OŘÍK, farní zpravodaj Ostrovačice, Říčany, Veverské Knínice, číslo 20 (28. 9. 2014)

Netradičně, už o poslední srpnové sobotě, jsme se vydali letos šestým rokem na společný výšlap do údolí Bílého potoka. Sraz účastníků byl jako obvykle před kaplí na Javůrku, cílem byla kaple Panny Marie Bolestné ve Šmelcovně.

Na Javůrku jsme se společně pomodlili a otec Ludvík všem na cestu požehnal. Deště předcházejících dnů ustaly a jakoby zázrakem na nás po celou dobu dokonce svítilo sluníčko.

Papež Jan XXIII., občanským jménem Angelo Roncalli, se vyznačoval srdečností, zdravým selským rozumem a opravdovou zbožností. Miloval všechny lidi, nejvíce se však zajímal o trpící a strádající. Navštěvoval nemocnice, vězení i chudinské čtvrtě v Římě a pro každého nacházel laskavá slova plná útěchy. Řadu věcí řešil s laskavým humorem. Potvrzují to nesčetné historky a anekdoty, které o jeho osobě kolovaly.

Mgr. Marek Orko Vácha je katolický kněz, nar. 1966 v Brně. Na Přírodovědecké fakultě MU v Brně vystudoval molekulární biologii a genetiku, teologii studoval v Olomouci a v Bruselu. V letech 1997 a 2000 se účastnil dvou výprav do Antarktidy, v roce 2002 žil šest měsíců v trapistickém klášteře Sept-Fons ve Francii. Donedávna učil na biskupském gymnáziu v Brně biologii a náboženství.

Prvního července letošního roku uplynulo sto let od narození Mons. Josefa Olejníka – kněze, skladatele liturgické hudby, propagátora reforem Druhého vatikánského koncilu a vyhledávaného duchovního vůdce. Na osobní setkávání s ním na jiném místě zpravodaje velmi pěkně vzpomíná prof. Zd. Pololáník.

Toto jubileum P. Olejníka si připomněli také krajané žijící v Americe. Z jejich měsíčníku „Hlasy národa“ (č. 8/2014) vydávaného Českou misií v Chicagu přebíráme následující životopis.

Ke konci prázdnin jsem byla s rodiči na výletě v Jižních Čechách. Mimo navštívení zámků a různých kulturních památek u nás, jsme také navštívili německé město Passau.

Město je známé jako  "město tří řek"  -  protékají zde řeky Dunaj, Inn a Ilz, které se na konci města stékají. Z Pasova pak pokračuje jenom řeka Dunaj – město opouští trojbarevný tok, který má za pěkného počasí nádherně rozpoznatelné barvy – Inn je šedozelený, Ilz téměř černý a Dunaj namodralý. Tři barevné pruhy jsou pak vidět ještě hodně daleko za Pasovem.

Po velkých přípravách, balení a přesunech doby odjezdu, jsme odjížděli v neděli brzo ráno z domu směr Hradec Králové. Plánovali jsme, že se stavíme v 7:30 na mši sv. ve Žďáře nad Sázavou. Měli jsme docela napilno, abychom tam dojeli včas. Když jsme projížděli obcí Radostín nad Oslavou, viděli jsme, jak se scházejí lidé ke kostelu. Bylo 7:22, tak jsme odhadovali, že za chvíli začíná mše svatá. Rozhodli jsme se zastavit a jít raději v klidu a bez spěchu do kostela.

Všichni známe momenty, kdy se zničehonic stane něco, co jsme vůbec neplánovali, nečekali, netušili. Momenty, které přicházejí jako blesk z čistého nebe, které mohou náš život naprosto změnit nebo jej dokonce ukončit.

V životě si můžeme naplánovat ledacos. Leccos máme pod kontrolou, či alespoň bychom pod kontrolou mít chtěli. Ale život sám nás učí, že všechno mít pod kontrolou nelze. Není umění žít tak, abychom se oněm událostem či situacím vyhnuli. Umění je přijmout je jako výzvu, jako instrument k dokonalejšímu „obdělávání” vlastního života.

V malém ohlédnutí za letními dny se chci podělit o pěkný zážitek z návštěvy slovenského města Skalica v těsné blízkosti česko-slovenských hranic.

Na konferenci jsme se těšily, protože každý rok se nám na ní moc líbí. A ani tento rok nebyl výjimkou. Odnesly jsme si z ní vážně úžasné zážitky.

Cáchy (Aachen) jsou průmyslové město v severním Porýní-Vestfálsku (téměř 300 tisíc obyvatel). Ve středověku to byl sídelní hrad (falc) Karla velikého (+ 814). Hlavním bodem Cách je osmiboký chrám Panny Marie, který dal postavit císař Karel Veliký kolem roku 800.

Karel IV., náš Otec vlasti, zahájil přístavbu kněžiště ve stylu Svaté kaple v Paříži. Dnes je tato takzvaná Chórová kaple větší než původní chrámová loď a na první pohled připomíná pražskou katedrálu. Dostavěna byla až v roce 1414 a letos má tedy kulaté výročí, podobně jako Karel Veliký.

Vypněte televizi, respektujte přírodu, neusilujte o to přivést druhé ke své vlastní víře. To jsou tipy papeže Františka na šťastnější a spokojenější život. Papež je veřejnosti odhalil v rozhovoru publikovaném 27. července ve venezuelském týdeníku Viva. Otiskl je také Katolický týdeník č. 35 ve své příloze Perspektivy (1. 9. 2014).

1. Žij a nechej žít

Každý z nás by se měl řídit tímto heslem, říká papež. Heslo je velmi podobné jednomu italskému hlásajícímu „Pohybuj se vpřed a to samé dovol i druhým“.

Na jaře tohoto roku, přesně 27. dubna 2014, v neděli Božího milosrdenství, oslavil celý křesťanský svět papeže Jana Pavla II., když ho současný papež František prohlásil za svatého.

Na tábor jsme se letos s naší partou praktikantů připravovali s velkým předstihem. Scházeli jsme se na tzv. „porady mladších“, kde jsme si užili hodně práce i zábavy. A konečně to bylo tu.

Jak většina z nás ví, podnět k této akci dala naše drahá paní starostka z Veverských Knínic – Jaroslava Čertková. Zemřela před pěti lety, mše u studánky se už nedožila. Věřím, že se za akci v nebi přimlouvá.

Ve středu 23. července jsem dostala od jednoho bratra z naší komunity tento povzbudivý email. Cituji: „Potřebuje Bůh modlitbu?

Letošní 17. květen byl ve znamení poutního „poznávacího“ zájezdu našich farností Po stopách Velké Moravy. Přesto, že počasí v tu dobu bylo spíše deštivé, se cca 40 farníků pod duchovním vedením otce Ludvíka a historicko-pedagogickým doprovodem plk. v. v. Fr. Valdštýna vydalo na putování ke kořenům moravské státnosti spjaté i s kořeny naší víry pravé, křesťanské.