Druhého srpna letošního roku se slavil celosvětový den vyčerpanosti. Tím ale není myšleno ohrožení stresem či syndromem vyhoření. V tento den byly vyčerpány všechny přirozené zdroje, které by správně měly vystačit až do konce roku. Jinak řečeno: tohoto dne překročila lidská spotřeba schopnost Země tyto přirozené zdroje reprodukovat. Všechno, co bude od tohoto data letos použito, zpracováno či zkonzumováno, půjde na úkor příštích generací.
V sobotu 25. března tomu bylo přesně 60 let od doby, kdy byly v Římě podepsané tzv. Římské dohody - které potvrdily vznik Evropské Unie. U této příležitosti přijal papež František na privátní audienci nejvyšší státní a vládní představitele všech 27 zemí EU. Vídeňský kardinál Schönborn napsal ve svém pravidelném sloupku pro deník HEUTE (24. března 2017, str. 22) následující komentář.
Rozhlasové vlny Rádia Ö1 mne vtahují do pole působnosti magického hlasu a ještě magičtější hudby. Naslouchám jim v posvátném tichu. Nic nemůže narušit mou fascinaci posvátností tohoto okamžiku. Mým tělem probíhá jemné chvění, jako když smyčec houslí rozvibruje strunu v lahodný zvuk. Tím jediným, co do této krásy vstupuje, aniž by jakkoli rušilo, jsou otázky, které se okamžitě rojí v mém nitru: Co to je? Kdo to zpívá? Jak to, že jsem to doposud nikdy neslyšel? Teprve když skladba dozní, ozve se moderátorův hlas: Judee Sill.
Až doposud jsem se vyjadřoval k politice zemí V4, tedy hlavně České a Slovenské republiky, ohledně uprchlíků velmi kriticky. Zazlívám politickým špičkám v těchto zemích jejich egoistický pohled, vypočítavost, zkreslování a překrucování faktů, jakož i zveličování negativ a vyvolávání atmosféry strachu a napětí.
Když jsem byl letos o Velikonocích na Havaji, navštívil jsem jako již tolikrát svého přítele, havajského kněze P. Georga, kterého znám téměř 20 let. Tenkrát mi tam kdosi našeptal: “Jestli chceš zažít mši havajského kněze, zajdi do Hila na Big Islandu do kostela Malia Puka O`Kalani.” Poslechl jsem, dodnes toho nelituji a P. Georga během svých cest na Havaj pravidelně navštěvuji. Letos mu bude 80 let, v kostele již nepůsobí, ze zdravotních i jiných důvodů se stáhl do soukromí. Kněz ale zůstává knězem navěky.
Takto nevšedně se jmenuje nový japonský film, který v roce 2015 natočil režisér Naomi Kawase podle románu Duriana Sukegawa.
Nevšední název však v sobě skrývá zcela všední problémy kterékoli společnosti a země světa: problém najít dobrou práci, problém zadluženosti, samoty, stigmatizace kvůli barvě pleti, nemoci či náboženství, problém akceptovat a respektovat jiné lidi takové jací jsou.
Papež František inicioval ve svém krátkém pontifikátu celou řadu reforem, které mění od základu církev. Radikální terapie zahrnuje jak konec středověkého, feudálního modelu církve, tak i moderní pohled na rodinu, manželství a sex až po decentralizaci církevních struktur moci. Tempo a obsah reforem je však, žel, pro mnohé biskupy a kněze doposud příliš rychlé a neakceptovatelné...
Být jedním tělem a jednou duší, jak o tom mluví Bible v souvislosti s manželským párem a v alegorickém obraze o spojení Kristova ducha s působením církve, vždy bylo velikou výzvou. Není vůbec jednoduché sladit dva lidi, dva odlišné názory v jeden. Někdy je nutné dělat kompromisy, jeden se v něčem podrobí druhému a druhý zase na oplátku ustoupí v něčem jiném tomu prvnímu. Ideál by ale vždy měl být čímsi posvátným, jakousi nejvyšší metou, cílem, motivací a také inspirací.
Letos v létě jsem v jihotyrolském Bolzanu navštívil německy mluvící rodinu, přátele, které znám již mnoho let. Mají zde vinici a vyrábějí vlastní biovíno. V sezóně si na práci najímají i další pomocníky a tři takoví pak s námi u stolu i obědvali. Dva z nich byli Italové, třetí muž, jemuž mohlo být kolem 30 let, pocházel z Bosny. Mluvil výborně německy i italsky, takže mě zpočátku ani nenapadlo, že je to cizinec.
Evropa se dostala na křižovatku mnoha cest. Utečenci nastavili Evropské unii zrcadlo, které reflektuje hloubku jejího sociálního a právního systému, její demokracie. Příval uprchlíků se stal výzvou, která ověří soudržnost hodnot, ale i celistvost svazku EU.
Jak jen je těžké žít svůj vlastní život! Být natolik svobodný, že již nežiji život svých rodičů či jiných předků a vychovatelů, ani doby, ve které jsem vyrůstal, s tím vším, co na mě tehdy mělo tak silný vliv. Nechci tím samozřejmě brát zpátky nic z toho pozitivního a krásného, co mi bylo skrze rodiče či dobu zprostředkováno a bez čeho bych nikdy nemohl dozrát v dospělou osobu.
I have a dream – mám sen, řekl Martin Luther King v době, kdy bylo nemyslitelné, že by černoši měli stejná práva jako lidé bílé pleti. Dnes je mají. A již šestým rokem je prezidentem USA Barack Obama, občan černé pleti.
Ich bin ein Berliner – jsem Berlíňan, řekl John F. Kennedy kdysi na začátku šedesátých let v Německu, kde stále ještě přetrvával bolestný komplex viny německých občanů z rozpoutání druhé světové války. Dnešní Německo nejenže patří k ekonomicky nejvyspělejším zemím, ale je přímo vzorem nejvyspělejší demokracie a potírání korupce.
„Jak na Nový rok – tak po celý rok!” zní jedno pradávné přísloví a chce tím říci, že právě to, co nás první den roku inspiruje ke změně života a odhodlání vydat se znovu na cestu pravdy a lásky, se stane naším mottem či programovým nasměrováním pro každý den nastávajícího roku.
