OŘÍK, farní zpravodaj Ostrovačice, Říčany, Veverské Knínice, číslo 12 (18. 12. 2011)

Vstávají ze sna pastýři
a diví se a žasnou.
A bez váhání zamíří,
kde vidí hvězdu jasnou.

Vezme se 12 měsíců.
Pořádně se očistí od všeho škarohlídství, chamtivosti, puntičkářství a strachu.
Každý měsíc se rozkrájí podle potřeby na 28, 30 nebo 31 dílů,
aby bylo na každý den.

Potom se upravuje takto:

I kněží se umí zasmát nad svou roztržitostí a sami dali dohromady tento seznam:

1. Nikdy se nehněvejte oba současně.
2. Nikdy na sebe nekřičte (neječte, nevřískejte), pokud nehoří dům.
3. Pokud musí jeden z vás vyhrát hádku, ať je to váš partner/partnerka.
4. Pokud musíte kritizovat, dělejte to s láskou.
5. Nikdy nevytahujte věci z minulosti.
6. Raději se vzdejte celého světa, než jeden druhého.
7. Nikdy nechoďte spát s nedořešenou hádkou.
8. Alespoň jedenkrát za den povězte partnerovi/partnerce laskavé a zdvořilé slovo.
9. Pokud jste udělali něco nesprávného, uznejte to a požádejte o odpuštění.

V těchto prosincových dnech vydává fotograf Imrich Veber knihu „Víme o sobě“, v níž shrnuje celoživotní dílo kněze a básníka Josefa Veselého. Kniha obsahuje básně, eseje a poznámky Josefa Veselého, doplněné více než dvaceti fotografiemi I. Vebera. Zmiňujeme se o tom proto, že čtenářům Oříku je jméno Mons. Josefa Veselého dobře známé, neboť zde byly často zveřejňovány jeho básně. Krátce pár životopisných údajů.

Minulost - hovořit o minulosti znamená být k smíchu, nikoho to nezajímá, všichni jsme to slyšeli mnohokrát a často to ani není pravda. Někteří sice soucitně naslouchají, ale mají toho dost. Doporučuje se upozornit „stárneš" ap. Budoucnost je k pláči, rovněž o budoucnosti není dobré příliš hovořit, ale je nutné se připravit, např. madla v koupelně a na záchodě, optimální teplo, teplá voda, výtah či doprava po schodech, zuby, brýle, čitelný mobil, naslouchátka pro hluchnoucí. Nedoslýchavost nesmírně popuzuje.

Přítomnost je nejdůležitější, je třeba ji náležitě využít.

„Chcete-li krásné verše, obraťte se na básníka Renče. Nedávno ho pustili z vězení“. Ve stručné informaci profesora Války, který mne žádal o zkomponování písňového cyklu pro svého absolventa, jsem poprvé uslyšel jméno našeho předního katolického básníka Václava Renče, který se po jedenácti letech vrátil z vězení. Bez viny, nespravedlivě odsouzen na 20 let. Zákaz jakékoliv publikace a vymazání jeho jména ze všech slovníků a učebnic. Zavolal jsem mu a byl jsem vyzván, abych si k němu zajel do Fryštáku vybrat. Rozjel jsem se za ním první neděli postní a zamířil do kostela.

V letošním listopadu uplynulo sto let od narození významného katolického básníka Václava Renče. Narodil se ve Vodochodech v rodině zedníka. Brzy se spolu s rodiči přestěhoval do Prahy, kde postupně vychodil reálku, gymnázium a Filosofickou fakultu UK.

Ve středu 9. listopadu se konalo v sále Biskupského gymnázia v Brně divadelní představení s názvem „Oskar a Růžová paní“. Na představení nás jednak upozorňoval p. farář v ohláškách, jednak visel plakátek před každým z našich tří kostelů. Malá hrstka zájemců, v níž ale byly zastoupeny všechny tři obce, se tedy vypravila do Brna.

„Odbíjí desátá hodina večerní. Kostel je připravený, program v plném proudu. Ale nikde nikdo. Jen v přední řadě lavic sedí znuděný organizátor a na kůru zpívá ospalý sbor. Tlesk, tlesk. Skončila skladba, organizátor bez zájmu zatleská a unaveně zívne. Ve zprávě o Noci kostelů pak stojí: Nejdepresivnější noc života mého i naší farnosti.“

V našich farnostech se koná spousta různých akcí (což je jistě dobré) a ohlášky často bývají složité jen na samotné přečtení, natož si je zapamatovat! Část ohlášeného si samozřejmě můžeme přečíst na nástěnkách, přináší je ale také farní internetové stránky s adresou www.orik.cz. Navíc se zde dají najít i zprávy, které se třeba do ohlášek nevešly nebo nestihly zařadit, a další aktuální informace. No a v případě, že si v tištěném farním zpravodaji zařádí šotek, najdete zde informace ve správném znění a bez chyb...

Mozaika postřehů a vzpomínek pro účastníky i pro ty, co zůstali doma

V rámci letošního farního zájezdu jsme se v sobotu 4. června vydali na východ. Cílem bylo zhruba 300 km vzdálené maďarské město Esztergom (česky Ostřihom) ležící na pravém břehu Dunaje v místech, kde tato řeka opouští svůj dosavadní převážně východní směr a téměř v pravém úhlu se ve dvou navazujících velkých obloucích obrací k jihu. Pro úplnost nutno dodat, že Dunaj už od Bratislavy tvoří přirozenou hranici mezi Maďarskem a Slovenskem, na protilehlém břehu se zde rozkládá slovenské město Štúrovo.

Víte, co je „MAMA-HOTEL“? To je označení pro jev rozmáhající se v poslední době mezi lidmi mladší generace, kteří už formálně vkročili do věku dospělosti, tedy by se měli lidsky i ekonomicky postavit na vlastní nohy, leč ze sobeckých důvodů i nadále spočívají na maminkovsko-tatínkovské měkoučké peřině, protože je to tak pro ně nejpohodlnější. Možná nebudete věřit, ale i v církvi tento mama-hotel funguje. Setrvávají v něm křesťané nedospělé víry - tedy ti, kteří se jen „vezou“, tzn.

Vážení spoluobčané,

Pečovatelská služba dosud poskytovaná pouze v DPS, rozšiřuje svoje služby na území celé obce Říčany. Naším cílem je, aby lidé, kteří potřebují pomoc, mohli zůstat ve svém přirozeném prostředí, proto nabízíme možnost sjednat si naši službu přímo v domácnosti.

Cílovou skupinou jsou senioři nad 65 let. Zájemci o službu si mohou vyžádat bližší informace a formulář žádosti na OÚ, v DPS, u vedoucí služby i u praktických lékařek na zdravotním středisku.

Ve vánočním čísle Oříku roku 2007 jsem psala článek o důležitosti kněží a pastoračních asistentů v nemocnicích. Psala jsem o své zkušenosti z pobytů v nemocnici U Milosrdných bratří a ve Fakultní nemocnici v Bohunicích. Článek jsem zakončila větou: „Kaple (v nemocnici Bohunice), která bývala ve starší části areálu nemocnice, byla asi před deseti lety odsvěcena a zrušena. Na novou údajně nejsou peníze. Ale pevně věřím, že i zde se časem situace změní a pacienti, kteří to budou potřebovat, budou mít možnost čerpat duchovní posilu v nové kapli.“