sv. Václav

Milí farníci,

jako obvykle v září začal nový školní rok. Začal ale jinak než obvykle: s rouškami a množstvím otazníků ohledně hygienických opatření i samotné výuky a jejího smyslu. 

Škola má být přípravou na život. Jak se ale na život připravit? Život se vyvíjí často nepředpokládaným směrem, stejně jako svět, ve kterém žijeme. A občas přijdou tak nepředvídatelné věci, že se najednou ve světě cítíme úplně jinak než předtím.

Milí farníci,

podzimní zpravodaj vychází vždy před slavností sv. Václava a po památce jeho babičky sv. Ludmily. Nacházíme se právě mezi nimi, jsme i v tomto smyslu obklopeni svatými, kteří se dívají na nás z nebe a povzbuzují nás při našem životním putování, nejen ti zmínění dva čeští patroni. Jak říká autor listu Židům (12,12), „nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají“, a myslí tím svědky víry – Abraháma, Pannu Marii a ostatní svaté, taky sv. Václava a sv. Ludmilu (viz KKC 164-165).

Milí farníci, sestry a bratři,
dovolte mi, abych vás pozdravil v úvodu dalšího čísla našeho farního zpravodaje, při příležitosti slavnosti sv. Václava, patrona kostela v Ostrovačicích.
Když jsem přemýšlel, co bych vám řekl, napadla mě tato slova: OŘÍK, název našeho zpravodaje, a KŮŇ se sv. Václavem, patronem ostrovačického kostela.
My máme Oříka a sv. Václav měl koně, na kterém často a dobře jezdil.

Od roku 2000 slavíme v České republice 28. září Den české státnosti jako připomínku smrti knížete a patrona české země sv. Václava. Takřka 11 století nás dělí ode dne jeho úmrtí. Většina nejstarších dochovaných údajů o jeho životě pochází z díla saského kronikáře Widukinda z Corvey a z dávných legend. V základních datech jeho života lze proto najít spoustu nesrovnalostí. Co tedy o něm víme? A co bychom vědět měli? Dovolte mi malé zamyšlení nad osobností tohoto, pro naše dějiny tolik významného muže.

Milí farníci, sestry a bratři,

pozdravuji Vás všechny v další části liturgického roku v okruhu slavnosti sv. Václava. Chci se s Vámi podělit o starost, kterou nosím stále v srdci, a myslím si, že je totéž i Vaší starostí.

Jde stále o jedno: Jak žít prakticky a dobře křesťanský život v současných okolnostech života a co dělat pro to, aby křesťanská víra se předávala dál a mohli se s ní seznámit a přijmout ji další.