Nemoc

Světový den nemocných

Dne 11. února si připomínáme Světový den nemocných. Všichni dobře víme, jaké to je, když člověk ochuraví. Někdy stačí i malý zdravotní problém a rozhodí naše myšlenky a všechny plány. Oč hůř se prožívá nemoc vážná, dlouhodobá, nebo dokonce nevyléčitelná.

Trápení se zvládají lépe, když na ně nejsme sami. Člověk sám od sebe nenachází smysl utrpení, ale když nás provází Pán Ježíš, může proměnit naši nemoc dokonce v pramen radosti a záruku vzkříšení. 

Světlo v temnotách

Nedávno jsem vyslechla rozhovor dvou pečujících o nemocné, ve kterém hodnotily zkušenosti s nemocničním prostředím. Byl to trochu takový povzdech nad momentální situací českého zdravotnictví. Na jedné straně stojí pacienti a jejich blízcí, kteří jsou vystaveni stresu ze situací, které zrovna prožívají. Na druhé straně zdravotníci, kteří jsou vystaveni tlaku ze strany zaměstnavatele – mnoho služeb, málo ošetřujícího personálu a spousta nedostatečně ohodnocené práce.  Na empatii a citlivý přístup už často nezbývá.

Příběh z nemocnice

Koncem listopadu loňského roku jsem se ocitl již poněkolikáté v nemocnici. Z neděle na pondělí jsme byli na pokoji pouze dva pacienti. Spolupacient šel v pondělí na operaci, a tak jsem zůstal sám. Během dne začali přicházet noví pacienti. S každým jsem se přivítal. Nakonec jsme byli na pokoji čtyři. Nejstarší měl přes devadesát roků, dalšímu bylo kolem osmdesáti jako mně, a poslední byl asi šedesátiletý.

Pouť do Lurd

Když přijedete do Lurd, máte pocit, že jste se ocitli v pohádce. Je to nádherné místo, a navíc jedete s nadějí na uzdravení sebe nebo někoho blízkého. Zázraky se tam sice nedějí na počkání, ale přesto neodjíždíte zklamaní. Pro mě první návštěva Lurd znamenala obrovskou naději, že pokud tolik lidí uctívá Pannu Marii, není se světem ještě tak zle…

Zajímavé názory MUDr. Jana Hnízdila

V poslední době jsem několikrát, byť i ne zcela záměrně, narazila na osobnost MUDr. Jana Hnízdila. Viděla jsem ho debatovat v televizi, slyšela v rozhlase, i do rukou se mi dostaly časopisy, v nichž s ním byl uveřejněný rozhovor. Jeho názory se mi pokaždé zdály být velmi zajímavé a měla jsem pocit, že se do značné míry odlišují od všeobecně podávaných a přijímaných názorů „hlavního“ proudu. Touto připomínkou bych chtěla nabídnout i čtenářům Oříku, aby si přečetli jeden z těch článků, který mne zaujal.

Pohádka o splněném přání

Stalo se, nestalo… Toto se však opravdu stalo.

Žily dvě sestry. Jedna byla veliká, silná a zdravá. Měla světlé vlasy a světlé, šedé oči. Bylo jí všude plno, doma, ve škole i mezi dětmi. A byla jako vítr, hned tam a hned zase jinde. Když přišla domů ze školy, jen hledala, kde tesař nechal díru. A pusu měla takovou, co se o ní říká, že se jí nadarmo nedává jíst. Také panenku měla blondýnku s šedýma očima.

Jendovo poděkování a modlitba za něj

Když mě v nemocnici zdravotník doprovázel na jedno z vyšetření, po chvíli mlčení se mě zeptal: „Vy jste věřící?“ Celkem mě to zaskočilo, kývl jsem a on odpověděl něco ve smyslu, že mu přišlo, že jsem až podezřele v klidu. Na chvíli jsme se dali do řeči. On sám je věřící, říkal, že to prostě občas jde poznat, když pacient ví, že na to není sám.

Jsem rád, že mohu být součástí našeho společenství. Síla modlitby je něco, co mě zejména v poslední době neuvěřitelně překvapilo, síla modliteb nám v těchto chvílích opravdu pomáhá.

