OŘÍK, farní zpravodaj Ostrovačice, Říčany, Veverské Knínice, číslo 23 (27. 9. 2015)

Nedávno jsem slyšela rozhovor s Naomi Aldorf, rodinnou terapeutkou a autorkou knížky „Vychováváme děti a rosteme s nimi“, byl o výchově dětí. Velmi mě zaujal a tak bych se s Vámi chtěla podělit o pár postřehů.

Sama vím, že vychovávat děti není vůbec jednoduché, je to běh na celý život s výsledkem, který nedokážeme předvídat. A také vím, že jednodušší je určitě vychovávat děti sousedů, známých, ale s vlastními si leckdy nevíme rady. Proto i Vám nabízím několik myšlenek, které mě oslovily.

Milí farníci, jak jistě víte, 5. září se konala pouť na Šmelcovnu. Já a mí rodiče jsme jeli z Veverských Knínic na Javůrek na kolech. Cestou jsme našli dost hub, které zbytek cesty musely přežít v tašce.

U kaple na Šmelcovně jsme se s panem farářem modlili i za uzdravení pana Čadíka, který je nemocen. Protože Čadíkova restaurace je teď zavřena, jeli jsme po bohoslužbě na oběd do Hálova mlýna, kde jsme měli řízky.

Letos jsem se s kamarády vydala sjíždět řeku Moravu. Moc jsem nevěděla, co mě tam čeká a trochu jsem se i bála. Chtěla bych se s Vámi podělit o to, jak krásné to nakonec bylo.

Jel s námi neobyčejný člověk - kněz Pavel, díky kterému se vlastně na vodu začalo jezdit. Byl velice vtipný a dobrosrdečný. Každé ráno nám sloužil mši svatou pod širým nebem. Obzvlášť krásné byly mše u řeky. Velkým zážitkem se pro mě stala půlnoční mše svatá u táboráku. Nikdy jsem nic podobného nezažila.

Evropa se dostala na křižovatku mnoha cest. Utečenci nastavili Evropské unii zrcadlo, které reflektuje hloubku jejího sociálního a právního systému, její demokracie. Příval uprchlíků se stal výzvou, která ověří soudržnost hodnot, ale i celistvost svazku EU.

Kolega ze studií, hluboce věřící člověk, varhaník a hudební skladatel Zdeněk Pololáník mě několikrát zval k návštěvě olomouckého divadla. Napsal jsem operu. Jedinou za svůj dlouhý život. Noc plná světla se jmenuje. Libreto napsal světící biskup olomoucký Josef Hrdlička podle námětu Paula Claudela, byl bych rád, kdybys ji viděl. Zvu tě na pouť do Litomyšle. Noc plná světla bude uvedena na zámecké festivalové scéně. Bude to velmi slavnostní derniéra.

Sbalil jsem svých dvanáct švestek stříbrných do kufříku po nebožce ženě a jel…

Určitě znáte následující situaci..

Pustíte si rádio, zapnete televizi a už se to na nás hrne. Boje, agrese, pronásledování, střety mezi náboženstvími. Rukojmí jako živý štít. Slzy, krev, strádání a bolesti. Co já na dálku můžu udělat? Alespoň, že slyším zmínku o tom, že naši profesionální vojáci se do mise zapojili.

Každá lepší společnost si čas od času dopřeje výjezdní setkání někde mimo tradiční prostory. Ne, že by naše mládež byla nespokojena na faře, ale i ona se rozhodla chytit příležitost za pačesy a přijala pozvání od Káji Ostřížka na rodinnou chatku pod Pálavskými vrchy v historicky významných Dolních Věstonicích. A po vzoru českých ministrů se mladí rozhodli vyrazit na výjezdní setkání jak jinak než vlakem a podpořit tak společnost Českých drah.

Společenství seniorů mám velmi ráda a vždy se na ně těším. Scházíme se čtyřikrát do roka. Jsou kluby, které se scházejí častěji. Přála bych si to také, ale v našich podmínkách je to obtížné. Ideální by bylo, kdyby klub byl v každé obci naší farnosti. Jenže je nás málo. Zvu proto mezi nás všechny, kteří nejste vázáni pracovními povinnostmi. Přijďte mezi nás!

