci v zemi, která je součástí tradice a umožňuje veřejnosti podílet se spolu s Charitou na pomoci potřebným a lidem v nouzi. Prostředky z Tříkrálové sbírky každoročně významně přispívají k udržení, zkvalitnění a rozšíření nabídky sociálních a zdravotních služeb poskytovaných v regionu působnosti Oblastní charity Rajhrad.

V roce 2015 bylo možné z prostředků Tříkrálové sbírky provést například:

Přiznám se, že jsem hodnou chvíli musel přemýšlet, jakým souhrnným nadpisem uvést příspěvky, které se sešly k zařazení do Oříku v souvislosti s nedávnými narozeninami pana Zdeňka Pololáníka. Byly napsány členy našeho „společenství Oříku“, ale jde též o osobní přání několika blízkých přátel oslavence, které se nám k otištění podařilo po delším přemlouvání od manželů Pololáníkových „vymámit“. Všechny jsou uvedeny v této kapitole od tohoto místa v řadě dál za sebou.

Logo Roku milosrdenství představuje Syna Božího, jenž bere na svá ramena zbloudilého člověka. Kristus - Dobrý pastýř se dotýká lidského těla, a činí tak s láskou, která člověku mění život. Jeho oči se prolínají s očima člověka. Scéna je umístěná umístěna uvnitř mandorly, která připomíná, že v Kristu jsou společně přítomny obě přirozenosti, božská i lidská.

Je to již osm let, co k nám do farnosti přišel otec Ludvík. Předtím byla fara nějakou dobu opuštěná a my s napjetím očekávali, kdo přijde. Pamatuji si na chvíli, kdy do našeho kostela otec Ludvík přišel. A také se pamatuji na úsměv, kterého si nešlo nevšimnout.

To je to, co otce Ludvíka vystihuje. Jeho laskavost, lidskost. Vždy dokáže člověka pochválit, povzbudit, vyzdvihnout jeho přednosti.

Helenka Malášková jednou poznamenala: „To, že je tu otec Ludvík, je zásluha otce Bedřicha. On vám ho totiž vyprosil.“ Tak otče Bedřichu – díky.

Milý otče Ludvíku,

na „úvodníkovém“ místě tohoto zpravodaje je dnes umístěný příspěvek, v němž jsou stručně shrnuty základní informace o Vašem životě. Kdo Vás trochu zná, nedověděl se tam asi nic nového. Proto si nyní dovolím položit Vám pár otázek s prosbou o podrobnější výklad Vašich vnitřních pocitů a životních rozhodnutí, především v souvislosti s Vaším kněžstvím.

1. Jak jste prožíval své dětství v rodině, ve škole, ve volném čase, mezi svými vrstevníky?

Pan farář Ludvík Bradáč se narodil 6. září 1965 v Brně jako první dítě manželů Ludvíka a Eleny Bradáčových. Před několika dny tedy vstoupil mezi padesátníky. Má ještě mladší sestru Ludmilu.

Po ukončení základní školy studoval na Gymnáziu Kpt. Jaroše v Brně, kde v roce 1983 maturoval. Po maturitě byl přijat na Cyrilometodějskou fakultu v Litoměřicích, kde se připravoval na své budoucí kněžské povolání. Pětileté studium bylo přerušeno po dvou letech dvěma roky základní vojenské služby.

Od začátku léta se vždy velice těším na prázdninový týden, který končívá posledním srpnovým víkendem. Ve čtvrtek toho týdne se totiž přesouváme do Ratíškovic u Hodonína, abychom se společně s místními farníky vydali na pěší pouť na Velehrad.