Jan Peňáz

V sobotu 28. 8. 2021 přišlo na Velehrad 130 pěších poutníků z 11 proudů. I s těmi, co dorazili individuálně nebo autobusy nás bylo něco málo přes dvě stě. Do celkového počtu je možně započítat i 50 poutníků, kteří už před týdnem 21. 8. 2021 přišli pěšky z Vranova n. Dyjí. Pět tam přijelo z Mladé Vožice, takže: 21. ročník měl 13 proudů a 180 pěších poutníků, navíc přibližně 70 individuálně příchozích.

Vyvrcholení poutě proběhlo v sobotu 28. 8. 2021 v bazilice:

Začátkem března zemřel ve věku 79 let na onemocnění covid-19 známý jezuitský kněz, chartista a velký poutník P. František Lízna. Na svém webu mu věnoval krátkou vzpomínku Mons. Jan Peňáz, jak jinak, vzpomíná především jako poutník na poutníka. Mírně upraveno a zkráceno. 

V knize Pouť za sv. Brigitou Švédskou do Vadsteny P. František Lízna strohým stylem zaznamenal zážitky z putování, při kterém L. P. 2012 urazil pěšky více než 1100 km.

Po návratu z pěší pouti do Říma se mě lidé často ptali, kam vyrazíme na další pouť, jestli zase tam. Každý rok však nemůže být jako ten jubilejní dvoutisící, a do Říma se nedá chodit tak brzy po sobě. Proto jsme se v prvním roce nového tisíciletí na svátek Panny Marie, Matky jednoty křesťanů - tedy 18. 1. 2001 - my, kteří jsme se díky Bohu vrátili od hrobů svatých apoštolů Petra a Pavla, na faře ve Znojmě dohodli, že budeme každý rok putovat pěšky na Velehrad, kde je Maria právě pod tímto jménem uctívána, a že pozveme i další.

Cáchy (Aachen) jsou průmyslové město v severním Porýní-Vestfálsku (téměř 300 tisíc obyvatel). Ve středověku to byl sídelní hrad (falc) Karla velikého (+ 814). Hlavním bodem Cách je osmiboký chrám Panny Marie, který dal postavit císař Karel Veliký kolem roku 800.

Karel IV., náš Otec vlasti, zahájil přístavbu kněžiště ve stylu Svaté kaple v Paříži. Dnes je tato takzvaná Chórová kaple větší než původní chrámová loď a na první pohled připomíná pražskou katedrálu. Dostavěna byla až v roce 1414 a letos má tedy kulaté výročí, podobně jako Karel Veliký.

Všichni asi známe oživenou historii. Jedni se oblečou do francouzských uniforem, jiní do ruských, seženou staré zbraně, naučí se povely v cizí řeči a vydají se ke Slavkovu, přesně na ta místa, kde bojoval Napoleon. Jinde si zase můžete sednout za hrnčířský kruh a pod dohledem mistra pracovat s hlínou a doma pak pít kávu z vlastního hrnečku. Lidé jsou rádi, že osobně prožili to, o čem se učili v dějepisu anebo viděli ve filmech.

I.       Poutník si sám stanovuje svůj úmysl pouti, pro který chce pouť obětovat a to tak, aby tento úmysl obstál i před Pánem Bohem. Častěji na něj vzpomene.

II.      Poutník si je vědom, že po dobu pouti i po ní vydává přede všemi mimořádné svědectví o své víře a snaží se svým příkladem, slovem či úsměvem povzbudit i ty, se kterými se náhodně setká.

III.    Poutník nikdy nereptá, obtíže pouti přijímá jako příležitost k oběti nesené s láskou pro Ježíše Krista a Pannu Marii.