Marie Ševčáková

P. Josef Janšta přišel do naší farnosti v únoru 1972. Jeho nástup po náhlém úmrtí P. Františka Vlacha nebyl zrovna snadný.

Čekala jej spousta práce - jak na faře samotné, tak i ve farnosti. Navíc jej tížila starost o jeho bývalou farnost, která zůstala zatím bez kněze.

V polovině října tohoto roku pořádala olomoucká arcidiecéze pouť do Svaté země. Zúčastnili jsme se jí společně ještě asi se čtyřmi sty poutníky, rozdělenými do osmi skupin. Byla to pouť, při které jsme putovali po místech, spojených s dějinami spásy.

První naše cesta vedla do Galileje, kde začalo a rozvíjelo se hlásání radostné zvěsti Ježíše Krista. Z města Tiberia, kde jsme byli ubytováni po dvě noci, jsme navštívili Nazaret, pohoří Karmel, Vrch blahoslavenství a horu Tábor. Taky jsme se plavili lodí po Genezaretském jezeře a zastavili se u řeky Jordánu.

Měla jsem možnost zúčastnit se charismatické konference ve dnech 9.-13. 7. tohoto roku. O této akci jsem se dozvěděla z rádia Proglas a také z letáčku, který byl umístěn na nástěnce v kostele.

Ráda bych se s vámi podělila o radost, kterou jsem spolu s ostatními mohla prožívat. Konference se konala stejně jako loni v Brně na výstavišti v pavilonu F. Bylo to setkání věřících lidí z celé republiky. A protože toto byla již v pořadí 19. konference, někteří tam nebyli poprvé, ale zúčastňují se jí každý rok. Nelitují ani námahy spojené s cestováním z různých koutů republiky.

Rok před svou smrtí, v roce 1997, slavil P. Benedikt Malý 60 let svého kněžství. Dozvěděla jsem se o tom a poslala mu přání k tomuto jubileu. Mimo jiné jsem se zmínila o mamince a tatínkovi, kteří v těch dnech slavili 60 roků společného života. Byla jsem mile překvapena, když během tří dnů přišel od něj dopis s poděkování a zároveň milé přání mým rodičům. A co víc, i po letech byl jeho rukopis úhledný a krásný, bez ohledu na jeho stáří a nemoc.

V každém našem farním společenství se, Bohu díky, nacházejí lidé, na jejichž životě a práci je patrná pevná víra v Krista. Kteří si vždy uměli najít čas na pravidelnou návštěvu mší svatých, kteří se účastní mimořádných setkání a poutí. Kteří dokázali věnovat svůj čas přípravě různých slavností, ale také pravidelné a zcela běžné úpravě a údržbě kostelů. Činili to a činí tak bez nároku na odměnu, ve svém volném čase, s pokorou. I když je takových dobrodinců v našich farnostech více, jmenujme aspoň namátkově tři z nich.

Modlitby matek je celosvětové hnutí, které čtyřikrát do roka vytvoří modlitební most nad společným Božím slovem.

Letos v létě [2006] byly tři modlitební dny určeny na 30.6. - 2.7. a uskutečnily se také v našich farnostech. Pečlivě je připravila skupinka maminek kolem Mgr. Zdeňky Nejezchlebové, která také celé třídenní moderovala.