Co je náplní našich schůzek? Abychom se sešli v přátelské atmosféře a pobesedovali nad tématem, které je aktuální v době našeho setkání (svátky, události u nás i v zahraničí...). Také si procvičíme nejen tělo, ale i paměť.

Kromě pana faráře a paní učitelky Ludmily Franzové, jejichž letošním životním jubileím jsou v tomto čísle věnovány samostatné příspěvky, je mezi námi několik dalších farníků, kteří v dosavadním průběhu tohoto roku oslavili podobná životní výročí.

Osmdesáti let se dožila paní Marie Kvardová z Ostrovačic a paní Ludmila Žaloudková z Veverských Knínic.

Sedmdesáti pěti let se dožila paní Marie Ráčková z Říčan.

Padesátiny oslavili Ivo Ďásek z Říčan, Miriam Lepilová z Ostrovačic a Pavlína Kadlčková z Knínic.

Dne 26. července t. r., na svátek sv. Anny, oslavila své životní jubileum naše milá paní Ludmila Franzová. Jménem celé naší farnosti jí přejeme vše dobré. Ať ji stále láska Boží provází a dobrá mysl nikdy neschází.

V neděli 6. září proběhly ve všech našich kostelích mše svaté, během nichž jsme děkovali Bohu za všechno, co nám ve své dobrotě dává, především za letošní úrodu a ostatní dary země. Za to, že nám neustále dává dostatek prostředků a možností potřebných k dobrému životu.

Bohatá úroda na polích a zahradách je jistě i výsledkem obětavé práce mnoha lidí. Ale, jak věděli už naši předkové, „bez Božího požehnání marné je každé lidské počínání“. Děkovali jsme proto Bohu za všechny dary a pomoc, za letošní krásné léto, za dostatek hřejivého slunečního svitu, za blahodárný déšť.

Je září. Děti se vrátily do škol a školek. Téma prvního týdne ve škole je stejné pro všechny školáky. Prázdniny! Kde jste byli, co jsi dělal, co bylo na prázdninách nejvíc fajn.

Je to již osm let, co k nám do farnosti přišel otec Ludvík. Předtím byla fara nějakou dobu opuštěná a my s napjetím očekávali, kdo přijde. Pamatuji si na chvíli, kdy do našeho kostela otec Ludvík přišel. A také se pamatuji na úsměv, kterého si nešlo nevšimnout.

To je to, co otce Ludvíka vystihuje. Jeho laskavost, lidskost. Vždy dokáže člověka pochválit, povzbudit, vyzdvihnout jeho přednosti.

Helenka Malášková jednou poznamenala: „To, že je tu otec Ludvík, je zásluha otce Bedřicha. On vám ho totiž vyprosil.“ Tak otče Bedřichu – díky.

Ostrovačice, Říčany, Veverské Knínice... za dobu téměř 15 let působení otce Bedřicha mezi Vámi, nám v Komunitě Emmanuel přirostly k srdci. Mnozí jsme k vám na bohoslužby i jiné akce dojížděli, mnozí z vás se zúčastňovali našich programů a služeb.

A tak zákonitě na jaře a v létě r. 2007 jsme v komunitě Emmanuel intenzivně soucítili s vašimi farnostmi jako “osiřelými“, bez kněze. Modlili jsme se s vámi i za vás, když se nedařilo do farností kněze ustanovit.

Při naší každoroční letní formaci jsme se učili novou píseň „Buď dobré mysli Jeruzaléme“.

Milý otče Ludvíku,

na „úvodníkovém“ místě tohoto zpravodaje je dnes umístěný příspěvek, v němž jsou stručně shrnuty základní informace o Vašem životě. Kdo Vás trochu zná, nedověděl se tam asi nic nového. Proto si nyní dovolím položit Vám pár otázek s prosbou o podrobnější výklad Vašich vnitřních pocitů a životních rozhodnutí, především v souvislosti s Vaším kněžstvím.

1. Jak jste prožíval své dětství v rodině, ve škole, ve volném čase, mezi svými vrstevníky?