Poezie

Jsi chlebem

Jsi chléb pro všechny hladové – jsi nápoj naší žízni,
jsi písní, jež vlévá naději – a síla v každé trýzni.
Jsi oblak světlem zářící – co změní temnost v den,
jsi déšť, jenž úhor vyprahlý – v úrodnou změní zem.

Jsi paží, jež v pádu zvedne mne – jsi dlaní, jež nás podpírá,
jsi náruč, jež pevně přitiskne – když všechno selhává,
jsi náruč, která přitiskne – a v níž i mrtvý ožívá.

Osobní vzpomínka na Václava Renče

„Chcete-li krásné verše, obraťte se na básníka Renče. Nedávno ho pustili z vězení“. Ve stručné informaci profesora Války, který mne žádal o zkomponování písňového cyklu pro svého absolventa, jsem poprvé uslyšel jméno našeho předního katolického básníka Václava Renče, který se po jedenácti letech vrátil z vězení. Bez viny, nespravedlivě odsouzen na 20 let. Zákaz jakékoliv publikace a vymazání jeho jména ze všech slovníků a učebnic. Zavolal jsem mu a byl jsem vyzván, abych si k němu zajel do Fryštáku vybrat. Rozjel jsem se za ním první neděli postní a zamířil do kostela.

Připomínka nedožitých 100. narozenin básníka Václava Renče

V letošním listopadu uplynulo sto let od narození významného katolického básníka Václava Renče. Narodil se ve Vodochodech v rodině zedníka. Brzy se spolu s rodiči přestěhoval do Prahy, kde postupně vychodil reálku, gymnázium a Filosofickou fakultu UK.

Na půlnoční

Ticho a sníh,
dech vánku ve větvích

Modravý třpyt
z dálek vesmírných

hluboký spánek
v závějích

Na konci cesty lesní chrám,

Narození Páně

Nad probouzejícím se

Betlémem,    

v růžové mlze
pozvolna svítá...
*
V ranních paprscích

vánoční zvony tam,
nad Zemí zaslíbenou

slavnostně znějí

Hořící dítě

HOŘÍCÍ DÍTĚ

Když v zimní noci mrazivé jsem zkřehlý v sněhu stál,
podivný žár mě zaplavil a srdcem pronikal.
Překvapen vzhlédl jsem, pátral odkud to teplo žhne,
tu ve vzduchu jsem spatřil hořet Dítě nádherné,
prudký žár stravoval je, však z očí slzí pramen
vytékal mocným přívalem, div nezhasil ten plamen.

Subscribe to RSS - Poezie