Milí farníci, přátelé!

Žijeme ve farnosti nejen nastávajícími velikonočními svátky, ale také blížícím se biřmováním, které u nás bude probíhat už za měsíc. Dá-li Pán Bůh, 14. května 2017 v Ostrovačicích 17 biřmovanců přijme dar Ducha svatého skrze tuto „svátost křesťanské dospělosti“. O to víc si v těchto dnech uvědomujeme důležitost Ducha sv. a jeho působení mezi námi.

Milí farníci, přátelé

Vánoce jsou svátky příchodu Božího Syna na svět. Ježíš přišel za námi, aby nás vykoupil. Přišel a je nám nablízku.

Můžeme však o tajemství Vánoc uvažovat i jiným způsobem: jsou to svátky „přijetí“. Boží Syn přijal lidské tělo, přijal lidskou přirozenost. Přijal naši křehkost, náš smích, pláč, pocity, touhu, lidské potřeby i jejich nasycení, přijal dětství i dospělost.

Myšlenka postavit schodiště do prvního poschodí v přední části fary v Ostrovačicích vznikla již za o. Bedřicha Provazníka. Tehdy ale zůstalo pouze u ní, také proto, že u budov památkově chráněných jako je naše fara není dovoleno dělat nějaké větší stavební změny (a mezi ně rozhodně patří probourání klenby a postavení nového schodiště).

Milí farníci,

podzimní zpravodaj vychází vždy před slavností sv. Václava a po památce jeho babičky sv. Ludmily. Nacházíme se právě mezi nimi, jsme i v tomto smyslu obklopeni svatými, kteří se dívají na nás z nebe a povzbuzují nás při našem životním putování, nejen ti zmínění dva čeští patroni. Jak říká autor listu Židům (12,12), „nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají“, a myslí tím svědky víry – Abraháma, Pannu Marii a ostatní svaté, taky sv. Václava a sv. Ludmilu (viz KKC 164-165).

Rok 2015 byl velice bohatý z hlediska působení naší Scholy sv. Petra a Pavla. Chci zmínit zejména tyto akce:

Milí farníci, přátelé!

V probíhajícím Roce milosrdenství zvláště přemýšlíme o tom, co je to vlastně milosrdenství. V internetovém slovníku „Wikipedie“ čteme tuto definici: Milosrdenství je účinný soucit s člověkem v nouzi, s někým potřebným či bezmocným, s člověkem zadluženým, nemajícím nárok na příznivé zacházení. Zatímco pro filosofa Nietzscheho je milosrdenství jedním ze základních pilířů otrocké morálky a projevem slabosti, pro nás křesťany je to naopak základní projev Boží lásky k nám i našeho vztahu k lidem okolo nás.

Je pro mě veliká čest působit ve farnosti, kde žije takový člověk jako je pan Zdeněk Pololáník. Znovu a znovu se mi stává, že se mě někdo z kněží zeptá: A ty, kde vlastně teď jsi? V Ostrovačicích, odpovídám. A on na to: Á, Ostrovačice, pan Pololáník…

Pan Pololáník je úplně obyčejný prostý člověk se zdravým selským rozumem a příjemnou povahou. Jeho hudba s tím je částečně v protikladu: vůbec není tak prostá, jednoduchá a snadná, alespoň některé části jeho díla.

Milí farníci,

Dne 8. prosince začal Rok milosrdenství. Byly otevřeny „svaté brány“ nejvýznamnějších bazilik a kostelů po celém světě. Tím bylo symbolicky naznačeno, že otvíráme svá srdce pro Boží dar, pro Boží milost a lásku – nemůžeme si tento dar nijak zasloužit, jediné co můžeme udělat, je právě otevřít své srdce.

Za pár dní vstoupíme do nového roku 2016. Ještě předtím ale budou Vánoce, ty nejmilejší a nejoblíbenější svátky roku. Jsou to svátky Božího milosrdenství.

Milí farníci, přátelé!

Pokud bychom přirovnali liturgický rok k putování krajinou, blížící se Velikonoce by byly největším vrcholem, který na své cestě zdoláme. Do hor jsme vstoupili na začátku postní doby, naše zvýšená postní námaha by měla odpovídat tomuto výstupu. Nyní se už nacházíme těsně pod vrcholkem a za pár dní budeme moci hledět na tu krásu, obdivovat dílo spásy, nového stvoření, které nám daroval Pán.

Milí farníci,

rok 2014 je pomalu za námi, za pár dní začne rok nový. S Boží pomocí ho chceme určitě co nejlépe začít. Vánoce, které jsou už za dveřmi , mohou být naší posilou a inspirací pro dobrý začátek roku 2015.

Milí přátelé,

dovolte mi pár osobních slov: Zanedlouho to bude již 7 dlouhých let, co jsem farářem v obcích OŘÍKu, tj. v Ostrovačicích, Říčanech a Veverských Knínicích. Když píšu „dlouhých“, není to proto, že mi čas zde ubíhá pomalu, a už vůbec to není proto, že by se mi zde nelíbilo. „Dlouhých“ znamená, že jsem nikde jako kněz nebyl déle, než právě zde. Když ještě uvážím svůj věk (je to už 7x7 let!), tak to dělá přesně sedminu: sedminu svého života jsem prožil zde, mezi dobrými a milými lidmi.

Občas na stránkách našeho farního zpravodaje, většinou v souvislosti s výročím jejich narození nebo úmrtí, píšeme o kněžích, kteří v naší farnosti působili. Pamětníci přitom vzpomínají na to, jací tito kněží byli a co s nimi prožili. Na P. Aloise Augustina Vrzala si však už nevzpomíná nikdo – je to příliš dávno, co žil a působil v naší farnosti. Přesto však je třeba o tomto velmi významném knězi napsat. Připomínáme si v těchto dnech 150 let od jeho narození.

Již rok máme Svatého otce Františka a v této souvislosti mnozí hodnotí jeho pontifikát. Téměř všude jsou slyšet chvály a uznání vůči němu. Vysoce ceněný lidmi je i P. Tomáš Halík, který obdržel před pár dny vysoké ocenění: Templetonovu cenu. Dokonce i naše společnost, jinak tolik kritická k církvi, nešetří slovy chvály na tyto osobnosti světové i české církve (samozřejmě, pokud pomineme několik málo zlých jazyků, které jako vždy kritizují a hovoří často o zednářích, kteří prý dnes ovládají celou církev).

Na to velké letošní výročí 250 let od posvěcení říčanského kostela jsem se připravoval spolu se svými dobrými farníky z Říčan. Díky jejich pomoci a dobrotě Pána jsem z toho byl někdy o něco méně nervózní, přesto jsem se bál, jak to všechno dopadne.

Jménem farnosti bych chtěl poděkovat starostovi Obce Říčany ing. Janu Studenému i celé Obci Říčany za již zmíněnou v článku pí Franzové opravu hřbitova i sakrálních staveb obce. Díky tomu, po předchozí opravě krovů a střechy kostela, bylo všechno na oslavu 250. výročí posvěcení kostela jaksepatří připraveno.