Ludvík Bradáč

Milí farníci, přátelé!

Dostáváte do rukou tento zpravodaj v době počínajícího podzimu, v době sklizně ovoce a obilí (a pokud se vše podaří, přesně v den, kdy v našich farnostech slavíme dožínky).

Ještě pod dojmem připomínky 50. výročí od smrti Jakuba Demla jsem si přečetl jednu z jeho knih nebo přesněji jeden z výběrů z děl tohoto velikého spisovatele. Kniha nese název „Tasov“, což je místo, kde se Deml narodil (v r. 1878) a prožil většinu svého života až do své smrti (od r. 1922 do r. 1961) a o němž prohlásil, že je současně i hlavním tématem všeho toho, co kdy napsal, totiž „jediná jeho velká kniha“.

Milí farníci, přátelé, při Velikonoční vigilii uslyšíme slova apoštola Pavla: My všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti. Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem. Neboť jestliže jsme s ním srostli tak, že jsme mu podobní v jeho smrti, budeme mu tak podobní i v jeho zmrtvýchvstání (Řím 6).

Opět slýcháváte v ohláškách zprávičku o tom, že v pátek v 18.45 bude na naší faře „náboženství pro dospělé“. O co se jedná? A co se v tom náboženství učíme?

Promluva při mši sv. v sobotu 23. 10. 2010
při oslavě jubilea hudebního skladatele a varhaníka Zdeňka Pololáníka

V evangeliu jsme právě slyšeli o fíkovníku a o jeho ovoci, které na něm však zahradník marně hledal. Proto taky my kazatelé na tomto místě obvykle káráme věřící lid kvůli tomu, že přináší příliš málo ovoce.

Milí farníci,

náš život často vypadá takto: Ženeme se za stále většími úspěchy či zisky, v práci i osobním životě. Chceme zvládnout různé věci, být lepší, silnější, bohatší. Proto pracujeme, namáháme se, spěcháme, v naději, že toho snad jednou dosáhneme.

Hospodin však, kterého (podle Ž 147,10) netěší síla koně a nemá zalíbení ve svalech muže (pro zajímavost, jedna koňská síla, starší jednotka výkonu, se rovná 735,49875 W), k nám posílá o Vánocích ne Arnolda Schwarzeneggera či jiné borce, kteří by ztělesňovali naše ideály, ale malé dítě.

Myslím, že v těchto dnech mi nejvíc dají za pravdu děti a školní mládež. Prázdniny jim uběhly jako nic a už opět sedí ve školních lavicích, tam kde je každá sekunda jako věčnost, jak kdosi napsal.

Nám dospělým (zvláště po čtyřicítce) utíká čas ještě rychleji, a to dokonce i v případě, že bychom třeba zabloudili do školy a nějakým nedopatřením si sedli do školních lavic. Utíkají dny, týdny, měsíce, roky, jako voda, stále rychleji a rychleji.

V polovině letošního roku končí funkční období naší farní pastorační rady. I touto formou bych chtěl poděkovat jejím členům za obětavou službu farnosti během uplynulých pěti let, neboť tito lidé, třebaže mají spoustu povinností i těžkostí, jako každý jiný člověk, věnovali navíc svůj čas i síly právě farnosti.

Milí farníci, bratři a sestry

Blíží se Velikonoce, největší svátky církevního roku. Abychom je mohli náležitě oslavit, snažili jsme se konat postní skutky, kterými jsou modlitba, půst, almužna. Ukázňovali jsme své tělo i duši, abychom byli soustředěni a připraveni oslavit Zmrtvýchvstání Krista.

Milí farníci, sestry a bratři
Chtěl bych vás co nejsrdečněji pozdravit v úvodu nového čísla našeho farního zpravodaje. První letošní číslo našeho „Oříka“ vychází ke konci doby postní, tedy v té části doby postní, kdy intenzivně rozjímáme o utrpení našeho Pána Ježíše Krista a snažíme se „v Kristových ranách“ najít zdroj síly a občerstvení pro chvíle našeho utrpení a naší bolesti.

Milí farníci, sestry a bratři,
dovolte mi, abych vás pozdravil v úvodu dalšího čísla našeho farního zpravodaje, při příležitosti slavnosti sv. Václava, patrona kostela v Ostrovačicích.
Když jsem přemýšlel, co bych vám řekl, napadla mě tato slova: OŘÍK, název našeho zpravodaje, a KŮŇ se sv. Václavem, patronem ostrovačického kostela.
My máme Oříka a sv. Václav měl koně, na kterém často a dobře jezdil.

Vážení čtenáři našeho zpravodaje, milovaní bratři a sestry!
Dovolte mi, abych vám popřál vše nejlepší při příležitosti blížících se Velikonoc. Náš Pán vstal z mrtvých třetího dne, a bylo to, jako když slunce, které zapadlo na dlouhý čas, znovu vychází. Přináší světlo, přináší teplo, daruje život světu. Kéž i srdce každého z nás má podíl na této proměně světa a zakusí Boží dar skutečného života, světla a tepla! To vám z celého srdce přeji.

Zatímco se všude v těchto dnech hovoří o pádu zdi, konkrétně o pádu Berlínské zdi před 20 lety, na naší faře naopak vznikají zdi nové.

Milí farníci, bratři a sestry,

znovu jsou tady Vánoce, ty krásné svátky, nejoblíbenější svátky, nejen mezi dětmi. Chtěl bych Vás pozdravit na začátku dalšího čísla našeho farního zpravodaje a říci Vám jednu krátkou myšlenku ohledně smyslu Vánoc.