Levoča je slovenské město v Prešovském kraji, zapsané od roku 2009 na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Svoje rodné město jsem letos navštívila dvakrát: poprvé při smutné události, podruhé radostnější. Shodou okolností v obou případech to byly velmi významné okamžiky v historii farního kostela sv. Jakuba. A o ty se chci s Vámi podělit.
V říjnu jsem byla na léčení v lázních Libverda v Jizerských horách. Město leží 642 m n. m. a v roce 1793 vytryskl na dnešní kolonádě pramen. Je to hydrouhličitá kyselka, která je m. j. dobrá na pohybový aparát. Hloubka pramene je 109,8 m a teplota vody je 11,4 °C. Zakladatelem dnešních lázní byl Kristián Filip hrabě Clam-Gallas, majitel frýdlantského panství. V roce 1836 byl Libverdě udělen statut léčivých lázní.
Byla rosickým ženským fenoménem roků mého dětství a mládí. Potkával jsem ji nezřídka a při každém setkání mne obdarovala vlídným úsměvem ve tváři a stejně laděným oslovením. Ten úsměv, proto se o něm zmiňuji, to nebyl úsměv, jaký si lidé vymění při běžném potkávání. Byl to úsměv dítěte, které vám dává znát radost, že je vám nablízku, protože vás má rádo.. Z takového pohledu se dá vyčíst i to, že kdyby ta osoba mohla pro vás něco udělat, je připravena k jakékoliv pomoci.
Tak konečně spí. Oba mé poklady. V tom večerním sprintu krmení, koupání a uspávání vlastně ani přesně nevím, kdy se setmělo. Tma za okny ale jasně říká, že den pomalu dohasíná. Další den. Přemýšlím, do čeho se pustím – uklidím horu nádobí v kuchyni, zaperu poblinkané oblečení naší malé slečny nebo se chopím žehličky a neohroženě se postavím k žehlicímu prknu, aby měli ti mí chlapi zítra co na sebe. Těžká volba. Moji hlavu pomalu obestírají chmury hodné přítele Hamleta. Oč tu vlastně běží? Toť otázka!
Brno: Mší svatou a obnovou věčné smlouvy s Bohem vyvrcholil vůbec první porevoluční eucharistický kongres v České republice. Bohoslužbu na brněnském náměstí Svobody slavil papežský legát kardinál Paul Josef Cordes společně s českými, moravskými i slovenskými biskupy a šesti stovkami kněží. Přítomni byli také zástupci politického života, odhadem tisícovka ministrantů či akolytů a až 25 tisíc věřících.
Historie školy v Ostrovačicích je úzce spjata s fungováním benediktinského řádu, který byl vždy známý svým vstřícným a vřelým přístupem ke vzdělání nejenom svých členů, ale i farníků v obcích, ve kterých působili a hlásali své heslo „Ora et labora“ (tj. Modli se a pracuj). A pracovitost byla jejich hlavním posláním i ve vzdělávání. Také proto první písemná zmínka o škole v Ostrovačicích pochází již z doby, kdy císařovna Marie Terezie, velká školská reformátorka, ještě nebyla ani na světě, a to z roku 1675.
Pěvecký soubor Mladost se posluchačům ve Veverských Knínicích představil už v roce 2014. Měli jste možnost ochutnat nabídku z našeho tehdejšího repertoáru. Ten se neustále rozšiřuje o nově nastudované skladby. V současné době je velmi rozsáhlý a stylově i žánrově rozmanitý. Obsahuje skladby světské, skladby komponované na duchovní texty, černošské spirituály, úpravy lidových písní a koled. Sbor interpretuje hudbu středověkou, vokální renesanční polyfonii, italské madrigaly, díla mistrů hudebního baroka, klasicismu, raného, vrcholného a pozdního romantismu, impresionismu, klasiků 20.
Výčet jubilantů s kulatým výročím musíme rozšířit také o tento farní zpravodaj. První číslo zpravodaje dostali čtenáři do rukou na Vánoce 2005, tedy před 10 lety. Při této příležitosti si dovolím připomenout několik zajímavých údajů.
V letošním roce probíhá již patnáctým rokem sponzorská aktivita knínických farníků v rámci programu Arcidiecézní charity Praha Adopce na dálku®. Všechny tři námi podporované děti úspěšně zakončily další rok svého studia. Sona K (15 let) ukončila 10. Třídu a pokračuje v dalším ročníku. Jejím přáním je stát se učitelkou. Adarsh (21 let) ukončil v létě 6. Semestr bakalářského studia Obchodně ekonomického kurzu. V nadcházejícím školním roce bude pokračovat ve studiu na St.Joseph’s College. Jeho přáním do budoucna je získat dobrou práci.
k Vašemu krásnému a významnému životnímu jubileu přijměte, prosím, skromné – byť trochu opožděné – přání všeho nejlepšího. Ať usměvavé hvězdy štěstí padají Vám do dlaní, ať oči září bez bolesti a zdraví vchází bez ptaní. A Múza Vaše věrná ať přichází dál laskavá a v hudbě Vaší nadále ať srdce horké zůstává!
V dnešní internetové době si můžeme v různých vyhledávačích snadno nalézt základní životopisné údaje Zdeňka Pololáníka, v současnosti nejvýznamnějšího občana Ostrovačic. To, že 25. Října 2015 oslavil své krásné osmdesátiny, jsme již většinou také slyšeli a mnoho z nás mu k nim osobně také blahopřálo. V tomto svátečním čase mi tedy dovolte malý pohled o dva měsíce zpátky a návrat k tomuto významnému životního výročí našeho čestného občana, ale především přátelského, přívětivého a vstřícného člověka.
V těchto dnech se dožil významného životního jubilea ostrovačický farník a varhaník, významný hudební skladatel pan Zdeněk Pololáník. Přejeme mu všechno nejlepší, hodně štěstí, zdraví, Božího požehnání a, samozřejmě, bohatou tvůrčí inspiraci.
V letošním roce, kdy oslavil své životní jubileum pan Zdeněk Pololáník, se nám dostala velká nabídka koncertů, s uvedením jeho skladeb i děl ostatních autorů. Měla jsem možnost zúčastnit se říjnového koncertu v Porta coeli v bazilice Nanebevzetí Panny Marie v Předklášteří u Tišnova. Účinkoval zde orchestr katedrály sv. Petra a Pavla v Brně, Dómský smíšený sbor Brno, Cantus Morkovice se sbormistrem Vladimírem Blešou, na varhany hrála paní Dagmar Kolařová a řídil Petr Kolař. Stala jsem se svědkem nevšedního zážitku, o který bych se chtěla s vámi podělit.
Je pro mě veliká čest působit ve farnosti, kde žije takový člověk jako je pan Zdeněk Pololáník. Znovu a znovu se mi stává, že se mě někdo z kněží zeptá: A ty, kde vlastně teď jsi? V Ostrovačicích, odpovídám. A on na to: Á, Ostrovačice, pan Pololáník…
Pan Pololáník je úplně obyčejný prostý člověk se zdravým selským rozumem a příjemnou povahou. Jeho hudba s tím je částečně v protikladu: vůbec není tak prostá, jednoduchá a snadná, alespoň některé části jeho díla.
