OŘÍK, farní zpravodaj Ostrovačice, Říčany, Veverské Knínice, číslo 21 (21. 12. 2014)

Kromě v textu citovaných pramenů jsem použil (snadno dostupné) informace z historie kláštera Porta coeli v Předklášteří a ty, které mi (asi před 5 lety) laskavě poskytl pan Dr. J. Dvořák z AÚ AV ČR. Jemu zvláště děkuji.

Jeden kněz, tři nedělní mše svaté a plný kostel věřících. Takový byl obrázek Bystrce na začátku devadesátých let minulého století. Psal se rok 1994 a po dlouhých jednáních souvisejících s restitučními nároky byl získán pozemek na výstavbu duchovního centra. Ještě v témže roce se je podařilo díky obětavosti farníků vybudovat. Dostalo se mu pojmenování Archa.

Bude mít zdánlivě nenápadná bílá stavba reálnou šanci vnuknout duchovní impulz obyvatelům panelového sídliště?

Vážení a milí přátelé, srdečně vás zveme na Tříkrálový koncert sdružení hudebníků Castello in Ariaz Brna, který se uskuteční v kostele svatého Mikuláše ve Veverských Knínicích v neděli 11. ledna 2015 v 15,30 hodin.

1)   V médiích zazněla informace, že jasná výhra lidovců v Říčanech je „raritou“ v České republice. Co tomu výsledku říkáte vy?

V našem rosickém děkanátu došlo k významné změně: dosavadní děkan P. Mgr. Tomáš Mikula odešel do farnosti Letovice, na jeho místo přišel o. František Koutný. Mnozí farníci z děkanství ho dobře znají z jeho dřívějšího působení v Rosicích a ve Zbraslavi i z jeho posledního kněžského působiště v Brně u Máří Magdalény.

Otci Tomáši moc děkujeme za jeho starost o farnosti našeho děkanství a jeho kompetentní pomoc s opravou církevních objektů.

V právě probíhajících listopadových dnech se v televizi a ostatních médiích vzpomíná na události, které u nás proběhly před čtvrt stoletím. Ten zájem je pochopitelný, protože tehdy se v naší zemi zhroutila totalitní moc, která si dělala ambice být tu „na věčné časy“. V kterémsi článku v Lidových novinách (rozhovor Jany Machalické s B. Rychlíkem, 13.

Koncem října oslavil František Čertek své 75. narozeniny. Mladý duchem i svými aktivitami mohl by rozdávat elán a chuť do života mnoha daleko mladším spoluobčanům. Řadu let k plné spokojenosti pana faráře vykonává práci knínického kostelníka, zajišťuje korektní chod církevních obřadů a stará se o denní záležitosti kolem kostela.

Farníci mu dopředu popřáli už při mši sv. v neděli 19. října. I touto cestou mu děkujeme za veškerou starostlivost a čas věnovaný knínickému kostelu.

Do dalších let mu přejeme stálé zdraví těla i duše a vyprošujeme hojnost Božího požehnání. 

Ti, co v neděli 5. října přišli v Knínicích do kostela, byli nečekaně, ale velmi příjemně překvapeni: celou mši svatou provázeli liturgickým zpěvem členové Brněnského ekumenického sboru. Jednalo se vlastně o malý koncert duchovní hudby, který slavnostně a krásně ozvláštnil průběh běžné nedělní slavnosti. Příhodné bylo, že v tu neděli probíhaly v obci krojované hody.

Nutno dodat, že podobným způsobem BES doprovodil v tutéž neděli i ranní mši sv. v Ostrovačicích. Zásluhu na tom má otec Ludvík, který členům sboru poskytl ke zkouškám na uvedený víkend prostory farního centra.

Moje poslední setkání s panem Strakoněm bylo asi tři týdny před naší poutí do Mariazell. Nadšeně mi vyprávěl, že se dodatečně přihlásil a jestli pojedu také, prý se uvolnilo místo. Byla jsem trochu překvapená, vždyť podle seznamu, který jsem měla, byl autobus již plně obsazen. O nikom, kdo by se odhlásil, jsem zatím nevěděla. Řekla jsem mu o tom a zároveň dodala, že do našeho odjezdu se může ještě někdo odhlásit, vždyť to se stává. Rozcházeli jsme se s tím, že se opět brzy uvidíme.

Pohřeb pana Strakoně proběhl v knínickém kostele 2. října 2014. Za farníky a přátele se s ním rozloučil Jiří Koch. Zde zveřejňujeme tu část projevu, která popisuje vztah zemřelého k církvi, farnímu společenství a knínickému kostelu.

Nedávno jsem v  rakouském rozhlasu poslouchal relaci o charitativní světové organizaci Licht für die Welt – Světlo pro svět. Kromě jiného mě v ní zaujal příběh Davida, který žije ve vesnici Kotobi na jihu Súdánu, jedné z nejchudších zemí světa. Jeho příběh vyprávěl pan Rupert Roniger, který zmíněnou dobročinnou organizaci vede. S Davidem, pocházejícím z početné rodiny, se poprvé setkal v roce 2006. Jako čtyřletý chlapec onemocněl David zákeřnou nemocí, kterou v této chudé zemi nebylo možno léčit podle standardů civilizovaných států.

Jsi chléb pro všechny hladové – jsi nápoj naší žízni,
jsi písní, jež vlévá naději – a síla v každé trýzni.
Jsi oblak světlem zářící – co změní temnost v den,
jsi déšť, jenž úhor vyprahlý – v úrodnou změní zem.

Jsi paží, jež v pádu zvedne mne – jsi dlaní, jež nás podpírá,
jsi náruč, jež pevně přitiskne – když všechno selhává,
jsi náruč, která přitiskne – a v níž i mrtvý ožívá.

Milí farníci,

rok 2014 je pomalu za námi, za pár dní začne rok nový. S Boží pomocí ho chceme určitě co nejlépe začít. Vánoce, které jsou už za dveřmi , mohou být naší posilou a inspirací pro dobrý začátek roku 2015.

Znáte to, okouzlí vás možnost, že si podle víkendového magazínu můžete udělat doma sami nějakou speciální věc, vkusný bytový doplněk, originální svíčičku, vlastnoručně upletete skutečný košík a uvaříte mýdlo. Patří sem i radostná vize kompostu a permakulturní bezpracná péče o zahrádku. Často jde prostě o recepty, jednou na domácí pivo, na domácí kumys, na česko-korejské tradiční kimči, případně na pravé suši z toho, co dům dal.