Marie Ševčáková

Na závěr doby vánoční připravila naše říčanská schola hezký vánoční koncert. Společný sborový zpěv se střídal se sólovým zpěvem našich mladých zpěváků. Velmi milým překvapením byl malý Ondra Čertek, který spolu se svým dědečkem vytvořili krásné duo. Spolu se sborem si známé koledy rádi zazpívali také všichni zúčastnění. Všem našim zpěvákům v čele s paní Mgr. Dagmar Ryšánkovou patří upřímný dík. Zpívají jistě především k větší cti a slávě  Boží. Svým  krásným zpěvem však obohatili a potěšili i všechny přítomné.

Bylo to velmi krásné a jedinečné zakončení doby vánoční. Díky! 

Moje poslední setkání s panem Strakoněm bylo asi tři týdny před naší poutí do Mariazell. Nadšeně mi vyprávěl, že se dodatečně přihlásil a jestli pojedu také, prý se uvolnilo místo. Byla jsem trochu překvapená, vždyť podle seznamu, který jsem měla, byl autobus již plně obsazen. O nikom, kdo by se odhlásil, jsem zatím nevěděla. Řekla jsem mu o tom a zároveň dodala, že do našeho odjezdu se může ještě někdo odhlásit, vždyť to se stává. Rozcházeli jsme se s tím, že se opět brzy uvidíme.

Tak jako v předešlých letech, tak i letos, jsme se sešli v neděli 1. června u hrobu otce Bedřicha (při příležitosti jeho nedožitých 78. narozenin). Po krátké pobožnosti, kterou vedli členové komunity Emmanuel, následovalo přátelské setkání na faře v Ostrovačicích. Mohli jsme tak opět prožít příjemné chvíle ve společnosti našich přátel.

Opera o naději, lásce a síle oběti, dílo, jehož libreto napsal podle námětu Paula Claudela o. biskup Josef Hrdlička a zhudebnil náš pan Zdeněk Pololáník.

Díky Bohu a dobrým přátelům jsem mohla vidět, slyšet a taky skutečně prožívat celý děj této opery. Když jsem se dozvěděla, že premiéra bude 28. června, tušila jsem, že v ten den jet nemohu. Zásluhou pana Pololáníka (který nám chtěl zajistit slevu vstupenek), nám bylo umožněno vidět generálku této opery o den dříve. I doprava a samotná navigace až na místo fungovala výborně.

Dne 21. května letošního roku si připomeneme nedožité 70. narozeniny našeho dřívějšího duchovního otce P. Vladislava Dvořáka.

P. Vladislav se narodil v roce 1943 v nedalekých Chudčicích, kněžské svěcení přijal 29. června 1974 v Brně.

Pane, ty víš, jak jsem někdy lidsky slabý a zranitelný. Jak tě málo chápu a poznávám. Jak se bojím utrpení v jakékoliv podobě. Posilni mé bázlivé lidské srdce, abych si byl jist skutečností, že o mně víš a že jsi se mnou, i kdybych měl jít údolím smrti. Amen.
P. Norbert Zeman.

Touto modlitbou jsem začínala nový den. Hodně mne oslovila – nejsou to má slova, ale cítila jsem, že jsou mi vlastní. Jsou v mém nitru, jen je nedovedu říct nahlas.

Je večer a já se znovu vracím ke slovům této modlitby. Jak jsou pravdivá!

V sobotu po svátku Uvedení Páně do chrámu (2. února) se koná ve Šternberku pouť matek, jejíž tradice sahá až do roku 1741. Tehdy poprvé obětovaly šternberské ženy svíci Panně Marii jako dar za ochranu jejich dětí. Svíce vážila 10 kg a měla hořet při každé mši sv. po celý rok. (Bylo to v době, kdy se Morava obávala pruského vpádu. Proto se v některých městech konaly prosebné pobožnosti za odvrácení nebezpečí).

Tento starobylý zvyk byl před 7 lety znovu obnoven. Několik maminek a babiček z naší farnosti se zúčastnilo této pouti letos poprvé.

Pro křesťany je neděle dnem odlišným od ostatních. Je to den, kdy si připomínají a slaví Kristovo vítězství nad smrtí. Její význam a postavení je tedy vázáno na zmrtvýchvstání Páně.

