Když jsem rozdávala na jedné ze svých sobotních denních služeb v nemocnici večeři, oslovil mě stařičký pacient, dědulka - jak mu já říkám. „Sestři, já bych měl takové zvláštní přání, ale nevím, zda mi ho můžete splnit.“ Vyzvala jsem ho, ať přání řekne. „Já mám strašnou chuť na topinku s česnekem.“ Nabídla jsem se, že mu topinky udělám a přinesu, až budu mít noční službu. V pondělí, když jsem opět rozdávala jídlo na denní službě, jsem se ho znovu zeptala, jestli má stále ještě chuť na topinku. Usmál se a řekl, že ano. A tak jsem mu slíbila, že zítra mám noční a topinku mu přinesu.
