Markéta Ondráčková

V pátek 23. 2. 2024 jsme se v Domašově setkali se zajímavým člověkem. Jmenuje se František Talíř a přijel sem až z jižních Čech, aby se s námi podělil o své zkušenosti z putování. Je to velmi veselý, zanícený a široce angažovaný mladý muž, který umí nejen poutavě a humorně vyprávět, ale dokáže svým výkladem vtáhnout posluchače do děje tak, že všichni v sále domašovské fary s napětím očekávali, jak jeho vyprávění dopadne. Zhruba před 8 lety šel na pouť do Santiago de Compostela, dlouhou cca 320 km.

Když někdo dostane dárek s názvem „třígenerační dovolená“, může si pod tím představit ledacos. Co vlastně mám očekávat, mám se těšit, když vůbec nevím na co? Tím, jak znám svoji dceru, jsem věděla jistě, že to bude nezapomenutelný zážitek. O nic se nemusíte starat: program, šofér, ubytování i jídlo – vše bude zajištěno – takové byly informace, které jsme dostaly.

S našimi čtyřmi dětmi jsem si doma vždy připadala jako ve včelím úle. Všude plno hlasů, zvuků, otázek, požadavků, věcí… Stále někdo něco chtěl, potřeboval. Svět se mně točil kolem: zařiď, domluv, dovez, odvez, objednej, vyzvedni, zajisti atd. Člověk se cítil jako nekonečně běžící stroj. Ale na druhou stranu mne tato činnost naplňovala. Od loňského února se to zásadně změnilo.

Měla jsem možnost zúčastnit se několika setkání mládeže jak celostátního i celosvětového charakteru. Poprvé jsem byla v roce 1991 účastnicí světových dní mládeže v polské Czenstochowe. Pro mnoho zúčastněných z Československé republiky to byla vůbec první možnost setkat se se stejně smýšlejícími mladými lidmi z téměř celého světa a moci veřejně projevit svůj postoj k církvi, k víře, k Bohu. Další setkání národní úrovně bylo o rok později iniciováno olomouckou arcidiecézí a přidali se i mladí z brněnské diecéze.

Jedno z témat letošní postní duchovní obnovy bylo: Můj vztah k pravdě. Měli jsme si každý za sebe napsat, jaký je náš vztah k pravdě. První, co mi hned vyvstalo na mysli, bylo, že v dnešní době (a nejen v dnešní) má téměř každý nějakou tu svoji pravdu, za kterou si stojí, hájí ji a přesvědčuje o ní i druhé. Někdy je opravdu těžké poznat pravdu, protože často bývá obestřena různými nepravdami, které se ale tváří, že pravdou jsou. Člověk často svádí vnitřní boj sebe samého, zda si vybrat pohodlnost a neříkat pravdu, nebo ji různě pokřivovat, aby se nedostal do nějakých problémů.

Jak se člověk může vrátit v čase zpět? Říkáte si, že to přece nejde. Ale já to opravdu zažila.

V sobotu 27. 2. 2016 jsme v rámci duchovní obnovy mohli po dvou letech opět přivítat o. Jiřího Topenčíka. Letošní téma bylo MODLITBA.

Každý z nás má svou osobní zkušenost s modlitbou. Je však naše modlitba účinná? Modlíme se správně? Chceme-li se naučit dobře se modlit, musíme to trénovat. Stejně jako třeba hru na klavír. Samozřejmě, že to stojí úsilí, čas a hlavně musíme mít trpělivost. Důležité je najít si čas a místo, kde se mohu na modlitbu soustředit. Pozornost lze podpořit i pohledem na kříž nebo na vhodnou ikonu.

Po velkých přípravách, balení a přesunech doby odjezdu, jsme odjížděli v neděli brzo ráno z domu směr Hradec Králové. Plánovali jsme, že se stavíme v 7:30 na mši sv. ve Žďáře nad Sázavou. Měli jsme docela napilno, abychom tam dojeli včas. Když jsme projížděli obcí Radostín nad Oslavou, viděli jsme, jak se scházejí lidé ke kostelu. Bylo 7:22, tak jsme odhadovali, že za chvíli začíná mše svatá. Rozhodli jsme se zastavit a jít raději v klidu a bez spěchu do kostela.

Člověče, zastav se a chvíli poslouchej !To jsem si říkala, když jsem se rozhodla jít na duchovní obnovu.

Každý člověk si dokáže najít spoustu možností, jak strávit krásnou slunečnou jarní sobotu. Může pracovat na zahrádce, může se pustit do jarního úklidu, strávit čas s rodinou, jet někam na výlet, nic nedělat a jen tak lenošit, anebo může udělat něco pro sebe, pro svůj duchovní život.

Jelikož ohlasy na loňský tábor byly tak „úspěšné“, rozhodly jsme se svůj záměr „Jak naplnit (nejen) svým dětem týden prázdnin“ znovu zopakovat. Věděly jsme, že nás čeká spoustu práce. Že musíme zapojit všechny své síly, roztočit mozkové závity na plné obrátky, zajistit spoustu potřebných věcí, sehnat sponzorské dary pro účastníky a hlavně obrnit se dávkou trpělivostí a jít do toho s plným nasazením.

V pátek 26. 11. 2010 proběhlo na faře další setkání farníků, spojené s přípravou na advent.