Pobyt v nemocnici – uzdravující i obohacující

Před časem jsem byla znenadání hospitalizována, po půlnoci jsem se znenadání ocitla v příšeří nemocničního pokoje. Při vstupním pohovoru s lékařem jsem se cítila velmi nepříjemně. Měla jsem provinilý pocit, že ruším ostatní pacientky. A ráno, vlastně po celý den, jsem svoje tři spolubydlící pozorovala.

Zdálo se mi, že paní Alena se zlobí na celý svět, stále leží obrácena k oknu, ke všem zády.

O paní Jarmile jsem si pomyslila, že je zhýčkaná. Manžel byl u ní každý den dvakrát a ještě ho pozdě večer telefonem volala.

Kaple Božího milosrdenství v hospici sv. Alžběty

Dne 3. listopadu 2014 se konalo slavnostní posvěcení kaple Božího milosrdenství v hospici sv. Alžběty na Kamenné ulici v Brně.

Říčanské výročí prožité jinak

Na to velké letošní výročí 250 let od posvěcení říčanského kostela jsem se připravoval spolu se svými dobrými farníky z Říčan. Díky jejich pomoci a dobrotě Pána jsem z toho byl někdy o něco méně nervózní, přesto jsem se bál, jak to všechno dopadne.

O síle společné modlitby

Před více jak rokem jsem onemocněla vážnou chorobou. Průběh nemoci se stále zhoršoval, i když jsem se stále modlila za své uzdravení.

Setkání k narozeninám otce Bedřicha 2013

Otec Bedřich Provazník by se 31. května 2013 dožil 77 let. Sešli jsme se při této příležitosti, my jeho bývalí farníci z Ostrovačic, Říčan a Veverských Knínic a mnoho dalších přátel z Brna, především z komunity Emanuel. Setkání se konalo 2. června 2013 v Ostrovačicích, v místě kde otec Bedřich žil a působil téměř 15 let a kde jsou také na hřbitově uloženy jeho tělesné pozůstatky. Vděčně jsme na něj vzpomínali, modlili se a prožili požehnané nedělní odpoledne.

Vzpomínkové setkání na Mons. B. Provazníka

V neděli 2. června, dá-li Pán, se tradičně sejdeme s komunitou Emmanuel na hřbitově v Ostrovačicích u kněžského hrobu. Po krátké pobožnosti, věnované vzpomínce na Mons. Bedřicha Provazníka, se přesuneme na faru.

Úvodem se tam s námi MUDr. Viola Svobodová podělí o zkušenosti ze své práce v hospici přednáškou „U bran smrti poznáváme život“. (Poučení nejen pro seniory a nemocné).

Setkání zakončíme společným posezením na farní zahradě. Všichni jste srdečně zváni! 

Jsou Lurdy ještě „aktuální“? Co na to Věda a Víra

Chtěl bych vám vyprávět příběh mého přítele, který se udál letošního jara. Budeme se v něm pohybovat v oblasti vědy i víry, které někdo považuje za nemožné slučovat. Prý jsou to zcela odlišné kategorie. Věda přece vždy požaduje hmatatelné důkazy, které prý víra nemůže dát. Zvláště ne dnes v „technické době“.

Mimo jiné, doporučoval bych přečíst knihu našeho předního astronoma a astrofyzika, doktora Jiřího Grygara, právě o Vědě a Víře.

Ale zpátky k našemu příběhu. Ten mladý muž, otec rodiny, se jmenuje – třeba Karel - pro zachování lékařského tajemství a soukromí.

O důležitosti práce pastoračních asistentů v nemocnicích

V roce 2007 jsem v této rubrice Oříku psala o důležitosti práce pastoračních asistentů v nemocnicích.

Letos, po pěti letech, musím toto své konstatování opět potvrdit. Během své dlouhodobé hospitalizace ve FNB jsem znovu ocenila přítomnost těchto „andělů“ na zemi. V mém případě to byla sestra Hanka Kostková, která ve FNB nyní působí. Vlídná, milá, chápající, i v době letošních extrémních veder běhající po všech pavilonech nemocnice a přinášející útěchu a Tělo Páně těm, co jsou odkázáni na její službu.

Stránky

Subscribe to RSS - Nemoc