Neděli potřebujeme nejen proto, abychom byli křesťany, ale také proto, abychom vůbec byli lidmi. Slavení neděle je pro křesťanskou rodinu důležité, není to otázka povinnosti, ale její existence. Rodina je domácí církví, která buduje církev.

- Neděle je dnem vzkříšení – v Kristu je dána světu naděje do budoucnosti, je nadějí pro svět, který není pod mocí zla a smrti.

Poslední neděli v měsíci květnu jsme si v ostrovačickém kostele připomněli nedožité 75. narozeniny našeho bývalého kněze otce Bedřicha Provazníka.

Slavnou mši sv. sloužil o. biskup Pavel Posád. Byl to on, který byl iniciátorem tohoto setkání, ten, kdo nám při pohřbu pana faráře řekl „ať sami vytvoříme tradici scházení se u Bedřichova hrobu, třeba o jeho narozeninách a zamýšlíme se nad jeho odkazem.“

Duchovní obnova s otcem biskupem Pavlem Posádem ve Zbraslavi byla milým i poučným setkáním farníků nejen ze Zbraslavi, ale i jejího okolí. Otec biskup zdůraznil důležitost přítomného okamžiku. „Žít přítomnost“ byla jeho úvodní slova při mši svaté. Pak následovala přednáška týkající se křtu a postní doby. Postní doba a velikonoční slavnost Vzkříšení nám pomáhá k novému přihlášení ke svému křtu, k obnově křestního slibu.

U příležitosti narozenin našeho otce Ludvíka se v neděli 12. 9. 2010 uskutečnilo krásné setkání farníků. Díky pěknému počasí se mohlo konat na farní zahradě, která začátkem září byla pro tuto oslavu jako stvořená. Byli pozváni nejen všichni naši farníci, ale i farníci z předchozího působiště otce Ludvíka – z Ratíškovic, s nimiž někteří z nás putovali na srpnové pěší pouti na Velehrad. Ratíškovičtí přijeli v hojném počtu a oslavu zpříjemnili nejen humornou scénkou, ale i zpěvem a srdečným rozhovorem.

Díky lákavé nabídce a organizaci p. Petra Žaloudka jsme 8. a 9. května zavítali do překrásných míst tyrolských Alp v okolí Salzburgu, kde již v roce 1818 vznikl text i melodie koledy Tichá noc.

Je to již nějaký čas, kdy na závěr konference „Život jako dar“ byla sloužena mše sv. v jednom brněnském kostele (který byl za totality uzavřen).

Kostel byl čisťounký, krásně vyzdobený. Co mne však na první pohled uchvátilo, byla dvě místa v úrovni oltáře. Vlevo – socha Pána Ježíše v životní velikosti s otevřenou náručí a vpravo – Ježíš přibitý na kříži.

K návštěvě Svatého otce Benedikta XVI. toho bylo napsáno opravdu hodně. Přesto bych se ráda s vámi podělila o několik myšlenek.

Svatý otec Benedikt XVI. přijel k nám ve svých 82 letech. Nehleděl na těžkosti s cestováním spojené, na zdraví, které jistě už není takové jako dřív. Co jej přivádí k nám do naší vlasti? Bylo to pouze pozvání? Jistě, ale nejen to, určitě mnohem víc! Je to láska, láska Kristova, která dává takovou sílu překonávat všechny těžkosti.

Mezi kněze, na které se tak snadno nezapomíná, patřil vedle otce Bedřicha i jeho předchůdce (působící v naší farnosti), otec Vladislav Dvořák.

Jednou z jeho předností byla jasná a věcná kázání, kterými k nám promlouval. Tehdejší děkan P. Vladimír Petrů jej nazval "kazatelem od Matky Boží".

Měl rád lidi kolem sebe. Byl rád, když byl jako rodák z Chudčic pozván, aby celebroval při poutní mši svaté. Ať už to bylo při pouti u Tří křížů, v krásném lesním prostředí nad Chudčicemi, nebo při pouti k Matce Boží, v malé starobylé kapli u hradu Veveří.